Together, Forever 1/6

23. září 2012 | 21.30 |

Byl slunečný den. Teplý, ale ne parný. V předsálí menšího kulturního centra nervózně přešlapovalo asi patnáct kluků. Čekali, až mladá blonďatá slečna vyvolá jejich jméno. Někteří mezi sebou nadšeně debatovali, jiní si ještě na poslední chvíli opakovali texty nebo se rozezpívávali.

"Když tě slyším, začínám si věřit." okomentoval zpěv jednoho z uchazečů kluk přibližně ve věku dvaceti let, což byli ostatně skoro všichni, s vlnitými hnědými vlasy, v bílém triku s límcem a pruhy na rukávech. Nemyslel to však zle nebo škodolibě, zkrátka se potřeboval trochu odreagovat. Smích přerušilo otevření dveří, ze kterých zamračeně vyšel černovlasý kluk, neřekl ani popel a odešel ven na ulici.

**

"Hm, další vykopnutej." zaksichtil se ten hnědovlasý vtipálek.

"Fernando Alonso." ozvalo se jméno dalšího uchazeče.

"Jen počkej, Jensone, já ti ještě ukážu, co si myslím o tvém egu." zvedl se Fernando a sebevědomě se usmál.

V malém sále seděla čtyřčlenná porota mužů.

Jeden z nich se Fernanda zeptal: "Tak nám o sobě ještě něco pověz. Datum tvého narození a informace, že jsi Španěl, nám moc neřekne."

Opálený Fernando s dlouhou hřívou tmavě hnědých vlasů, jak se sluší a patří na řádného Španěla, se usmál: "Prostě jsem Španěl a přišel jsem vám zazpívat. Teda aspoň se o to pokusím, zbytek je na vás."

Muži se pobaveně usmáli, ale už se ho na nic neptali. Fernando odzpíval – tedy, jednu spíš odrapoval – dvě písničky a vyčkávavě se zadíval na porotu.

"Tak co myslíš?" podíval se po něm muž, který ho oslovil už když přišel.

"Já radši nemyslím, když jsem dneska viděl, jak to lítá," řekl trochu nervózně Fernando a podrbal se na hlavě, "Ale vsadil jsem se s jedním z kluků, že se mi to povede, tak... Doufám."

Muž se usmál, "Tak fajn. Tak to běžte zapít. Ale ne moc, ať jsi za týden funkční. My ti pošleme poštou pozvánku k nám do studia, tam se dozvíš víc. A zatím nashledanou."

Mezitím, co Fernando namáhal své hlasivky, vtrhl do předsálí další kluk. Měl po uši dlouhé světle hnědé vlasy a oproti ostatním vypadal bledě.

"Ještě mě nevolali?" vyhrkl.

"Ctěné jméno...?" zeptal se Jenson.

"Nick Heidfeld."

"Ne." zavrtěl Jenson krátce hlavou. Nick si rezignovaně sedl na Fernandem uvolněné místo a zavrčel: "Nesnáším MHD!"

"Copak ti provedlo?" zašklebil se Jenson.

"Právě jsem zjistil, že naštěstí nic." usmál se Nick.

To už se otevřely dveře a v nich stál Fernando. Opatrně je zavřel, rozhlédl se po ostatních a pak radostně zařval: "Vzali mě!"

Jenson se k němu nadšeně vrhl, dalších asi pět kluků mu uznale poklepalo na rameno.

"Seš dobrej!" řekl s úsměvem Jenson.

"Že to slyším zrovna od tebe!" zazubil se Fernando. Pak si všiml Nicka.

"Hele, to je moje místo!"

"Tak to sorry, ale já se asi jen tak nezvednu. Právě jsem pokořil světovej rekord v běhu na dva kiláky." řekl Nick unaveně.

"MHD?" pousmál se Jenson.

"Jo. Než abych tvrdnul v nějaký blbý dopravní zácpě, tak jsem vystoupil a doběhl to po svejch," přikývl Nick, "A navíc, ty vypadáš spíš na to, že teď odtud hezky vyběhneš a půjdeš to oslavit."

"Ho ho, tak to se pleteš!" zasmál se Fernando, "Já si tu na vás hezky počkám, ať vím, s kým budu mít tu čest."

"Christian Klien!" ozvalo se jméno dalšího.

Hned u dveří se pohnul možná nejmladší kluk, co na castingu byl – jeho poznávacím znamením byl piercing v uchu – a nervózně zatnul pěsti.

"Alles gutte!" zavolal na něj Nick.

Christian se nejdřív nechápavě otočil, pak se ale usmál a odpověděl: "Danke."

"Co to mělo bejt?" divil se Jason.

"Můj mateřský jazyk," usmál se Nick, "A jeho pravděpodobně taky."

"A odkud seš?" ptal se Fernando.

"Z Německa." odpověděl Nick.

"Jasně, už ti věřím," zašklebil se Fernando, "Všichni Němci maj v angličtině stejně blbej přízvuk, a ty ho nemáš ani náhodou."

"No tak si nevěř, nebyl bys první ani poslední," pokrčil Nick rameny, "A co ty? Co seš zač?"

"Toto je Fernando Alonso, náš neodolatelný Španěl," předběhl Jenson Fernanda s odpovědí, "Mimochodem, na to ses sice neptal, ale to už je detail – já jsem Jenson, Anglie, ale už dlouho jsem tam nebyl."

"Fajn." pokýval Nick hlavou. Najednou se z vedlejší místnosti ozval obrovský řev, vzápětí z ní vyběhl Christian, oči rozšířené radostí.

"Jooooo! Vzali mě! Vzali!"

Zase se gratulovalo a poté ho Fernando vzal okolo ramen a řekl Jensonovi a Nickovi: "Kdyby jste vy dva náhodou prolezli, máte nás jistý."

-.-

Jenson trošku nervózně otevřel dveře do maskérny a rozhlédl se. Bylo v ní docela živo. Pár metrů od něj seděl na židli jakýsi blonďatý kluk, který vypadal jako dítě, co tam náhodou zabloudilo. Když se ale otočil a promluvil tichým, ale pevným hlasem, Jenson poznal, že to žádné dítě není.

"Ahoj." pozdravil ho kluk, kterého právě přečesávala kadeřnice, "Já jsem Mikko, a ty?"

"Jenson." odpověděl Jenson a podal Mikkovi ruku.

"Fajn." přikývl Mikko a chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli vešel dovnitř z druhé místnosti i Fernando.

"Buenos dias!" zvolal radostně Jenson a přátelsky se s Fernandem objal.

"Kdo přišel?" vešel dovnitř asi čtyřicetiletý muž, který seděl v porotě, "Á, Jenson! No to je fajn, že už seš tady aspoň ty, ale stejně nám ještě schází pátej. Kde jen vězí? Jo mimochodem – já jsem Mark Northon, váš manažer." představil se Mark Jensonovi.

"Těší mě." potřásl si s ním Jenson rukou. To už stál v místnosti i Christian, takže tam teď bylo docela rušno.

"Čau Jensone! Kdes byl?" zeptal se Christian Jensona.

"Sám nevím, jak se mi povedlo nabrat takovou sekeru." pokrčil Jenson rameny.

"Vy máte ohromnou výhodu, že se už takhle znáte. Já znám zatím akorát tady Fernanda." ozval se Mikko.

"Vždyť my se známe akorát z castingu," mávl nad tím Jenson rukou, "Jo, ty přehlede," otočil se na Fernanda, "kdo je ten pátej?"

Fernando se usmál, ale než stačil cokoliv říct, otevřely se dveře a do nich vběhl Nick, který se ještě ke všemu málem přizabil o práh.

"Tohle." usmál se Fernando a ukázal na zvedajícího se Nicka.

"Zase MHD?" dobíral si Nicka Jenson.

"Ne, tentokrát vlastní blbost," zavrtěl Nick hlavou, "Byl jsem si zahrát tenis a naivně jsem se domníval, že to stihnu."

"Tak hlavně že jsi dorazil a nezabil ses," neodpustil si Mikko, "Mimochodem, já jsem Mikko."

"Někoho mi připomínáš, jak se jmenuješ celým jménem...?" zeptal se Nick a nadhodil si batoh, který měl na zádech.

"Räikkönen." odpověděl Mikko.

"Si děláš srandu, ne?" otočil se po něm Christian, "Nejseš ty náhodou brácha Kimiho? Taky jsem celou dobu totiž přemýšlel, odkud jsi mi povědomej."

"Dvojče." přikývl Mikko.

"Hele kluci, když už jsme u těch jmen," začal Mark, "ty," ukázal na Fernanda, "jak se jmenuješ úplně celým jménem?"

"Fernando Alonso Díaz," odpověděl Fernando, "Proč?"

"Fajn. Odteď budeš Fernando José Alonso Díaz. Zní to líp."

"Cože?!" vyděsil se Fernando, "Mám se vydávat za teplouše nebo co?"

"José nepřijel." Rýpl do něj Mikko a protočil panenky. Fernando si ho změřil pohledem, ale neřekl nic.

"Hele, takhle to bude lepší, věř mi," jednou větou ho uťal Mark, "No a co ty? Seš jenom Christian Klien?"

"Jo." přikývl znepokojeně Christian, protože si nebyl jistý, jestli ho taky nebudou chtít přejmenovat.

"Tak to je v pohodě," usoudil Mark a Christianovi se nesmírně ulevilo, "Tebe taky necháme," ukázal na Mikka, který se na něj vděčně usmál a pak se otočil na Nicka: "Co ty?"

"Heinz Nicholas Heidfeld, neboli Nick." odpověděl Nick neutrálně.

"Ať tě ani nenapadne vyrukovat s takovým jménem na veřejnosti, od teď seš jenom Nick, ano?" přikázal Mark.

"Já bych vám svoje celý jméno taky neříkal, kdybyste se výslovně nezeptal, nechlubím se s ním zrovna rád." pokrčil Nick naprosto klidně rameny.

"Já jsem Jenson Button, pokud se vám to nezdá, můžete mi za příjmení přidat Smith podle tety a strejdy, u kterejch žiju, ale nic jinýho nechci!" řekl předem Jenson.

"Dobrá, seš Jason Buton – Smith," pokrčil Mark rameny, "Jenson Button je stejně moc obyčejný."

"Já bych neřekl," odvětil Nick. Když se po něm ostatní podívali, dodal: "Kdo se dneska jmenuje Knoflík? To je jak z Tolkiena."

Kluci se pobaveně zasmáli.

"Tak, a teď vás předám do rukou vizážistů, připraví vás na vaše první focení." řekl Mark a nasměroval kluky do druhé místnosti. Tam už čekala ta paní, nebo spíš slečna, která před chvílí česala Mikka, spolu se zhruba pětadvacetiletým mladíkem v černém tílku. První přišel na řadu Fernando.

"Ty vypadáš, že s tebou moc práce nebude," změřil si ho stylista, který se jim představil jako Mort, "Jen si místo toho červenýho tílka zkus vzít tohle modrý triko, půjde ti to líp k pleti. A rozdělej ten culík!"

Fernando poslušně splnil příkazy a za pár minut se už prohlížel v zrcadle.

"Jo, fajn, tohle půjde," přikývl Fernando, "Jen mi strašně padaj vlasy do očí."

"Natužím ti je a už padat nebudou." řekla vizážistka a odvedla ho zpět do vedlejší místnosti.

Pak byla řada na Jensonovi.

"Sundej ten řetěz!" řekl stylista nesmlouvavě a sám Jensonovi sundal z krku tlustý řetízek.

"Hej, co blbneš, to je můj talisman!" vylekal se Jenson, ale odpor nekladl.

Nick, Christian a Mikko se začali pochechtávat.

"Nicol!" zavolal Mark na vizážistku, "Vezmi je potom všechny rovnou za Chicem! Ať to nezdržujem."

"Chico? U vás fotí pes?" zeptal se Nick a ostatní se rozesmáli.

"Já mu jméno nevybíral." odvětil Mark.

"Tak, a teď sundej tu džínovku a navlíkni si tohle." pokračoval Mort ve své práci a podal Jensonovi bílou košili a oranžové sluneční brýle.

Jenson se zakřenil, jako kdyby spolkl citron, ale nakonec se do toho navlíkl.

"Připadám si jako debil." řekl upřímně.

"Zvykneš si," odbyl ho Mark, "Christiane, teď ty."

Christian vyfasoval jenom zelenou košili, ale největší šok zažil, když ho Mort odevzdával kadeřnici.

"Nicol, prosím tě, sundej mu ty nemožný kotlety."

"Ne!" vykřikl vyděšeně Christian, "Víte, jaký úsilí mě to stálo? A Fernandovi jste je nechali!"

Když se potom viděl v zrcadle, vzmohl se jen na tichou větu: "Bože, kam jsem to vlezl..."

"Ty si vem tohle." podal Mort Mikkovi těsné bílé tričko s polodlouhým rukávem a světlé volnější džíny.

"To si můžu rovnou nechat to svoje, co se týče barvy." ohradil se Mikko.

"Ale tohle bude před foťákem vypadat líp, věř mi." řekl Mort a doslova mu vrazil oblečení do ruky. Na držkování svých svěřenců byl evidentně zvyklý.

Pak už zbyl v místnosti jenom Nick.

"No... A co s tebou?" podrbal se Mort na hlavě a změřil si pohledem Nickovu hnědo – bílou košili a hnědé manšestrákové kalhoty do zvonu. I kdyby nebyl stylista, poznal by, že tohle bylo v módě naposledy v době, kdy Nick ještě snad ani nebyl na světě.

Nick jen pokrčil rameny.

"Já bych mu dal něco takovýhleho..." řekl Mark a zalovil v šatníku.

"Koukám, že si na Nickovi dávaj záležet." řekl ironicky Fernando.

"Já se nedivím. V tom, v čem přišel, by ho Mark před kameru nepustil ani za nic." řekl Jenson.

"To mě je upřímně jedno. Mě štvou ty vlasy." zavrčel Christian.

"O tom mi vyprávěj!" otočil se po něm Fernando, "Jak mi to natužila, tak se mi ty vlasy nehejbou a jsem z toho celej nesvůj."

"Člověče, ty nevíš co chceš!" rozesmál se Mikko.

"Ty se moc nesměj, já tě obdivuju, že seš v tom trikotu schopnej vydržet." otočil se po něm Fernando.

"Mě to nevadí," pokrčil Mikko rameny, "Já nejsem Španěl."

To už ale vešel do místnosti Nick. Ostatní se po něm otočili a zůstali zírat.

"Nicku, seš to ty?" dostal ze sebe nakonec Jason.

"Jo. Jen mám na sobě asi tunu make-upu a jiný oblečení." pokrčil Nick rameny. Žlutá košile s několika malými nápisy a krátkými rukávy mu skvěle padla, decentně ji doplňovaly tmavě modré volné rifle, vlasy, které měl předtím natužené gelem a rozčepýřené měl teď sčesané podél hlavy a mírně zesvětlené melírem. Jelikož měl vlasy střižené "do podkovy", vypadalo to zajímavě a hezky. Byl to jen další důkaz toho, že každý může vypadat naprosto skvěle, když má dobrého stylistu.

"Tak kluci, teď vás tu mám hezky všechny, tak si tady stoupněte a..." začal je okamžitě dirigovat fotograf Chico za přihlížení Marka.

Kluci strávili ve fotoateliéru dobré dvě hodiny a ke konci byli docela utahaní.

"Tak a teď si půjdeme zaběhat." rozhodl choreograf Steve, který jejich pokusům o modeling přihlížel. Když kluci nesouhlasně zamručeli, řekl: "Kondička se vám bude na podiu náramně hodit."

"Jo, tak jestli jde o kondičku, tak to mě vynechte!" zaradoval se Nick.

"Ne ne, to se týká všech!" zamítl to Steve.

"Skutečně?" zeptal se Nick a vzápětí vystřihl prakticky bez rozcvičování parádní salto, rondo a skončil hvězdou do provazu.

"Mám černej pás v karate a dva roky cvičím Capoeiru, ještě něco?" usmál se vítězně.

"Tak fajn. Když nechceš, můžeš už jít domů, ale nezapomeň zítra přijít." propustil ho Steve a Mark jen přikývl.

"To není fér!" zaskuhral Fernando.

"Ale ne, půjdu s váma, ať netrhám partu." svolil Nick.

Steve s nimi oběhl celý park nedaleko od studia.

"Tak, a už víme, kdo z vás má nejhorší kondičku." řekl Steve a kriticky se podíval po Christianovi, Mikkovi a Jensonovi, kteří se váleli na zemi a lapali po dechu. Fernando seděl vedle nich, zatímco Nick se ještě protahoval.

"Když řekneš, kdo jí má nejlepší, bude to kratší." otočil se po něm Nick.

"Moc se nevytahuj, nebo ti to osladím." pohrozil mu Fernando.

"Nemusíš bejt tolik ohleduplnej, já bych ti to rovnou nasolil." odpověděl drze Nick.

"Jen abys nekecal jenom proto, aby ti nikdo nedal přes hubu." zvedl se Fernando a změřil si o hlavu menšího Nicka pohledem.

"Hele Fernando, složil bych tě i normálně, kór když seš udejchanej, nechci tě přizabít." ucouvl Nick.

"Tak to musíš mít netušenou sílu. Jsem nejmíň o deset kilo těžší." provokoval dál Fernando. Ostatní viděli, že zatím opravdu jen provokuje, a tak ho nechali bejt.

"Já jsem s tím černým pásem fakt nekecal!" ohradil se Nick a ucouvl ještě o kousek.

"Tak mi něco předveď." vybídl ho Fernando.

"Tak pojď ale na trávu, tam nebude případnej pád bolet tolik jako na cestě," zatáhl ho Nick na trávník s nečekanou razancí, "Tak, a teď mě napadni." řekl. Kluci i Steve jejich vystoupení se zájmem přihlíželi.

"A jak?" zeptal se trochu zdrženlivě Fernando, který neočekával, že ho Nick vezme tak doslova.

"Jak chceš," rozhodil Nick rukama, "Zepředu, zezadu, rukou, nohou... Ale tou nohou radši ne, mohl bych ti jí zlomit a to bych nerad."

"Tak fajn." přikývl Fernando. Chvíli stál a rozmýšlel se, jak to tedy udělá, Nick stál rovněž nehnutě a čekal. Fernando se najednou zničehonic ohnul a pokusil se mu podkopnout nohy. Nick se bleskurychle kotoulem přes napřaženou nohu dostal a jedním chvatem strhl Fernanda na zem.

"Taky bych tě mohl praštit rukou do nosu, ale taková svině nejsem." sklonil se nad ležícím Fernandem Nick. Ostatní uznale pokyvovali. Nick podal Fernandovi ruku, jako že ho zvedne, ale Fernando se mu rozhodl porážku vrátit a pokusil se ho strhnout na zem. Nick se ale opět kotoulem zachránil před pádem a podíval se na Fernanda: "Tohle bych ti příště nedoporučoval, udělal bych tohle a seš mrtvej." řekl a naznačil, jak by Fernanda praštil do ohryzku.

"O.K., beru to na vědomí." řekl Fernando a posadil se.

"Ale překvapil si mě," řekl Nick, "Zatím na mě většinou útočili zezadu nebo pěstí do obličeje, ale zepředu mi podkopnout nohy ještě nezkusil nikdo."

"Zezadu bych na tebe nikdy nezaútočil, protože znám ty triky s přehozením přes rameno," začal Fernando, "a zepředu pěstí jsem si říkal, že by bylo moc obyčejný. Chtěl jsem ti dát do břicha, ale pak mě napadlo to s těma nohama."

"Chytrej kluk." usmál se Nick.

"Tak fajn kluci, teď ještě poklusem do studia a už vás propustím." přerušil je Steve. Odpovědí bylo zoufalé zaúpění všech členů skupiny.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře