Kingdom of Libria, 34. díl

10. květen 2011 | 18.38 |

Tentokrát je to sice lehce o ničem, ale blížíme se k závěru, který už mám dokonce z větší části napsaný.:))

Ono to nakonec ve třech šlo taky, ne že ne. Ale bylo to o dost složitější.
Darren konečně vyslechl Khobyho naléhání a měl první proslov před vojáky. Stále jich přibývalo, lidé byli ochotni bojovat, protože už v podstatě neměli co ztratit, aspoň jedna dobrá zpráva. Stejně tak byl potěšující i fakt, že se jim dařilo procházet vytyčenou trasu, kterou celou znal skutečně jenom sám Darren, jak John správně předpokládal, bez větších ztrát na životech. A v každém osvobozeném městě nebo vesnici se k nim přidávali další a další lidé, kteří věřili, že období temné nadvlády konečně končí. Zvěst o tom, že princ je zpátky, se brzy roznesla po celé zemi, i když bylo přísně zakázáno o tom mluvit. Ale drby si vždycky najdou svou cestu.

"Máš v sobě až příliš mnoho energie, proč jí v sobě neustále držíš? Víš přece dobře, že dřív nebo později to stejně budeš muset udělat. Tváříš se, jako kdyby byla tvoje minulost tvým nepřítelem." řekl v jedné chvíli Darrenovi Corey.
"Se sebou si budu dělat, co já budu chtít." usadil ho Darren, "Pokud odmítám obnovit svojí sílu, něco na tom bude, nemyslíš?"
"Ale vždyť sám musíš cítit, že to přemáhání tě spíš oslabuje než že by ti jakkoliv pomáhalo." nevzdával se Corey.
"Přestaň si o mě dělat starosti. Mluvíš jako ty." dobíral si ho Darren.
"A proč ty se chováš ke všem tak kousavě?" naštval se Corey.
"Asi proto, že je to pro mě momentálně jediný způsob, jak přežít." odpověděl Darren. Corey si nebyl jistý, jak to Darren myslel, ale už se dál nevyptával. Bylo čím dál horší s ním vycházet, podobnou zkušenost měl i Malcolm, který se s Darrenem pohádal jenom pár hodin předtím. A přitom to vzniklo kvůli takové banalitě, jako je kouření. Zkrátka si jenom "vypůjčil" Johnovu krabičku. Silně pochyboval, že by to mělo někomu vadit.
"John tě zabije, až to zjistí." napomenul ho Darren.
"Jak to říct a nedotknout se tě." ušklíbl se Malcolm, "I když tvrdil opak, tak silně pochybuju, že se vrátí. Takže ho tohle nemusí vůbec štvát."
"Jak to myslíš, že pochybuješ?" chytil se toho okamžitě Darren, i když od té doby, co byl John pryč, o něm s nikým nemluvil a vůbec se tomuto tématu vyhýbal jako čert kříži.
"Darrene, nebuď naivní. Myslíš si, že by se takhle rychle vzdal? Jasně, bylo to kvůli Ianovi, ale věděl, že jsme blízko, kdyby je pozdržel, pomohli bychom mu a určitě by se nám povedlo ho nějak získat zpátky. Podle mě to byla spíš tak trochu výmluva."
"A co když to výmluva nebyla?" Darren byl z toho, co Malcolm řekl, tak v šoku, že se ani nevzmohl na pořádný protiútok.
"To jsi rychle zapomněl, jak se choval. Vždycky, když se stal nějaký průšvih, měl to na triku on."
"Tak to pozor." přerušil ho Darren, "Vždycky to být nemohlo, protože dost jsi jich měl na triku ty!"
"Přiznávám, to je pravda." nepřel se s ním Malcolm, "Ale... Sakra, Darrene, to jsi vážně zapomněl, jak se choval třeba jenom k tobě? Z něj bylo od začátku cítit, že je někde jinde než my, i když jsme dělali, co jsme mohli, tohle se zkrátka dalo očekávat. To si myslíš, že mě to neštve? Štve, a ani nevíš jak moc, ale už se stalo a je čas podívat se pravdě do očí. Co tě žere?"
"Co třeba taková prkotina jako že jsi mi právě víceméně předhodil to, na co se snažím nemyslet, protože zapomenout nemůžu? Že jsem kvůli němu nechal zbytečně umřít tisíce lidí?" vyhrkl Darren, i když původně neměl v úmyslu to Malcolmovi říkat.
"Promiň, takhle jsem to rozhodně nemyslel." stáhl se Malcolm. Z tohohle pohledu chápal, že se to, co řekl, Darrena dotklo. Ale o to mu přece vůbec nešlo...
"Já prostě potřebuju věřit, že tu ta šance ještě je. I když vy jí třeba nevidíte." dodal Darren tichým hlasem, jako by na usmířenou.
"Tak si jí nechej." pokrčil rameny Malcolm, "Ostatně, nikdo ti jí vzít nemůže, pokud ty se nenecháš."
To byla věta, které se Darren držel jako klíště. Nikdo ti nemůže vzít naději, pokud ty se nenecháš. Potřeboval teď co nejvíc dobrých zpráv a dobrých pocitů, kterých bylo velmi málo, proto se chytal každé maličkosti. Potřeboval z něčeho načerpat energii. A nikdo kromě jeho samotného nemohl tušit, co všechno se dá udělat i z takové obyčejné věty.
Mělo to ale i své nevýhody, přesně jak mu vmetl Corey. Paradoxně čím víc síly v sobě měl, tím hůř se cítil, protože se nedokázal uvolnit. Ze začátku to ještě šlo, ale pak už to bylo čím dál složitější. Ještě ke všemu když se ani nemohl pořádně vyspat. Mimo jiné to byl i jeden z důvodů, proč byl tak šíleně podrážděný. Možná by i povolil a Coreyho poslechl, ale nebyl hloupý. Věděl, že konec se rychle blíží a že s velkou pravděpodobností je v řádu několika hodin, maximálně dnů, čeká poslední zkouška ohněm, poslední bitva. A i když to ostatní zjevně nechápali nebo to nechtěli chápat, on měl své plány.
Když trochu vychladl po té hádce s Malcolmem, rozhodl se zajít za Khobym. Vzal si sebou kupu svých zápisků, které psal celou minulou noc, když opět nemohl spát. Bylo načase, aby projednali závěrečnou strategii, ale zároveň nehodlal svolávat poradu. Už z minula byl poučený, že čím míň lidí bude znát celý plán, tím lépe. Khoby byl jediný, komu tady plně důvěřoval.
"Darrene, ale tohle je šílenství. Nemáme šanci uspět." zakroutil Khoby zamítavě hlavou, když si všechno sesumíroval.
"Neptal jsem se tě na názor, jenom jsem ti to oznamoval. Ale když už jsi to řekl, tak povídej, copak ti nesedí." vyzval ho Darren, aby se vyjádřil obšírněji.
"Co mi nesedí..." zavrtěl se trochu nervózně Khoby, jak ho Darrenova první věta rozhodila, "Dobře. I když budu optimista, je nás pořád moc málo na to, abychom byli schopní odrážet jejich vojska. A i kdybych byl sebevětší optimista, nemůžu v tomhle případě mluvit o poražení, protože tohle bude spíš sebevrahova obrana. Nebudeme schopní ti dát moc času, pokud nebudeme chtít riskovat obrovské ztráty."
"Nebudu toho času potřebovat moc." mírnil jeho zápal Darren, "Corey a Malcolm půjdou se mnou, pokud půjdeme všichni tři, projdeme městem snadno. Jsou sakra taky jednou moje ochranka, tak ať se koukají snažit."
"Ale kdo povede vojáky?" vyrazil ze sebe Khoby další ze svých námitek.
"Už jsem pár lidí kontaktoval." nenechal ho Darren na pochybách, že i o tohle je postaráno.
"A vážně si myslíš, že máte šanci projít městem a ještě se dostat do císařovy blízkosti? To mi řekni hlavně, kde proboha bereš tuhle jistotu?"
"Khoby, já mám v sobě momentálně tolik energie, že kdybych si chtěl prorazit cestu blokem jaderné elektrárny bez toho, aby na mě ulpělo byť jen smítko radiace, tak bych to dokázal." začal Darren, ale pozdě si uvědomil, že Khoby takovému příměru nemůže rozumět, však i jeho výraz mluvil za své, "Zkrátka... Víš, co tím chci říct. Císař ví moc dobře, stejně jako já, že při takovém kvantu energie je jen velmi malá šance mě zabít. Podaří se mu to jen z velmi těsné blízkosti, pokud mě přinutí udělat nějakou chybu."
"Na to bude ale stačit jediná věc." skočil mu Khoby do řeči, "Teda, pokud ode mě není moc troufalé o tomhle mluvit..." stáhl se zase rychle zpátky.
"Ano, počítám s tím, že na mě pošle Johna." přikývl Darren s lehce znuděným podtónem v hlase, "Ale on je slabší než já. Pokud z toho nechce udělat obětování, bude muset být někde poblíž. Netroufám si odhadovat, co udělá dál, protože oba dobře víme, že naše kroky nesmí být dalekosáhle odhadnutelné, ale z téhle situace není moc východisek. Cíl téhle mise není dobýt město, ale zabít císaře. Stejně tak pro ně není cílem rozprášit odboj, ale zabít mě. Už tomu trochu rozumíš? Tohle není bitva, ta bitva je jenom zástěrka. Je to jenom jedna velká hra, jenom trochu zakamuflovaná, aby nebyla tolik průhledná a jednoduchá."
Khoby jenom mlčky přikyvoval. Chápal, že na tyto úvahy nemá dost zkušeností, vzdělání, ničeho. Pokud mu Darren celou situaci takto rozebral, nezbývalo nic jiného než s ním souhlasit.
"Doufám, že nám náš záměr vyjde dřív." vydechl rezignovaně.
"Pokud uděláte všechno tak, jak jsem ti právě řekl, vyjde." usmál se na něj povzbudivě Darren, "Hlavně hlavu vzhůru a žádnou paniku. Jak řekl Corey, netoužím umřít podruhé, jednou mi to stačilo."
Khoby mu úsměv nesměle vrátil.
"Tak co... Vyrazíme? Jdeme do toho?"
"Proč se ptáš, když je to stejně rozkaz?" vrátil mu Khoby trochu posměšně otázku.
"Já nevím." trhl Darren rameny, "Asi abys neměl nízké sebevědomí, že ti pořád jenom nadávám nebo tě poučuju."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře