o povídkové krizi a tak

8. květen 2010 | 20.35 | rubrika: a taky něco o mě

Teda, hlavně o té povídkové krizi...
Že tady nic nepřibývá, toho si určitě všiml každý, kdo sem chodí pravidelně. Mám sice v záloze nějaké díly tisícovky, ale nějak se nemůžu dokopat k tomu je sem dát, finiš Librie není ani zdaleka taková brnkačka, jak jsem čekala... Přivedlo mě to na myšlenku, že bych k některým svým povídkám přizvala spoluautora. A protože vím, že sem chodí nejméně dva lidé, kteří píší, a píší moc dobře, rozhodla jsem se myšlenku převést do reality.:) Tudíž kdo se cítíte dostatečně odvážný, ráda na některá dílka přijmu vaší pomoc.:)
Co se týče toho, co nesouvisí s povídkovou krizí, tak do druhého dílu Librie (který mi jde momentálně mnohem lépe od ruky než ten první a taky bude, díkybohu, o notný kus kratší) jsem se dnes rozhodla utvořit nový pár - tedy už třetí. A mám z toho takovou radost, že jsem vám to musela říct.:D Abyste rozuměli, tyhle dva (jedná se o osoby rozdílného pohlaví, aby si někdo nemyslel bůhví co) chci už hrozně dlouho dát v nějaké povídce dohromady, ale zatím jsem s nimi zaprvé žádnou nedokončila a zadruhé se to tam ani nehodilo. Bude to sice jen taková třešínka na dortu, moc prostoru mít nebudou, ale i tak se na to už moc těším.:)

N.H.

komentáře (1) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Závod

1. květen 2010 | 13.08 | rubrika: Závod

Za týden to bude už 28 let, co při kvalifikaci v Zolderu zahynul závodník Gilles Villeneuve. Možná sem o něm přidám nějaký malý článek, možná ne... Ale rozhodně sem přidám povídku, kterou jsem kdysi napsala na základě svého snu. Je samozřejmě totálně vymyšlená, málokdy mívám realistické sny.:)) Ale mám jí nějakým zvláštním způsobem ráda.

Bylo mi osmnáct, ale cítil jsem se na deset, možná na ještě míň. Hala byla našlapaná do posledního místečka, ze svého stanoviště jsem dokonce viděl svoje rodiče a pár kamarádů, kteří mě přišli podpořit. V tuhle chvíli jsem jim byl za tuto podporu nesmírně vděčný, byť byla velmi, velmi malá, alespoň tak mi to v tu chvíli přišlo. Nebylo to rozhodně tím, že by se nesnažili, to ne, ani to nebylo tím, že drtivá většina fanoušků našeho týmu měla na svých vlajkách číslo a helmu Alana Sanderse, nejen proto, že byl služebně starší, ale i proto, že dnes zajel pole-position. Potíž byla v tom, že se okolo mě kromě mých mechaniků motali lidé, jejichž obličeje jsem důvěrně znal nejen z televize, ale i z plakátů v mém pokoji. Nejsem sice žádný začátečník, ale stále ve mně přetrvává jeden starý pocit, a to jest ten, že abyste se v mém věku dostali na závod North American Champions jako pilot jednoho z top týmů, musíte být skutečně zázračné dítě. Jenže já se cítil asi tak zázračně jako hadr na podlahu ve skříni plné smokingů.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 87x