Together, Forever 4/6

23. září 2012 | 21.46 |

"Ne, díky, nezájem!"

"Tak si tam pro mě za mě jdi třeba nahej, v tomhle tě tam prostě nepustím!"

"Škoda že tu nemám videokameru!" zalitoval Nick a pobaveně pozoroval, jak si Fernando a Mort vyměňují názory ohledně oblečení.

"To tady ani nemám právo na vlastní názor?!" naštval se Fernando.

"Máš, ale jelikož lezeš poprvý do televize, tak nemůžeš vědět, co jak bude před kamerou vypadat!" vysvětlil mu situaci trochu prudčeji Mort.

**

Nakonec se po pár minutách dohodli na kompromisu: Fernando si převlékl akorát tričko, kalhoty si mohl nechat svoje. Mort si oddechl, že nejhorší část má za sebou a začal se věnovat ostatním.

"Něco nesedí?" zeptal se Mort Jensona, který se trochu dýl než je obvyklé prohlížel v zrcadle a šklebil se na sebe, jako kdyby spolkl citron.

"Ohoz je v pohodě..." odvětil Jenson, "Ale neměl bys náhradní ksicht?"

Christian a Mikko se rozesmáli a Nick uznale zvedl palec.

"Ne, to si dohodni s Nicol," ukázal Mort za svá záda, "Pokud tam teda bude místo ještě dneska."

Jakmile to dořekl, dolehl k nim zoufalý výdech: "S tebou je fakt těžký pořízení."

Kluci se rozesmáli.

"Nepotřebuješ s něčím pomoct, Nicol?" nakoukl Mort do vedlejší místnosti, kde se právě vizážistka mordovala s Fernandem.

"Ne, díky!" odpověděla mu jemně, zatímco Fernando neurvale vyhrkl: "Zalez!"

Christianovi začaly z očí téct smíchy slzy.

"Chudák Nicol." politoval Mikko vizážistku.

"Nicol je hezký jméno," zamyslel se najednou Nick, "Tak se jmenovala i moje ségra."

"Bez urážky, ale byli tví rodiče při smyslech, když vám dávali jména? Já jen, že Nick a Nicol je skoro totéž." zašklebil se Christian, který nepostřehl ten minulý čas.

"No, to je trošku delší historie," vydechl dlouze Nick, "Asi takhle: Až do poslední chvíle našim tvrdili, že budu holka, a když jsem se narodil, tak je nenapadlo žádný jiný jméno než po dědovi. Jenže v šesti letech, kdy jsem začal trochu myslet, jsem začal tvrdě prosazovat, aby mě oslovovali mým druhým jménem, a to už byla Nicky jaksi na světě."

"Před kolika lety...?" zeptal se Mikko bez úsměvu. Nick pochopil, na co se chce zeptat, mírně trhl rameny a o stupeň tišším hlasem odpověděl: "Před devíti."

"Hej, o čem je řeč?" nechápal Christian.

"Dám ti hádanku: Když o někom mluvíme v minulým čase, tak je asi co?" podíval se po něm Mikko.

"Á, sorry Nicku." zašklebil se omluvně Christian.

"To je v pohodě." mávl nad tím Nick rukou. Přesně v ten okamžik se k nim od vizážistky vrátil Fernando.

"Tak... Kdo další?" podíval se Nick zkoumavě po ostatních. Jenson bez odpovědi zamířil do vedlejší místnosti.

"Tak co ste tam řešili?" zeptal se Nick Fernanda. Všichni ale viděli, že Fernando má o kus kratší vlasy než předtím.

Fernando si sedl na jednu ze židlí a podíval se na Nicka kritickým pohledem: "Blbá otázka."

"Hm, koukám." usmál se Nick pobaveně.

"Tvůj optimismus bych někdy chtěl vlastnit." zakřenil se Fernando.

"Na tvejch vlasech žádnej optimismus nevidím." řekl udiveně Nick.

"Byl bys radši, kdybych se tě zeptal, z čeho můžeš bejt tak vytlemenej?" nadzvedl Fernando pravé obočí.

"Odkdy ty pěstuješ něco jako takt?" divil se Nick ještě víc.

"Nesnaž se mě naštvat, jo?" doporučil mu Fernando líným hlasem a pohodlně se opřel.

"Nech ho, je to Španěl." pousmál se Mikko, když se po něm Nick tázavě podíval.

"Tak se tím řiď, jo?" mrkl po Mikkovi jedním očkem Fernando, "Upozorňuju, že ke všem výčtům mejch špatnejch vlastností patří i fakt, že jsem jedináček, takže bacha na mě, umím bejt ještě protivnější, než jak ste zatím viděli!"

Mikko jen pokýval hlavou. Docela na něj zapůsobilo, že i Fernando uznal, že se nechoval nejlépe.

Stejný osud jako Fernanda čekal ale i Nicka.

"Hele, asi budeš stejně nadšenej jako Fernando, ale ty vlasy prostě potřebujou zkrátit." řekla Nicol a kriticky prohrábla Nickovy polodlouhé vlasy.

"Dělej, jak uznáš za vhodné," pokrčil Nick rameny, "Když mě neostřiháš na ježka, je mi to celkem jedno."

"Ne, to rozhodně ne." zakroutila Nicol hlavou, "Máš jemnej obličej, tobě by ježek ani neslušel. Jen jsem myslela, že takovej ten rozčepýřenej účes, jak se teď hodně nosí, by ti slušel daleko víc."

"Klidně." zopakoval Nick svou odpověď. Pak se usmál: "Ale škoda tý barvy, co?"

"Však ona se neztratí ani v tom novým účesu." oplatila mu úsměv Nicol a začala mu prostřihávat navlhčené vlasy.

Nick se cítil zvláštně. Tohle bylo poprvé, co ho střihal profesionál, jinak se o své vlasy staral výhradně sám. Zavřel oči.

"Copak, střihám moc nebezpečně?" zasmála se Nicol.

"Ne," odvětil Nick, "Jen se nechci ochudit o to překvapení."

"Neboj, nic strašnýho to nebude." usmála se Nicol znovu.

"Nebojím se." odpověděl Nick tichým hlasem.

Kromě střihání cítil také horký vzduch fénu, gel, lak na vlasy, a když mu Nicol začala břitvou seřezávat podrůstající vlasy na krku, trochu mu naskočila husí kůže.

"Tak, můžeš otevřít oči."

Nickovi sice chvíli trvalo, než si jeho oči znovu přivykly světlu, ale i tak jasně uviděl svůj odraz v zrcadle. Chvíli na sebe jen zíral, neschopný jediného slova. Je vůbec možné, že s ním pouhá změna účesu dokáže takové věci?

"Tak co?" ptala se Nicol s úsměvem na názor svého svěřence, "Spokojenost?"

"Sto procent!" souhlasil Nick. Musel uznat, že tahle změna byla opravdu trefa do černého.

"Tak to jsem ráda," přikývla Nicol, "Teď už tě jen trochu nalíčím a budeš moct jít."

"Né, zase budu kašlat!" zaprotestoval Nick. Po minulém focení ho totiž tak štípalo v krku, že se skoro nevyspal.

"Máš alergii? Ale to jsi měl říct dřív! Naštěstí tu mám nějaký protialergický líčidla, ale příště mi takový věci hlaš rovnou!" napomenula ho Nicol.

"Omlouvám se, nevěděl jsem to, nikdy jsem se nemaloval." omlouval se Nick.

"To je v pořádku," pousmála se Nicol, "A teď zavři oči, ať ti do nich nenalítá pudr."

"Á, tady se taky zkracovalo!" uvítal Fernando se smíchem Nicka, když ho vizážistka propustila na svobodu.

"Jak vidíš." pokrčil Nick rameny.

"Sekne ti to." uznal Mikko.

"Díky." usmál se Nick.

"To znělo moc hezky." otočil se Fernando po Mikkovi.

"Udělal bys mi tu laskavost, a byl pět minut zticha, José?" usmál se na něj Mikko sladce.

"To si ještě rozmyslím. Blbečku." pokrčil Fernando rameny.

"Chlapi, zkouška mikrofonů!" zavolal je na scénu zvukař. Z předsálí už bylo slyšet první návštěvníky pořadu.

Christian jen tak ze srandy na svůj mikrofon foukl. V ten moment se z reproduktorů ozval příšerně kvičivý zvuk a zvukař ho málem proklel až do pátého kolena.

"Entschuldigen!" zakřenil se provinile Christian, který z toho leknutí přepnul na svou mateřštinu.

"Cože říkáš? Nějak jsem ohluchl." zaironizoval Jenson.

"Že se omlouvám." odvětil Christian bez úsměvu.

"To je v pohodě, spíš se omluv tomu chudákovi za pultem. Měl sluchátka, to muselo zatraceně bolet!" ukázal Jenson za svá záda do těch míst, kde tušil komůrku pro zvukaře. Ten si zrovna proklepával uši a na Christiana mávl rukou v gestu, že je to dobrý.

"Příště nás aspoň varuj." neodpustil si Fernando rýpnutí.

"Říkal jsem pět minut, ne dvě!" ozval se okamžitě Mikko.

"A to se z toho mám podělat?" otočil se po něm Fernando.

"Hele, necháme toho," vzdal se Mikko, "Nemám náladu se už zase hádat."

Fernando to přijal mlčky.

"Kluci, do zákulisí, diváci už jdou." popohnal je Mark pryč ze scény.

V zákulisí panovalo ticho. Muselo být, aby se nerušilo natáčení, částečně bylo ale také napjaté.

"Je někdo nervózní?" zeptal se Nick tiše ostatních.

"My dva jako vždy," ukázal Jenson na sebe a Christiana, "Ty ne?"

"Ne. Já se na to děsně těším. To je zatím jedinej lék proti trémě, kterej u mě na sto procent funguje." usmál se Nick.

"Já jsem vždycky nervózní leda tak z lidí, ne z výstupu jako takovýho." přidal se do debaty Mikko.

"Z lidí?" nechápal Nick, "Hele, já ze sebe klidně udělám totálního vola, když to ostatní pobaví. Zase se nesmíš brát moc vážně."

"Já se vážně neberu," odporoval Mikko, "Ale jestli mě zaregistrujou, jako teda že asi určitě, tak mi bude asi dost trapně."

"Jo Jensone," vzpomněl si Nick, "drž se ode mě dál, jasný? Nemusím vypadat ještě menší než jsem."

"Rozkaz," rozesmál se Jenson, "Kolik vůbec měříš?"

"Metr šedesát čtyři. To je ale výška, co?" odpověděl Nick.

"Šílená." zasmál se Jenson.

"Taky si myslím," pokýval Nick hlavou, "Jaký je počasí tam nahoře?"

Jenson už nestačil odpovědět, protože se k nim odkudsi přihnal nějaký rozvzteklený chlápek a ostře zasyčel: "Nevidíte červenou? Kazíte nám záběr!"

"Jo, dobrý, už jsme zticha." zvedl Jenson ruce, jako kdyby se vzdával.

Jediný, kdo měl z téhle scény výtlem, byl Fernando.

"Tak panstvo. Na mě jedinýho to neplatilo, protože jsem neřekl ani půl slova!" řekl co nejtišeji. Prostě nemohl odolat, aby ostatním neomlátil tenhle fakt o hlavu. Nikdo z kluků pro jistotu neodpověděl.

Jejich nástup na scénu byl pak vskutku impozantní. U natáčecí plochy byly totiž dva schůdky, které Nick ovšem nezaregistroval, takže on a Christian, který šel před ním, na scénu spíše vpluli než vešli. Publikum řvalo smíchy i nadšením.

"Ste celý?" zeptal se jich tiše Jenson. Nick a Christian se smíchem přikývli.

"Nejmenší, a nadělá tolik starostí." rýpla do Nicka moderátorka.

"No co, kus dřeva se přece vždycky hodí." pokrčil Nick rameny. Publikum jeho vtip odměnilo dalším, trochu tlumeným smíchem.

O další výstup se postaral Fernando a jeho mezery v angličtině. Na jednu z otázek totiž prostě nedokázal najít anglickou odpověď, proto řekl dvě jednoduché věty ve španělštině a doufal, že to někdo přeloží. K jeho velkému údivu to byl právě Nick.

"Tak pan Alonso vám právě odpověděl, že pokud se nenajde překladatel, tak vám na tohle bohužel neodpoví." řekl Nick s pobaveným úsměvem.

"Fajn, a jelikož se našel, tak jim řekni, že..." rozhodl se toho okamžitě využít Fernando. Jenson, Mikko a Christian šli smíchy do kolen.

"Co vůbec děláte s tou ohromnou jazykovou bariérou?" zeptala se jich moderátorka, když překladatelský výstup skončil.

"Tak to jsme zatím nějak neřešili." odpověděl Jenson, "Protože tohle bylo poprvý, co někdo něco nevěděl. Všichni naštěstí umíme anglicky celkem obstojně."

"Nicku, kolika jazyky se vůbec domluvíš?" otočila se moderátorka na dalšího člena skupiny.

"Německy, anglicky, španělsky, moldavsky, rumunsky." začal Nick vypočítávat, "Takže zhruba pěti. Finsky bohužel neumím, sorry, Mikko."

Mikko se na něj místo odpovědi akorát zašklebil.

"To mi připomíná... Mikko, jak ty vůbec vnímáš, že už máš slavného bratra a ještě ke všemu jste dvojčata?" ptala se moderátorka dál.

"Nijak." trhl Mikko rameny.

Tohle ovšem publikum také ocenilo menším výbuchem smíchu, protože moderátorka evidentně nepočítala s tak krátkou odpovědí a na chvilku zcela vypadla z role.

"Ale... Tak přece jenom... Nějak se na to snad dívat musíš, ne? Tisk, a tak."

Mikko pokrčil rameny.

"Mě už dřív několikrát zastavili na ulici buď paparazzi nebo fanoušci, protože si nás spletli. Já už v tomhle směru vážně nemám co řešit, protože bych jinak nedělal nic jinýho."

Po téhle odpovědi moderátorce došlo, že už z Mikka asi víc na tohle téma nevytáhne, pokračovala tedy dál na jiné téma s někým jiným.

"No, myslím, že po TOMHLE vás veřejnost opravdu jen tak nezapomene." Řekl jim v zákulisí Mark. Nebylo to káravé, spíš pobavené.

"Jsme přece Good Boys, ne?" rozesmál se Nick a plácl si s klukama do dlaní.

"Jasně, jde se na věc!" doplnil ho Fernando.

Oba zjevně věděli, o čem mluví. Po dvou týdnech, zrovna když byli ve studiu a připravovali nové songy, a především se zotavovali z vyčerpávajícího natáčení videoklipu, které se uskutečnilo pět dní zpátky, zazvonil telefon. Jenson ho šel zvednout.

"Prosim..." nastalo delší ticho, "Hele, dělejte si srandu z někoho jinýho, jo?" řekl poté a zavěsil.

"Kdo to byl?"ptal se udiveně Nick.

"Nějakej maník, že prej sme první v anglický hitparádě." rozhodil Jenson rukama.

"Ty seš vůůůl!" zaskučel Fernando, "Proč jsi zavěšoval?!"

"Prosímtě, mysli, před pěti dněma jsme to teprv natočili, a už bysme měli být první?" poklepal si Jenson na čelo.

Mikko si sedl k počítači a zapnul internet se slovy: "Když si nejsem jistej, přesvědčím se."

Skutečně. Byli první!

"Chlapi, to se musí oslavit! Razíme do baru!" zajásal Fernando, "Brandone, půjdeš taky! Seš zlatej!"

Autor písně se sám pro sebe usmál. Tihle kluci se prostě povedli. Líp je už ani nemohli vybrat! I když se často hádali, oni to zvládnou. Bylo na nich vidět, že na úspěchu skupiny jim záleží, uměli se přizpůsobit. Ještě chvíli a bude to dokonalost sama!

Dokonalost sama ale rozhodně nebylo otevírání šampaňského.

"Ta potvora vůbec nechce povolit!" zanadával Jenson, který se se špuntem mořil už hodnou chvíli.

"Dej to profesionálovi." vzal si od něj lahev Fernando a vší silou zabral. Špunt vyletěl jako namydlený a trefil Mikka do levého oka.

V ten moment nastalo hrobové ticho, ve Fernandovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Mikko si zakrýval obličej, skloněný k zemi.

"Moc se omlouvám," Odvážil se k němu přiblížit Fernando a vzal ho za rameno, "Dobrý?"

Mikko odendal jednu ruku, takže všichni mohli vidět, že se směje.

"Jo, dobrý. Ale šlupka to byla pořádná!"

Ostatní ho napodobili. Smíchy se váleli málem po zemi.

"Nemotá se ti hlava? Vidíš na to oko dobře?" ptal se Mikka starostlivě Mark.

"Hlava se mi nemotá a vidím rozmazaně, ale po tomhle vidět normálně je asi nemožný, nemyslíš?" odpověděl Mikko a odendal ruku z bolavého oka, aby ho Mark mohl prohlédnout.

"Hm, mělo by to být v pořádku. Ale budeš mít pořádnýho moncla." Zhodnotil to na závěr.

"Make-up zafunguje." mávl nad tím Mikko rukou.

"Teda, to bylo opravdu vydařený." zapojil se do diskuze Nick.

"Myslel jsem, že jsi profesionální otvírač lahví, a ne profesionální vrah!" otočil se Jenson po Fernandovi.

"Jak vidíš, já zvládám obojí," pokrčil Fernando rameny, "Dvě mouchy jednou ranou."

"Hm, a jedno oko navrch, viď?" zašklebil se Mikko.

"Fakt sorry, tohle bylo neplánovaný," omluvil se mu ještě jednou Fernando a prohlédl si blíž jeho obličej, "Koukám, že ti to modrá už s předstihem."

"Díky za psychickou vzpruhu." odvětil Mikko, "Ale teda, už jsem se špuntem od šampaňskýho viděl hodně věcí, kámošovi se s ním dokonce podařilo srazit lustr a rozbít okno na jeden zátah, ale aby mě s ním někdo trefil do oka, to se mi fakt ještě nestalo."

"Je hezký, že seš tak veselej," vkročil mezi ně Brandon, "ale já bych bejt tebou na to dal aspoň studenej obklad."

Tak se ti dva vypravili na záchod k umyvadlům.

"Pořád stejný, nezhoršuje se to?" ptal se Brandon, zatímco Mikko seděl na umyvadle s mokrým ubrouskem na bolavém oku.

"Začíná mi v tom cukat." přiznal Mikko a na chvíli obklad odendal, aby se zkontroloval v zrcadle.

"Hm, začíná ti to hustě natýkat." zhodnotil stav situace Brandon, "Podle mě to totiž klidně může bejt i horší, teprve po několika minutách se ti to rozleží a až pak uvidíme, jak to s tebou dopadne."

"O oko snad nepřijdu." zašklebil se Mikko. Brandon neodpověděl, tvářil se pořád stejně kamenně.

"Nestraš mě." pohrozil mu Mikko.

"Víš, ty ses sice nikdy s podobným zraněním nesetkal, ale já ano. Stalo se to jednomu mýmu kámošovi, je to kolega z branže. O oko sice nepřišel, ale je rád, že na něj aspoň rozeznává obrysy."

"A jak to řeší, když na druhý vidí normálně?" divil se Mikko.

"Nijak, je to podobný, jako když seš na jedno oko slepej, má o něco horší prostorový vidění. Už s tím byl na dvou operacích a konečně se to začíná lepšit, ale nic příjemnýho to není, to mi věř." pokýval Brandon hlavou.

"Co navrhuješ?" zeptal se Mikko rovnou.

"Odjezd do nemocnice." řekl Brandon na rovinu.

Mikko si zakryl zdravé oko a zamžoural na svět tím bolavým, které mu skutečně začínalo kvapem otýkat.

"Vidíš hůř než předtím?" zeptal se Brandon.

"O dost." přiznal Mikko.

"Tak je mi líto, ale tady se není o čem bavit. Nástup na odjezd." Zavelel Brandon.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře