all around me

23. únor 2010 | 20.48 |

Když jsem si dneska přečetla ten krásný článek, který napsala u sebe na blogu Ashulka, nakoplo mě to ještě víc k jedné věci - poslední dobou jsem si čím dál častěji říkala, že bych měla věnovat nějaký milý článek třem lidem, kteří pro mě po všech těch překážkách a změnách stále zůstávají ti nejdůležitější z nejdůležitějších. A pevně si přeju, že ať už se v budoucnosti stane cokoliv (čili kam nás škola/práce/partner zavane), už to tak i zůstane.

aj Myslím, že teď už s naprostým klidem můžu říct, že tou nejdůležitější je pro mě Ája alias Prášek. Já upřímně tuhle přezdívku moc v lásce nemám (stejně jako když ona mě říká Kuře a co hůř, někdy mě tak i představuje), ale ono už je to tak vžité, že je mi líto jí tak neříkat. Ani si nepamatuju, kdy jsme se viděly poprvé, protože my kolem sebe několik let chodily bez toho, abysme jedna druhou znaly. Víceméně po menších míchanicích při přechodu na druhý stupeň základky, kdy já jsem šla do třídy A a moje tehdejší nejlepší kamarádka do třídy B, se nejlepší kamarádky staly právě z té mojí bývalé nej a Áji - a tehdy jsem jí také asi poprvé zaregistrovala, že vůbec existuje. Zato den, kdy jsme spolu poprvé mluvily, si pamatuju naprosto přesně, jelikož to byl první den v nové škole - na střední. Netušila jsem, že Ají bude chodit se mnou do třídy, vůbec jsem nevěděla, že jde na gympl. Ve chvíli, kdy vešla do třídy, už bylo volné jenom jedno místo (hned před katedrou), ale jelikož moje sousedka byla zrovna na WC, vypadalo to, že je místo volné i vedle mě. "Ta si určitě půjde ke mě sednout, sakra, co teď?" tohle přesně mě napadlo, jelikož strašně nerada odmítám někoho, koho znám... Co se dalo dělat, Ajenka si tedy sedla na poslední volné místo - mimochodem vedle Mahu, kterou musím říct v rámci naší pozdější party perfektně socializovala.:D Myslela jsem, že tímhle incidentem naše komunikace víceméně hasne, ale Ají najednou jevila obrovský zájem vyskytovat se vedle mé osoby, až jsem z ajtoho byla lehce v rozpacích, protože jsem nechápala, jak někdo tak šíleně praštěný může vyhledávat mojí přítomnost - vedle takových lidí se totiž obvykle chovám velice nudně, nebo mi to aspoň tak připadá.:) Víceméně jsem za tohle byla šťastná, protože Ája má jednu obdivuhodnou schopnost - člověk se vedle ní cítí hrozně sebejistý a jistým způsobem v "bezpečí". Zkrátka kolem sebe dokáže šířit úžasnou pohodu. Bohužel po velmi slibném rozjezdu se všechno začalo kazit - přišlo období, kdy jsem střídavě měla pocity, že Ají zbožňuju, a pak hned, že vedle ní už zkrátka nevydržím. Nebudu chodit kolem horké kaše, mohl za to alkohol, hulení a experimentování s drogami, k těmto věcem mám odjakživa podvědomý odpor a vzhledem k tomu, co jsem si první dva roky na gymplu prožila nemám pocit, že by se na tom mělo v blízké době něco měnit.

Tehdy jsem neměla odvahu říct to Áje do očí, ale mohla za to její nejlepší kamarádka, o které už byla řeč. V druháku udělala Ají asi nejlepší věc, co mohla - změnila školu, odešla do jiného města, našla si přítele. Což mě tehdy na druhou stranu hodně mrzelo, protože jsme prakticky přestaly komunikovat. Když se po necelém roce ozvala s omluvou a chtěla se sejít, nebyla jsem naštvaná, naopak, měla jsem obrovskou radost. A ještě větší radost jsem pak měla, když mi řekla, že konečně vidí, jaké hovadiny dělala, že jí to hrozně mrzí a že by chtěla navázat tam, kde jsme skončily.
Je to už pět let, co jsme "spolu" a ani neumím říct, jak moc jsem ráda, že jsem to nevzdala, protože lidi, jako je Ají, potkáte jenom párkrát za život a byla by hrozná škoda nechat je proklouznout mezi prsty. A zakončím to celé smajlíkem, protože naší značkou je smííííííích.:)

iv Dalším člověkem na mém seznamu je Iví. V jejím případě (stejně jako v případě číslo tři, o kterém bude řeč za okamžik) by se to snad dalo považovat za osud, kdybych na něco takového věřila.:D Ale budeme to radši považovat za náhodu. Úplně poprvé jsem jí potkala na zájezdu do Anglie, kam jela naše škola a její škola společně. Pravděpodobně bychom se do řeči vůbec nedaly, kdyby ale jedna hostitelská rodina na poslední chvíli nezavolala, že nemůže studenty ubytovat, a tak jsme místo dvou dvojic vytvořily čtveřici - já a Ája (jiná Ája, ale taky tehdy moje nejlepší kámoška, ach, ta puberta:)), Ivča a Domča. Iví z nás uměla bezkonkurenčně nejlépe anglicky, takže jsme se na ní nejčastěji obracely s prosbou něco přeložit. Jejím velkým idolem byl tehdy Alan Rickman a dodnes si pamatuju, jak byla zklamaná, když zjistila, že Britové nemají svátky a tudíž nemůže slavit Alanův svátek.:)) Po návratu z Anglie jsme se sice párkrát potkaly na ulici, ale málokdy mi odpověděla na pozdrav, tak jsem usoudila, že se asi víc kamarádit nechce a hodila jsem to za hlavu. Jenže přesně rok a necelý měsíc na to jsme se znovu sešly - a znovu v zahraničí, tentokrát to byla Itálie a zájezd s hudebkou. Znovu jsme si tak nějak začaly povídat a i když jsem měla první dny pocit, že s Ivčou si sice ráda pokecám, ale jinak jde svým "prostředím" mimo mě, nakonec jsme si k sobě tu cestu nějak našly. Pokud mě paměť neklame, bylo to ten večer, kdy jsme spolu vedly hodně otevřený rozhovor a kdy jsme řešily jeden velký problém, se kterým se v té době pokoušela vypořádat. Naštěstí už tehdy měla navrch nad svými problémy a nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo. A co víc, v té době běžela druhá řada SuperStar a my obě fandily tomu samému - Petrovi Bendemu.:)) Byly jsme spolu na dvou jeho koncertech a máme s ním zážitek, na který asi nikdy nezapomeneme. Takže velkou zásluhu na našem přátelství má vlastně i Peťan.:) Od té doby jsme se bavily o něco více, i když to ještě nebylo "ono". Kdy se to zvrtlo v to, že jsem skoro každý víkend trávila u ní nevím, ale pamatuju si, že to byla ona, kdo mě naučil chodit do společnosti a chodit tam ráda - a to bylo ve třeťáku, když mě vzala na můj první ples, kde jsem nebyla jako jedna z účinkujících.:)) Nakonec to skončilo u nejrůznějších akcí, ať už na plesích, u ní doma, v Sauně, v Hodějovicích, kdekoliv... Pravá definice slov party people.:))
Ivča je hodně spletitá osobnost a vyznat se v ní je skutečná fuška. Možná ale proto se tak doplňujeme, protože já jsem dokole splachovací a bez větších problémů unesu její výkyvy nálad - momentálně mě nenapadá jediný případ, kdy by to bylo tak zlé, že bych si řekla "stop, takhle dál ne", i když je pravda, že pár okamžiků, kdy jsem k tomu neměla daleko, by se našlo. Ale to je zkrátka ta lááááska (Ivča si z toho dokonce jednou dělala legraci, že budeme jako tatušky:D). Navíc poté, co si opět prošla psychickým peklem a uznala, že je načase něco s tím dělat, na sobě neuvěřitelně zapracovala a má za to ode mě jednu velkou pochvalu a obrovitánskou pusu.:) :-*

pmNo a tou poslední do třetice všeho dobrého i zlého je Peťa alias Meckki (nj, co se dá dělat, byla to tvoje první přezdívka zlato a já už tě jinak znát nebudu:D). Už jsem trochu naťukla nahoře, že tohle byla asi nejlepší a největší náhoda mého dosavadního života. Je sice pravda, jak podotkla Sarah, že na internetu se dá předpokládat, že lidé se stejnými zájmy na sebe dříve nebo později narazí, ale my jsme to teda vzaly hodně velkým obloukem.:)) Začalo to tím, že jsem nechala pod jedním článkem o anti-TH komentář, zmínila v něm Placebo a nechala u něho odkaz na můj blog daronka.blog.cz (odkud jsem se v podstatě přemístila sem, co se povídek týče). Peťa si ho tehdy přečetla, a jelikož taky poslouchala Placebo, klikla na odkaz na můj blog. Zjevně nějaká vyšší síla, která mě měla v tu chvíli hodně ráda:)), jí přiměla, aby si přečetla kousek mojí povídky Good Boys Together a jelikož jí to chytlo, začala číst pravidelně. Narozdíl od ostatních čtenářů pak dokonce začala i komentovat, ovšem podepisovala se velmi tajemně - ":)". V jedné diskuzi jsme se pak zakecaly (bylo to u diskuze k M+M, hoši, díky i vám!:D) a jelikož to vypadalo na hodně dlouhou diskuzi, daly jsme si na sebe icq. A už to jelo.:) Byla jsem až překvapená, jak moc si s tou pro mě naprosto neznámou holkou rozumím - neznámou, protože jsem nevěděla ani odkud je, jak se jmenuje, kolik jí je, věděla jsem akorát, že poslouchá Placky a líbí se jí slashe. Jaké pak bylo moje překvapení, když mi řekla, že jí je 13. Říkám narovinu, v první chvíli jsem jí to prostě nevěřila, protože 13tiletou holku, která by měla tak vytříbené vyjadřování, dělala ve větách minimum chyb a měla takové názory, jsem potkala poprvé. Pak přišly letní prázdniny a já si řekla, proč jí nepoznat i mimo písmenka a pozvala jsem jí na víkend k nám. Sice jsem byla ze začátku lehce rozpačitá, protože mi přišlo, že se se mnou chudák nudí, ale nakonec z toho byly skvělé prázdniny, kdy jsem byla i já u ní a prostě jsme si užívaly.:) Stejně jako v případě Ivči, i Peťa je trochu spletitá osobnost a člověk by na ní potřeboval někdy manuál:)), ale naštěstí se mi povedlo rychle zjistit, co můžu a co ne, a i když naše začátky provázela spousta hádek (jak jinak tomu může být u cholerika a skrytého cholerika, že), na tu společnou vlnu jsme se nakonec vyladily. Dneska, když od ní během dne neslyším (nebo spíše nečtu) aspoň malinkou zmínku, jak se měla a co dělala nebo dělá, jsem nesvá a říkám si, jestli se něco nestalo a neměla bych jí napsat. Je to vlastně jediný člověk, se kterým komunikuju na dálku, ale přitom mám pocit, jako bych ho denně vídala. Paradoxně zrovna dneska na tom icq čekám zbytečně, jen počkej, zajíci!:))

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: all around me marťas 24. 02. 2010 - 19:59
RE: all around me meckki 28. 02. 2010 - 16:06
RE: all around me nickyhayden 28. 02. 2010 - 17:05
RE: all around me meckki 01. 03. 2010 - 21:32