Together, Forever 2/6

23. září 2012 | 21.31 |

Druhý den se sešli ve studiu už v deset dopoledne.

"Jestli to dneska půjde dobře, tak budete mít první singl se vším všudy." uvítal je Mark a zavedl je za producentem Brandonem, který se s nimi nejdřív vřele přivítal a pak jim pustil demo jejich prvního singlu.

"Co to je za shit?!" málem se rozčílil Fernando, "Myslel jsem, že tady děláme aspoň trochu kvalitní hudbu!"

"Hele, ty zpívej a myšlení přenech laskavě mě." uťal ho rázně Mark. Brandon byl mírnější: "Na tebe mě speciálně upozornili, tak jsem ti tam pro jistotu dal něco, co by se ti mohlo líbit."

Přetočil pásku a pustil Fernandovi rapovou alternativu jeho partu.

**

"Spokojenost?" zeptal se Brandon.

0001pt;mso-line-height-alt:11.9pt">"Rozhodně." přikývl Fernando.

Nejprve natáčeli samostatné party. První šel před mikrofon Christian, po něm Jenson, který musel začínat třikrát, protože se Brandonovi zdálo, že není dost důrazný, po nich šly Fernando a Mikko a na závěr Nick. Pak ještě museli společně natočit refrén a když si Mikko uvědomil, že by bylo dobré se najíst, bylo půl třetí.

"Paráda kluci, jste jedničky!" gratuloval jim Mark, "S tímhle jsou hitparády naše!"

"To možná, ale hladovej hitparády dobývat nehodlám!" odvětil Nick a s požitkem si ukousl kus sendviče, který si pro všechny případy vzal s sebou.

"A co název?" zeptal se Jenson, rovněž s plnou pusou, ale zeleninového salátu, "Jak teda zní?"

Mark se potutelně usmál, začal něco hrabat v tašce a nakonec vytáhl obrovský plakát s jednou z fotek ze včerejšího focení.

"Good Boys Together," slabikoval Nick, "No to je dobrej haluz."

O Fernanda se už podruhé pokoušely mdloby a Mikko se zeptal: "Kdo to proboha vymejšlel?"

"Skupiny se dneska jmenujou různě." pokrčil Mark rameny, "Jmenovali byste se snad radši Majerovy brzdové tabulky či jinak šíleně?"

"Nějak normálně!" zaúpěl Fernando.

"Co šílíš, mě to přijde vymakaný," smál se Nick, "Jen počkej, až začnou ty palcový titulky v bulváru! Bad Guys United. To bude teprve ta pravá sranda."

"Ty seš blbej od přírody." mávl nad tím Fernando rukou.

"Zato ty máš IQ Einsteina, co? Divím se, že tě ještě nenominovali na Nobelovu cenu." opáčil Nick. Ostatní začali pokuckávat, další slovní přestřelka byla na obzoru.

"To víš, čekaj, že prej jsem ještě mladej." vrátil mu to Fernando.

"Tak to se asi nedočkaj, ty z tý puberty totiž jen tak nevyrosteš." Mávl nad tím Nick rukou. Opět se ozvalo tlumené zakuckání.

"Zato ty jsi byl dospělej už v deseti, co?" řekl jízlivě Fernando.

"Aspoň se netvářím, že jsem sežral všechnu moudrost!" naježil se Nick.

"A já snad ano?! Jen chci, abysme se jmenovali normálně, to je celý!" zaúpěl Fernando.

"A jak teda?" zeptal se Nick a založil si ruce.

"Nevím!" zavyl nešťastně Fernando.

"Tak vidíš! Chceš to měnit, ale o dalším postupu nemáš ani páru! Jak říká můj brácha – seš dežo."

Fernando si ulevil několika slovy ve své rodné řeči, ale Nick jim naneštěstí rozuměl. Než se do něj stačil pustit, vstoupil mezi ně Mark a rázným gestem je odtrhl od sebe jako rozhodčí na hokeji.

"Na tohle laskavě zapomeňte, a pokud se chcete zabít, tak jinde!"

"Za to, co mi řekl, bych normálnímu člověku rozbil hubu!" štěkl Nick naštvaně.

"A ty si myslíš, že já jsem na tom jinak?" zeptal se ho vyzývavě Fernando. Nick se napřáhl a Mark už ho neudržel. Začali se rvát.

"Nechte toho vy kreténi!" vykřikl napruzeně Mikko a spolu s ostatními se je pokusil roztrhnout. Když je zvedali ze země, strčil Fernando ještě naposledy do Nicka. Ten spadl na zem, košile se mu poodhrnula a odkryla velkou jizvu na břiše. Všiml si toho akorát Jenson. Nick zpozoroval, že se na něj Jenson dívá a se zatvrzelým výrazem si shrnul košili zpátky.

"Co takhle se omluvit?" naznačil Mikko Fernandovi. Ten se nejdřív nadechl a v očích se mu zlostně zablýsklo, ale pak rezignovaně vydechl a řekl: "Jo, fakt sorry, Nicku, tohle mi ujelo. Sorry."

"Jo. Dobrý." pokýval Nick hlavou. Pokradmu se podíval na Jensona, který ho stále pozoroval, ale uhnul pohledem.

Jenson si odchytil Nicka na odchodu ze studia.

"Odkud máš tu jizvu?"

"To je moje věc, ne?" řekl Nick podrážděně.

"Já jen, že to vypadá, jako když ses potkal s nosorožcem." zašklebil se Jenson.

"Ne, jenom s havárkou. Tohle je památka." vydechl Nick.

"Jakou?" zeptal se opatrně Jenson.

"Letadlovou. Takže bych měl vlastně bejt rád, že vůbec žiju." pousmál se Nick. Vypadalo to všelijak.

"To teda," přikývl Jenson, "Tak čau." řekl a chtěl odejít, ale Nick za ním zavolal: "Mám byt jen kousek odsud, nechceš zajít?"

Jenson se udiveně otočil a pak souhlasil: "Jasně, mám spoustu času."

Nickův byt byl malý, ale útulný. Byl to byt 1+1, přesto mu plně dostačoval.

"Dáš si něco?" zeptal se Nick.

"Kafe. A mám hlad jak vlk." řekl Jenson vyčerpaně.

"Jasně." usmál se Nick a za chvíli se vrátil s kafem a sušenkami.

"Díky." řekl Jenson a požitkářsky si ukousl kus sušenky.

"Nic jinýho tu bohužel nemám, nestihl jsem dojít na nákup a teď se mi do obchodu fakt nechce." omlouval se Nick.

"Chápu tě." pokýval Jenson hlavou. Pak pohledem zavadil o pár fotek ležících na stole.

"Můžu se podívat?"

Nick je rychle prolítl, dvě vytáhl a zbytek mu podal, "Tyhle jo."

"To je tvoje rodina?" zeptal se Jenson.

"Hm," přikývl Nick, "Tohle je můj starší brácha Sven." začal ukazovat na jednotlivé osoby.

"Brácha "dežo"?" usmál se Jenson.

"Jo, to je on." zasmál se Nick.

"A tohle je kdo?" ukázal Jenson na další postavy.

"Ségra s mámou." odpověděl Nick. Přes tvář mu přeběhl mírný stín, ale Jenson si toho nevšiml.

"Pěkná rodinka," usmál se Jenson a odložil fotky, "Určitě je máš moc rád."

"To víš, že jo," oplatil mu Nick úsměv, "A co tvoje rodina? Povídal jsi něco o strejdovi a tetě, pokud si dobře vzpomínám. Ty nemáš rodiče?"

"Ne," řekl Jenson, "Zemřeli při autonehodě."

"To je mi líto." řekl Nick.

"Jo," pokýval Jenson hlavou, "Tenkrát mi bylo dvanáct. Vraceli jsme se domů z návštěvy a jeden debil to do nás napral. Já jsem seděl vzadu, takže jsem měl štěstí, ale moji rodiče už ne." pak se Jenson chvilku odmlčel a rychle proletěl zbylé dvě fotky, "Co tvůj táta? Nikde ho nevidím."

"Jeho jedinou fotku jsem ztratil. Pěkně mě to štve, ale je to tak."

"Dokážu si představit, jak asi vypadá." řekl Jenson.

Nick zpozorněl: "Jak to?"

"Po mámě nejseš." usmál se Jenson. Nick se taky zasmál.

"Jo, to jo. Ale Sven je mu podobnější."

"Nechci se moc vyptávat, Nicku," začal trochu nesměle Jenson, "Ale proč nemáš novější fotky? Tyhle jsou už dost starý."

Nick chvíli mlčel.

"Původně jsem ti to nechtěl říkat, ale... Vidíš, Jensone, ty jsi přišel o rodiče. Já zase o mamku a o Nicky."

"To je mi líto," řekl smutně Jenson, "Jak je to dlouho?"

"Devět let. Bylo to, když vyhořel náš dům. Táta a Sven nebyli doma a já jsem to přežil spíš zázrakem. Jo, život není jen procházka růžovým sadem."

"Nazval bych tě dítětem štěstěny v otázce tvého holého života. Protože podle toho, co jsem slyšel, jsi už dvakrát utekl hrobníkovi z lopaty." pousmál se Jenson.

"Kdyby jen dvakrát." mávl Nick rukou.

"To seš takovej smolař nebo nešika?" zasmál se Jenson.

"Možná oboje." pokrčil Nick rameny. Pak začal o něčem jiném: "Co si o skupině myslíš ty?"

"Že to bude zázrak, když se nesežerem," rozesmál se Jenson, "Aspoň teda já, ty a Fernando. Mikko se jen tak vyprovokovat nenechá a Christian je pravděpodobně svatej, jak řekl Fernando."

Když Jenson viděl, jak se Nick tváří, dodal: "Doufám, že neplánuješ pomstu?"

"Snad si nemyslíš, že z toho vyjde beztrestně?" usmál se Nick škodolibě, "Ale neboj. Na tohle mám osvědčenej fígl. Mám pár známejch ve Španělsku. A z průzkumu bylo dokázáno, že většina lidí, kteří se jmenují Fernando, nemá ráda, když se jim říká Nando. A řekl bych, že tohle bude určitě i Alonsův případ."

"Jsi – li sebevrah, nezakazuji ti to." pokrčil Jenson rameny.

"Já si věřím." usmál se Nick.

"Někdy až moc," zašklebil se Jenson, "Já tě až obdivuju, Nicku. Seš ohromně sebejistej na to, jak..."

"Dopověz to." vyzval ho Nick, když se Jenson neodhodlal k tomu, aby nakousnutou větu dopověděl.

"Na to, jak seš malej a mladej." rozhodil Jenson rukama.

"Je mi dvacet čtyři!" vyprskl Nick.

"Dvacet čtyři?" vykulil Jenson nevěřícně oči, "Ty jsi o dva roky starší než já?!"

"To víš, já se nezdám," rozesmál se Nick, "Ale ty taky ne. Tipl bych tě teda na staršího."

"Jo, taky už se mi stalo, že mě jednou revizor seřval, jaktože jedu na poloviční jízdenku a když jsem mu ukázal průkazku na slevu, málem to s ním švihlo." pokrčil Jenson rameny.

"Jo, já to znám zase obráceně," zasmál se Nick, "Mě se divili, proč jezdím za plnou. Ale ať neodbočujeme od tématu. Jak se těšíš na naše první vystoupení?"

"Jo, tak zatím to neřeším, ale jak se znám, tak hodinu před začátkem mě určitě přepadne hrozná tréma." přiznal Jenson.

"Já už se nemůžu dočkat," Řekl Nick, "Úplně miluju, když můžu lidi bavit."

"Jo, to už jsem si všiml," zasmál se Jenson, "V životě jsem neviděl takový trdlo jako seš ty."

"A to jsem ještě nic nevyved." upozornil ho Nick. Jenson na to reagoval jednoduchým výkřikem: "Ježišmarja!"

Druhý den se setkali opět před studiem.

"Zdar chlapy! Tak kolik jste spolykali vajec?" pozdravil se Nick s Fernandem, Mikkem a Christianem.

"Hodně, od rána polykám jedno vejce za druhým." zasmál se Christian.

"Hele, Jenson si vede společnost!" ukázal Mikko na právě přicházejícího Jensona, který se držel za ruku s vysokou blonďatou dívkou. I takhle z dálky bylo vidět, že je velice pohledná.

"Teda, Mark se zjančí. Pro veřejnost bysme měli být sólo!" strašil Nick.

To Fernando měl na věc trochu jiný názor: "Ale vkus má, to se Jensonovi musí nechat."

To už k nim oba došli.

"Nazdar Jensone!" pozdravil ho Nick, "Že by roztomilá sestřenice z Austrálie?"

"Kdo? Já?" obrátil Jenson narážku a pustil svojí blonďatou slečnu.

"Jestli nosíš sukně a spíš s chlapama, pak ano." zakřenil se Fernando.

"Hahaha." zašklebil se na něj Jenson.

"Hele kotě," přitočil se Fernando k dívce, "Jestli máš zájem, dneska večer jsem volnej."

"Dej si studenou sprchu a zařaď zpátečku, blbečku." zpražila ho briskně dívka, zatímco Jenson po něm okamžitě vystartoval.

"Neblbněte!" usměrňoval je Nick. To už se ale u nich objevil i Mark.

"Co je to tu za rozbroje?"

Jenson a Fernando se po něm otočili, ale neříkali nic.

"Jenom tady dva páni si vyměňují názory." snažil se situaci zachránit Nick.

"Fajn. Tak doufám, že si je už vyřešili. Jedeme." smetl Mark jedním šmahem tenhle problém ze stolu.

"Ehm," zastavil ho ještě Jenson, "Tohle je moje přítelkyně Janie. Může jet s námi?"

"Co?" otočil se po něm nejdřív Mark, jako kdyby nevěděl, co po něm Jenson vlastně chce, "Jo tak... Hele, nezlob se, ale nebyl by to nejlepší nápad."

"Tak... Nezlobíš se?" otočil se Jenson pro změnu na Janie.

"Ne, v pohodě. Takže jak jsme se domluvili." odpověděla Janie sladkým hlasem a na rozloučenou Jensona dlouze políbila. Kluci se po sobě pobaveně podívali. Jakmile Janie odešla, začali si Jensona dobírat.

"Že ses tu dneska vůbec ukázal!" křenil se Mikko.

"To je lék proti trémě?" přisadil si Nick.

"Husí kůži dokáže rozehřát určitě skvěle!" připojil se Christian.

"Nechte ho, je to osobnost!" otočil se po Jensonovi významně Fernando.

"Hahaha," sjel je všechny Jenson zdrcujícím pohledem, "Jste vážně vtipní, pánové."

"Třeba má ta kost stejně hezkou ségru." zašklebil se Fernando.

"Maximálně ošklivýho bráchu," sekl po něm Jenson, "Vážně toho nechte, chlapi, jste trapný."

"Tady se někdo nevyspal." pokrčil Nick rameny. Myslel to přesně tak, jak to řekl, ale každý si to vyložil po svém.

"Teda Nicku, tys tomu dal korunu!" chechtal se Mikko.

"Ale myslel jsem to přesně tak, jak jsem to řekl. Žádný jinotaje nebo dvojsmysly!" upozornil ho Nick a nasedl do auta.

"Teda, chtělo by to maják. A na kapotu nápis "nadměrný náklad"." poznamenal Mikko, když uviděl ohromný náklaďák, který převážel aparaturu.

"Tak to sem zvědavej, co budeš říkat za rok, až pojedeme turné po celý Americe!" zasmál se Fernando.

"Nejseš zrovna skromnej." rýpl si Jenson.

"Nemám důvod." usmál se na něj Fernando nejsladším úsměvem, kterého byl schopen.

"Jo, to je přece celej Nando, ne?" usmál se na Jensona spiklenecky Nick.

"Neříkej mi tak!" vyletěl okamžitě Fernando, "Tuhle zkomoleninu nemám ani trochu rád!"

Až na tuhle drobnou hádku proběhla cesta hladce. V klubu Ginger kluky trochu ovládla tréma a začali horečně vypilovávat poslední detaily.

"Já tam nevylezu," kvílel Christian, "Připadám si jak cvičená opice! Hele, ta je roztomiloučká, pojďte se na ní všichni podívat! Nemám rád, když na mě někdo upřeně civí, ještě když mě má posuzovat!"

"Utěšuj se tím, že si začnou špitat něco o dětech, jakmile se tam objevím já," přitočil se k němu Nick, "a něco o rodinách, když uviděj Mikka."

"Přestaň už Jensone, rozezpívanej už seš určitě dost!" dolehl k nim z druhého konce místnosti Mikkův mírně naštvaný hlas.

Fernando se je pokusil rozptýlit: "My jsme se před zkouškama ve škole vždycky uvolňovali takhle." řekl a začal srandovně blbnout, "A to je to co chcem, dělat svůj originální Gangsta – Hop, který vyrábíme se smyslem... Ty čuráku, ty se mi směješ!"

Zabralo to, kluci byli v takovém rozpoložení, že se zasmáli i takovéhle kravině a nálada se značně uvolnila.

"Tos vymejšlel ty?" smál se Nick.

"Kdo jinej." zazubil se Fernando. Najednou se u nich objevil Mark, chytil Jensona za rameno a řekl: "Tak kluci, vaše chvíle přišla, tak to nezvorejte!"

Pak už jen slyšeli jeho hlas z pódia: "Dobré odpoledne! Dovolte mi, abych vás přivítal na prvním vystoupení nové skupiny na hudebním nebi. Je jich pět, jsou mladí, jejich hudba vás dokonale ovládne, každý z nich je jiný a tvoří Good Boys Together!"

Kluci vyhopsali jeden po druhém na pódium, zamávali divákům, a ještě než začali zpívat, skočil Fernando po mikrofonu: "Jo, tak nás tu máte! Tohle je náš první singl, a slibuju, že od teď už to bude jen lepší!"

Fernando se na sebe vůbec pokoušel strhnout většinu pozornosti, za své rapové vystoupení dokonce sklidil potlesk. To se ale nezamlouvalo Jensonovi, který taktéž chtěl být co nejvíc vepředu, takže mezi nimi během chvíle vznikl takový boj, že Nickovo vystoupení bylo doslova vysvobozením. Nick zpíval sice jemně a jako poslední, ale jeho obrovské charisma, do té doby jakoby schované kdesi v neznámu, najednou všechny zcela ovládlo a dalo jasně najevo, kdo kam patří.

"Hele, první fanynky." strčil po skončení vystoupení Christian do Nicka. U baru stály dvě starší dámy a upřeně je pozorovaly. Oba kluci se rozesmáli. To už u nich ale byli reportéři a fotografové.

Zlatej Chico, napadlo otráveně Mikka, když ani po půl hodině neměli lovci senzací dost a pořád je fotili. Jedna z reportérek si odchytila Jensona a dělala s ním krátké interwiev. Pochopitelně došlo i na klasickou otázku: "A co přítelkyně? Máte?"

Jenson zachytil Fernandův škodolibý úsměv. Jasně, Mark jim přece jasně řekl, že přítelkyně jsou pasé...

"Hm, co na to říct..." zasmál se Jenson nervózně, "Rád bych měl nějakou hodnou dívku, ale... Zatím nic vážného neprožívám."

Co ovšem nemohl tušit bylo, že Janie se na záznam z tiskovky dívala. Odpadla jí hodina stepu a tak slyšela a viděla úplně všechno.

"Cože?!" vrhla se zuřivě k televizi, "Co to ten debil žvaní?!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře