Kingdom Of Libria, 31. díl

21. březen 2010 | 18.38 |

Johna sice stráže projít nechali, ale nikoho dalšího evidentně pustit dál nemínili.
"Musíme se rozdělit." rozhodl Darren, když viděl, kolik jich je. Neměli by mít až tak velké problémy je přemoct, ale zdržení to bude rozhodně.
"Vy půjdete nahoru a já se o ně postarám. Jsem silnější než vy, budu to mít z krku rychleji."
"A nebude to lepší obráceně?" zeptal se nejistě Malcolm.
"Ne. Kdyby se něco dělo, věřte mi, že to poznáte, ale předpokládám, že tady se nic neočekávaného nestane. Spíš vy jděte ve dvou, nevíte, co vás může čekat dál. Doženu vás hned jak to bude možné."

-.-.-
John beze slov sundal svůj náramek, vyndal z něj krystal a podal ho císaři.
"Překvapuje mě, že se vzdáváš tak snadno." přiznal císař.
"Nevzdávám se." odvětil pevně John.
"Můžeš mu zase vrátit život. Ale zpátky si ho vzít nemůžeš. Protože ty už zůstaneš tady." ujistil se císař, že John rozumí, co se od něj očekává.
"Já vím." přikývl John. Nevypadal zrovna nadšeně, ale byl smířený.
"Dobře."
V ten moment do místnosti zničehonic vtrhli Corey a Malcolm, jako kdyby jim hořelo za patami. Pravděpodobnější ale byla varianta, že zdrhali před stráží. Jakmile ale uviděli, kdo proti nim stojí, nechali stráže strážemi a zaujali obranné postavení, aby mohli v případě nutnosti zaútočit.
"NE! Nic nedělejte!" zastavil je John a rozběhl se k nim.
"Co se tady děje?" zasyčel Corey. John jeho i Malcolma chytil za rameno, každého jednou rukou, aby si je přitáhl blíž k sobě.
"Věřte mi, já vím, co dělám. Až se mi povede vysvobodit Iana, tak ho vezmete a budete odtud mazat, co vám budou nohy stačit, jasný?"
"O čem to mluvíš?" skočil mu Malcolm do řeči.
"Mlč a poslouchej mě. Ve městě zůstat můžete, vyčistí se, ale mě tu musíte nechat samotnýho, nejde to jinak, nechci, aby se vám něco stalo."
"Johne, kurva, co – se – to děje?!" zasyčel Corey ještě výhružněji, protože mu začínaly téct nervy.
"Já nemůžu jinak, kluci, omlouvám se. Slibte mi, že se postaráte o toho Iana, slibte mi to."
"Jestli jsi s náma šel jenom proto, abys nás zase zradil, tak jsi mohl zůstat sedět doma na prdeli!" málem vykřikl Corey, ale včas se ztišil.


"Já to nedělám proto, že bych chtěl, já to dělám proto, že musím!" ohradil se John a vypadal v tu chvíli dostatečně zoufale na to, aby mu to Corey a Malcolm věřili, "To je rozdíl Prosím, postarejte se o toho Iana... Kde je Darren?"
"Měl by tu brzo být." ohlédl se Malcolm bezděčně ke dveřím.
"Musíme to sfouknout rychle, nejlépe ještě dřív než se tu objeví, jemu bych tohle nevysvětlil ani kdybych na to měl celej den, ne jenom těch pár chvil, co mám teď. Hlavně mu neříkejte, že jsem to udělal dobrovolně, strašně by mu to ublížilo."
Nastalo krátké a tíživé ticho.
"Přísahám, že není jiná možnost. Prosím. Slibte mi to, co po vás chci." přiložil John polínko do ohně.
"Jasně. Jasně že jo." řekl s těžkým jazykem i srdcem Malcolm. Corey raději mlčel.
"Děkuju. Snad se podaří najít nějaké řešení, já se chci vrátit s váma, pamatujte na to, chci se vrátit." řekl ještě John rychle, než se otočil zpět k Ianovi. Cítil, že Darren už je blízko, musí jednat rychle. On je skutečně schopný tohle všechno zkazit, a to nemůže, jinak by jeho pracně vymyšlený plán přišel vniveč.
Přidřepl před Iana a vzal jeho ruku do své. Zavřel oči, aby se mohl pořádně soustředit. Do jeho těla se znovu vkradl ten známý chlad, který ho zachvacoval vždy, když dělal něco, co vyžadovalo velké soustředění. Cítil, jak skrze jejich spojené ruce proudí životadárná síla, a to rychlostí více než velkou. Trhl rukou. Bylo po všem. Ian ztratil vědomí, jelikož jeho tělo se právě muselo vypořádat s hodně velkými změnami. John ho opatrně vzal do náručí a energií si trochu pomohl, aby ho nadnesl, sám by ho neunesl. Když ho předával klukům, naposledy si vyměnili několik pohledů. Bylo to v podstatě loučení na neznámo jak dlouhou dobu, možná taky napořád, a bylo bolestivé.
"Teď běžte. Rychle." zašeptal jejich směrem.
"Johne..." nevydržel Malcolm s nervy a udělal krok směrem k němu.
"Tak dost!" došla císaři trpělivost, "Už žádné řeči!"
Krystal v jeho ruce zazářil a John šokem zavrávoral, bylo to, jako kdyby do něj narazila tlaková vlna. Z krystalu začala unikat síla, stahovala se k němu a vnikala do něj jako kyslík vniká do krve, jen s o něco větší razancí. Jestliže předtím mu brněly jenom ruce, teď to bylo celé tělo.
Jeho přání, aby se do celé situace nezamíchal Darren, se ale nevyplnilo. Darren ucítil, co se děje, a posledních pár metrů proběhl sprinterským tempem, že kdyby mu někdo změřil čas, byl by z toho nový rekord. Do dveří vpadl udýchaný, ale rozhodně ne vyčerpaný.
"Ne, Darrene, nic nedělej!" chytil ho Corey dřív, než stihl Darren cokoliv udělat. Zjevně se ale řídil stejnou logikou jako John, že když nic nezmůže fyzicky, zkusí to psychicky, a místnost zaplavilo další světlo, podstatně zlatší a hřejivější.
Proč jsi to udělal, proč?!? řval Darren skrze podvědomí na Johna. Zastav to!!
Už nemůžu, odpověděl mu stručně John a věnoval mu poslední úsměv. Pak se mu zatmělo před očima a svět pro něj přestal existovat, všechno ztrácelo obrysy, zato energie kolem něj ještě více zesílila, stiskla ho ve svém železném sevření a jeho smyslové vnímání se přeneslo zcela jenom do této roviny, vzápětí ho následovalo celé vědomí, aby se přetransformovalo a přizpůsobilo se novým podmínkám. Tahle změna byla razantní a nevratná.
Corey uznal, že je nejvyšší čas k ústupu. Musel vynaložit všechny své síly, aby dostal zmítajícího se Darrena pryč. Měl velkou sílu i bez toho, aby na něj jakkoliv mimosmyslově působil.
Darren cítil, jak proti jeho světlu bojuje zdánlivě odnikud se vynořivší tma a zlomeně svůj boj vzdal. Do očí mu vyhrkly slzy a nohy i ruce ho přestaly poslouchat, Corey ho tak konečně mohl v klidu vystrkat pryč z místnosti. Hnal ho před sebou celou cestu ven ze zámku, až když byli za bránou, dal mu pokoj. Malcolm s Ianem na zádech jim byl hned v patách.
Vzduch venku byl těžký a skoro nedýchatelný. Bitva byla u konce, ale bylo to ještě něco jiného než pach smrti, který se vznášel ve vzduchu.
Během chvíle se ovzduší začalo citelně pročišťovat. Obrazně řečeno, všichni moc dobře věděli, že to není čímsi ve vzduchu, že na vině bylo světlo, které takto poplašeně reagovalo na nenadálý přísun tmy. Napětí zmizelo spolu s ní.
Darren klečel na studené zemi a nebyl k utišení. Seděli kolem něj, objímali ho a snažili se ho uklidnit, ale nebyla slova, která by vyjádřila bolest, kterou právě cítil. Chtěl jediné, probudit se a zjistit, že tohle je jenom zlý sen, že nic z toho, co se stalo, není pravda. Chtěl se probudit a zjistit, že leží vedle něj a že ta hrozná noc už končí. Ale ona místo toho teprve začínala – nad městem se vznášel soumrak.
-.-.-
"Jak jsou na tom? Oba dva?" vyskočil Corey ze židle, když za ním Malcolm konečně přišel.
"Oba spí." uklidnil ho Malcolm. Corey se zase zhroutil zpátky. Malcolm si sedl naproti němu.
"Já pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, co se právě stalo. Je to jako noční můra." protřel si Corey oči.
"To mi povídej." přikývl Malcolm, "Darren vypadal, že už se snad neuklidní."
"Co to do něj vjelo?" nechápal Corey, "Rozumíš tomu?"
"Bohužel rozumím." překvapil ho Malcolm svou odpovědí, "Uvědomil jsem si to, když Darren vtrhl do té místnosti."
Corey se na Malcolma díval více než se zájmem.
"Byli – a pravděpodobně i jsou – milenci." šel Malcolm s pravdou ven. Coreymu div nevypadly oči z důlků.
"Panebože." nic víc skutečně říct nemohl.
"Zjistil jsem to už v minulým životě a úplnou náhodou." pokračoval Malcolm, "Nevím, jak dlouho to spolu táhli. Ale evidentně to bylo dost vážný, když kvůli tomu Darren takhle riskoval."
"Ten idiot!" vypěnil Corey, "Co si myslel? Jenom nás dostal do dalšího průseru!"
"Ono se s tímhle asi těžko smiřuje." soucítil s Darrenem Malcolm, "A navíc, co ty víš co on ví a co ne. Všichni si mysleli, že John je Temný, a sám víš, že se nakonec ukázalo, že to není pravda."
"No, jenže mám takový tušení, že teď už to pravda je, hm?" sekl po něm Corey, "Ach jo, to jsou dva blbci... Jak to, že jsme si ničeho nevšimli?"
"Kdo si toho mohl všimnout, vždyť se pořád jenom hádali, spíš to vypadalo, jako když se nenávidí." trhl Malcolm rameny.
"No jasně, a tak to bylo přece i předtím." souhlasil Corey, "S menšíma nebo většíma přestávkama. Jak jsi to vůbec zjistil?"
"No, dejme tomu, že to byla taková ta typicky trapná situace." odpověděl Malcolm, na tváři cosi mezi úšklebkem a úsměvem, "Ne že bych je chytil přímo při tom, ale i tak bylo všechno celkem jasný."
Corey se krátce zasmál, "Jasně, náhoda je blbec. Jenže co my teď?"
"Budeme to muset zvládnout sami." konstatoval Malcolm.
"Hm." zahučel Corey. Věděl, že je to pravda, ale Malcolm měl bohužel naprostou pravdu – špatně se s ní smiřovalo.
Darren ale nespal, spíš jenom dobře filmoval. Nemohl spát, protože toho bylo zkrátka moc, co musel vyřešit a srovnat si v hlavě. Nebylo lehké se podívat pravdě do očí, ale věděl, že nic jiného mu stejně nezbývá. Nechápal teď sám sebe, co ho mohlo přimět si myslet, že mu tenhle risk vyjde... Byl tak naivní!
Ale miloval ho zkrátka až moc na to, aby se i té poslední naděje dokázal vzdát...
V očích ho nepřestávaly řezat slzy, i když se ze všech sil snažil je potlačit. Nejvíc ho bolelo to, že nedokázal pochopit důvod. Předtím to bylo jasné, byla to jeho vina, nebyl se schopný rozhodnout a zamotával se do svých lží a skrývaných pocitů, ale co udělal špatně tentokrát? Ať přemýšlel sebevíc, nedokázal najít jedinou chybu, která by se mohla stát tak pádným důvodem. Chtěl bojovat, a najednou zjistil, že není za co. Vždyť si přece řekli, že už se nechtějí znovu odloučit. Ale právě se odloučili. Navždy.
-.-.-
Corey a Malcolm ten večer v podstatě strávili spolu. Cítili se až moc špatně na to, aby byli úplně sami někde ve svých pokojích a přemýšleli o nesmrtelnosti chrousta, stejně se tomu nevyhnou, až půjdou spát, tak proč si to trápení prodlužovat... Seděli ve společenské místnosti, povídali si, četli, mlčeli, zkrátka takové ty věci, které člověk dělá, když se trochu nudí, ale ne natolik, aby se pokusil dělat něco jiného.
O rozruch se ale nakonec postaral Darren, který se zničehonic zjevil ve dveřích jako duch, s očima ještě pořád trochu opuchlýma od pláče.
"Darrene! Co ty tady? Proč nespíš?" zeptal se překvapeně Corey.
Darren si tiše povzdechl, sedl si na židli vedle něj a řekl: "Přišel jsem se vám omluvit."
"A za co, prosím tě?" přitáhl si Malcolm svojí židli blíž k nim.
"Za to, že jsem to díky svojí naivitě všechno tak perfektně zvoral a všechno zkomplikoval. Moc se za to omlouvám." zopakoval Darren svojí omluvu.
"Darrene..." chytil ho Corey konejšivě za ruku, "Neomlouvej se za to. Ta šance tam byla. Bohužel to nevyšlo, ale s tím jsi ty už nemohl nic udělat. Rozhodl se sám."
Malcolm Coreyho nenápadně nakopl, John jim přece jasně řekl, ať tohle Darrenovi neříkají.
"A navíc..." rozhodl se Malcolm ještě něco dodat, "Já osobně tvůj důvod chápu. Z logického hlediska to sice dobrý smysl moc nedává, ale do lásky se v některých případech logika našroubovat nedá."
"S tím souhlasím." přitakal Corey.
"Vy to víte?" zeptal se zaraženě Darren.
"Ano." přikývl Malcolm.
"Hm." Darren najednou neměl nějak co říct. A když se něco říct pokusil, znovu ho zaštípaly slzy, "Máte pravdu, s tímhle jsem prostě pohnout nedokázal..."
I když si myslel, že už nemá co víc vyplakat, pár slz si přece jenom tu cestičku našlo. Vysíleně schoval hlavu do dlaní. Corey ho objal kolem ramen.
"Už neplač. Tím stejně nic nespravíš."
"Já vím. Ale momentálně prostě nemůžu jinak..." popotáhl Darren, "Já to prostě nedokážu pochopit, všechno vypadalo tak skvěle, že je to na nejlepší cestě, měl jsem pocit, že jsme si všechno vyříkali... Evidentně to byl jenom pocit. Ale tím vás nechci zatěžovat. Co jsem vám chtěl říct, jsem vám už řekl. Jsem rád, že jste to vzali tak dobře, děkuju."
"Za nic. Teď jsi nejdůležitější ty, aby ses z toho co nejrychleji dostal."
"Já se z toho budu dostávat ještě dlouho, to byste se načekali." skočil Darren Coreymu do řeči, "Ale v použitelným stavu budu snad rychle. Aspoň se o to pokusím. Jsem strašně rád, že vás mám."
"To my taky." usmál se na něj Malcolm, "Ty to dokážeš, vždycky ses dokázal ze všeho rychle oklepat, teď to dokážeš taky."
"Doufám." vydechl Darren. Sám pro sebe dodal: Ono to totiž doopravdy hodně bolí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře