Together, Forever 5/6

23. září 2012 | 21.47 |

"No to byla doba!" uvítal Fernando Brandona zpátky v baru.

"Jak mu je?" zajímalo Jensona.

"Je doma a spí. Až za čtyři dny se uvidí, co s tím doopravdy má. Ale řekl bych, že to nic vážnýho nebude." odpověděl Brandon a sedl si vedle Christiana.

"Tak hlavně že tak." pokýval Jenson hlavou.

"Ale začíná nám to hezky." zašklebil se Nick.

"Dej pokoj!" ohnal se po něm Jenson.

**

"A ty do mě nemlať!" ohradil se Nick.

"No tak sorry." hodil po něm Jason.

Nick se netvářil zrovna přívětivě, každopádně radši držel jazyk za zuby.

"Ale víte, co mě štve nejvíc?" řekl Fernando a otočil se směrem k barovému pultu, odkud je pozorovala skupinka holek, "Tohle. Stojej, koukaj, ale aby se k něčemu měly, to je nehne."

"Holt nejsou tak emancipovaný." zasmál se Nick a zavolal na ty tři holky u baru: "Hej, holky! Nebojte se, my vás neukousnem!"

Trojice kamarádek se tedy pomalu a s chichotáním přesunula k nim.

"Ahoj." pozdravila je nejodvážnější blondýna v černé mini.

"Ahoj." oplatili nejen jí, ale i ostatním pozdrav Jenson a Fernando, zatímco Nick a Christian shrábli od vedlejších stolů tři židle a vyzvali návštěvnice, aby se posadily.

"Tak, co tu oslavujete?" zeptala se pro začátek blondýna.

"Úspěchy." odpověděl jí Fernando krátce, ale tajemně.

"Počkat, a kde máte toho pátýho?" zamyslela se druhá dívka, docela hezká brunetka s krátkými vlasy.

"Dostal špuntem do oka." odpověděl po pravdě Christian a nechápal, proč se po něm ostatní tak zle podívali.

"Ale? A jak se mu to povedlo?" zeptala se nejvýřečnější blondýna, která se začínala celkem odvážně tulit k Fernandovi.

"No zrovna tady Španěl ho sestřelil." řekl bezelstně Christian. Fernando ho málem zavraždil pohledem, Nick vyprskl do rukávu.

"To seš pokaždý tak nebezpečnej?" pootočila blondýna hlavu, aby se podívala Fernandovi do očí.

"No to záleží na tom, z jakýho úhlu pohledu se na to díváš." oplatil jí provokativní pohled Fernando.

"Tak že bysme šli..." skočil jim do rozhovoru Jenson.

"No mě by to nevadilo." oplatil mu ten výpad Fernando.

Nick znovu vyprskl smíchy: "Kdybyste pokaždý neskončili rvačkou nebo hádkou, tak by tyhle vaše řeči neměly chybu!"

"To je od tebe hezký, jak se ti to líbí." otočil se po něm Jenson.

"Ale ty tvoje kecy hezký nejsou." zamračil se Nick. Jindy se nenechával strhnout k hádkám, ale Jenson ho začínal pomalu a jistě štvát. Fernando měl jen blbý kecy, ale Jenson hrozně špičkoval, a to ho vytáčelo.

"Možná že něco ztrácíš... Dávnej sen se ti splnil, jak se cítíš, tuláku po hvězdách?" znělo z rádia, zatímco se Jenson a Nick měřili nepříjemnými pohledy.

"Nechte toho, kluci," odvážil se konečně promluvit Christian, "Musíte se hádat kvůli každý pitomině? Jestli máte kdokoliv špatnou náladu, tak to řekněte rovnou, my to budem respektovat."

"Jo, tak já se hlásím jako první," zvedl Jenson ruku, "Sorry."

"Dobrý," přikývl Christian, "Nicku?"

"Vytáčely mě ty jeho řeči. Taky se omlouvám." pokýval Nick hlavou.

"Že se od něj necháte komandovat." zakroutil Fernando nechápavě hlavou.

Jensonovi se chtělo pořádně nahlas zařvat "Drž už kurva hubu!", ale včas se ovládl.

Christian se po Fernandovi ohlédl, ale ten ho zpražil tak zlým pohledem, že se Christian nevzmohl ani na pípnutí. Místo toho si akorát tiše povzdechl. Když je člověk nejmladší, nesmí si nic dovolit. To znal moc dobře i z domova. Tam byl ovšem zvyklý se za své místo na slunci rvát, vždyť i jeho odchod do skupiny byl jakýsi vzdor, chtěl dokázat, že si zpěv nevybral jen tak. Jenže i tady mu bylo od začátku, někdy taktně, někdy ne zrovna slušně, naznačováno, že má hlavně zpívat a nekecat.

Posezení ukončili někdy okolo půl druhé ráno, ovšem už bez Fernanda, který se i s blondýnkou kamsi vytratil. Se zbývajícími dvěma dívkami si kluci celkem příjemně popovídali a nalákali je na chystané koncerty.

"Kdo se cítí jako hvězda, ať zvedne ruku." usmál se spokojeně Nick, když je Brandon rozvážel do jejich domovů, a sám se přihlásil jako první. Stejně tak Christian.

"Já hlasuju za Španěla, který je momentálně indisponován." řekl Jenson.

"Ten se cejtí jako hvězda pořád, na toho tahle otázka neplatí," Zasmál se Nick, "A co že nehlasuješ za sebe?"

"Protože se pořád cítím jako někdo, kdo se rozešel s holkou, se kterou chodil přes půl roku." řekl krátce Jenson.

"Tak to potom nemůžu sloužit." pokrčil Nick rameny. Byl ve svém živlu. Byl středem pozornosti, měl za sebou pěkný večer a před sebou slibně se rozjíždějící kariéru, která slibovala mnohé. Jeho extrovertní dušička se tetelila blahem. Zároveň věděl, že tenhle pocit mu dlouho nevydrží, proto si ho chtěl užít co nejvíc.

"Klidně bych ještě někam šel." řekl.

"Tak jdi. Ale beze mě." odvětil Jenson.

"Já jsem taky dost utahanej." pospíšil si Christian.

"Nic nevydržíte." zhodnotil je Nick.

"Hele, ty noční strašidlo," otočil se po něm Jenson, "klidni hormony. Zítra máme ve studiu natáčecí den, chci se vyspat."

V tu chvíli na Nicka těžce dolehl jeden fakt, na který trochu pozapomněl. Ostatní nevydrží nespat, nežijí okamžikem, ale budoucností, nedělají zbytečně rychlá rozhodnutí jako on. Ale copak může za to, že ho to odmala takhle učili?

Náhle jím projelo vnuknutí.

"Zastav." naklonil se k Brandonovi.

"Ty tady někde bydlíš?" divil se Brandon.

"Dojdu to pěšky, zastav." zopakoval Nick své přání.

"Jen si jdi zapařit." rýpl do něj Jenson. Nick, který už stál na chodníku, se naklonil k okýnku a řekl tiše: "Trhni si."

Auto odjelo. Nick zůstal sám stát na chodníku a nepřítomně zíral na silnici a město ponořené do tmy. Vlasy mu čechral slabý vítr. Zhluboka dýchal. Potřebuje vědět, že žije, že je živá bytost. Najednou ho z tohohle rozjímání vytrhl nepříjemný pocit, že se k němu někdo blíží. Pomalu se předklonil, jako kdyby si chtěl zavázat tkaničku, ale místo toho nahmátl zbraň, schovanou pod nohavicí. Jakmile za sebou uslyšel kroky, prudce se zvedl a namířil hlaveň pistole přímo do tváře

nějakého mladíka s kapucí. Ten sebou jenom vylekaně trhl, z ruky mu vypadl kapesní nůž.

"Ztrať se odsud. A hezky rychle." řekl chladně Nick a pro výstrahu střelil mladíkovi pod nohy. Ten se okamžitě dal na zběsilý útěk.

Nick klidně vrátil zbraň na původní místo. Teprve, když se zvedal, si všiml, že na sebe tím výstřelem upozornil několik chodců. Radši se rychle ztratil. Za prvním rohem ho ale někdo dohonil.

"Kam se ženeš, kovboji?" oslovil ho ten dotyčný. Nick se ostražitě otočil. Jakmile poznal Fernanda, mírně znejistěl.

"Domů." odvětil.

"A cestou střílíš lidi?" zašklebil se Fernando.

"Když mě ohrožujou, tak ano." řekl znovu Nick krátce.

"Fajn. Ostatně, mě do toho nic není. Někdo nosí na obranu nůž, někdo bouchačku." pokrčil Fernando rameny.

"Kde se tu bereš ty?" zeptal se Nick.

"Taky du domů," řekl lakonicky Fernando, "Ať tam nemusím sprintovat ráno."

"Předpokládám, že ta dotyčná o tom nemá ani páru." ušklíbl se Nick.

"Ne," trhl Fernando hlavou, "Když dala, tak dala. Tím to hasne."

"Hm. A pak kdo z nás je nebezpečnější." dal se Nick znovu do pochodu. Fernando šel kousek s ním.

"Nejsem takovej úchyl, abych jí při tom zabíjel." zasmál se Fernando.

"Na prostřelenej nárt taky ještě nikdo neumřel." opáčil Nick.

"Stejně bych to do tebe neře,." zamyslel se Fernando, "Takovej andílek a takhle se umí ohánět bouchačkou."

"Myslím, že by jsi do mě neřekl víc věcí." pousmál se Nick. Pak už se rozloučili.

Bylo šest hodin ráno. Všichni kluci, kromě Mikka, který za celou noc usnul kvůli bolavému oku na pouhé dvě hodiny, ještě sladce spali. Ticho jejich domovů najednou téměř ve stejnou chvíli protnulo hlasité zvonění telefonu. To se je Mark a jeho tým pokoušeli rychle dát dohromady na dopolední vystoupení v televizi, na které je znenadála pozvali tvůrci jedné dopolední talk show. Reakce byly různé. Jenson se teprve po osmém zazvonění rozhodl hovor přijmout, načež jako odpověď zahuhlal stroze "hm, budu tam". Fernando je nejdřív poslal někam, teprve po delším přemlouvání byl ochoten přislíbit svou účast. Christian souhlasil celkem bez problémů, Nick se dokonce radoval a Mikko se radši ubezpečil, že může vlézt do televize s oteklým obličejem.

Do studia jeli společně minibusem.

"Pakárna," zívl Fernando, "Bych spal, do prčic..."

"Nemáš v noci dělat opičárny." popíchl ho Nick.

"Mluvíš o sobě?" otočil se po něm Fernando. Nick ho v ten moment probodl tak ostrým a nebezpečným pohledem, až se Fernando lekl. V tom pohledu řval jasný příkaz: Ani slovo!

"Myslím, že tohle platí pro všechny," přidal se Jenson do zívacího kroužku, "Spal sem tři hodiny! To je šílený."

"Já dvě, buď v klidu." řekl Mikko.

"Co dělá oko?" otočil se po něm Christian.

"Bolí, ale jinak dobrý," pokýval Mikko hlavou, "Za týden už bych měl zase vypadat jako člověk."

"Aspoň si tě teď nebudou plíst s bráchou." pousmál se Nick.

"To opravdu nebudou," zasmál se Mikko, "Leda by si obratem obstaral to samý zranění. Ale docela bych tomu věřil, už několikrát se nám stalo, že když se třeba jeden z nás říznul nožem, tak druhej to po něm úspěšně zopakoval. Kimi si z toho dělal srandu, že až to s náma praští, tak určitě ve stejnej den."

"Bylo by to zajímavý," pousmál se Fernando, "Sakra, kdyby byly aspoň polštáře, pod hlavu..."

"Nad váma, v tý skříňce." odpověděl mu zepředu Mark.

"Fakt?" zablesklo se Fernandovi v očích. Jelikož malý polštářek skutečně našel, ostatní si okamžitě vzali taky, jen Mikko ne. Ten se téměř okamžitě rozkýchal.

"Kluci, zandejte to zpátky, buďte tak hodný!"

"Proč?" divil se Jenson, "Seš na něco alergickej?"

"Na peří," přikývl Mikko, "A mám astma, tak mě šetřete."

Fernando si zlostně odfoukl.

"Takový věci máš hlásit předem!" otočil se po něm káravě Mark.

"Já vím. Zapomněl jsem na to, sorry." omluvil se Mikko. Pak se otočil na Fernanda a řekl: "Tak si tu hlavu podlož třeba mikinou."

"To už přežiju." trhl Fernando rameny, ale neopomněl dát aspoň mimicky najevo, jak je naštvaný.

"Člověče, ale to musíš mít dost komplikovanej život, když máš alergii na peří." zamyslel se Jenson.

"Ani ne, jak se to vezme," pokrčil Mikko rameny, "Mám s tím občas velký problémy, ale nijak extra mě to neomezuje. To už mi spíš vadí, že kvůli tomu astmatu se začínám dusit pokaždý, když v mojí blízkosti někdo kouří a někdy mě to chytne i z vůně voňavek, když je to moc intenzivní."

"A to nám taky říkáš až teď?!" otočil se po něm znovu Mark.

"Už jsem se omlouval, že jsem na to zapomněl." řekl polohlasně Mikko.

"Máš u sebe doufám inhalátor, kdyby náhodou?" ujišťoval se Jenson.

"Samozřejmě. Vždycky v kapse u kalhot," přikývl Mikko, "Mě to v podstatě chytlo pořádně jen jednou, a to jsem ho u sebe zrovna neměl, tak jsem skončil v nemocnici na kapačkách. Nic, co bych musel opakovat."

"Jeden z mejch bráchů je alergickej na vosí píchnutí," vzpomněl si Christian, "Taky pokaždý, když ho nějaká ďobla, skončil v nemocnici."

"Nádherný téma." zívl znovu Fernando.

"Spi, budeš mít po problému." doporučil mu Jenson.

"Není nad přátelskou radu, děkuji." kývl Fernando hlavou.

"Spíš se rozezpívejte, během deseti minut tam jsme, tak ať se neztrapníte, až po vás budou chtít naživo zazpívat." upozornil je Mark.

"I was never faithful and I was never one to trust..." zanotoval Mikko.

"Ty posloucháš Placebo?" otočil se po něm udiveně Jenson.

"No jasně, Placebo jsou bozi!" přikývl Mikko.

"Tak to bych do tebe teda neřek." zakroutil Jenson hlavou.

"Myslím, že bys do mě neřekl víc věcí." pokrčil Mikko rameny. Fernando v duchu zaúpěl, protože podobnou větu slyšel nedávno.

"Vystupovat!" zahlaholil po chvíli Mark a kluci jeho rozkaz poslušně splnili.

"Ježkovy oči, co to je?" vyděsil se Fernando, když pohlédl na ne příliš vysokou šedivou budovu, na které pokud by se neskvěl zářivě modrý nápis "Prima", tak by působila jako hotel pro přistěhovalce.

"Naše blízká budoucnost." konstatoval Christian.

"Děkuju mockrát." zašklebil se Fernando.

"Hele, na tyhle hvězdný řečičky si zatím moc nezvykejte, jasný? Až dostanete platinovou desku, tak pak si říkejte, co chcete, ale teď alou dovnitř!" zpražil je Mark a mírně do nich strčil, aby je popohnal.

Ačkoli vnějšek budovy vypadal přinejmenším nehezky, vnitřek byl zařízen poměrně útulně, takže kluci už žádné řeči vést nemuseli. Po chvilce čekání a pochodu do prvního patra se jich ujala zhruba třicetiletá moderátorka v zeleném kostýmku.

"Dobrý den." potřásla si s každým z kluků a s Markem rukou, když tu se zarazila: "Kde máte toho pátýho?"

"Koho?" divil se Jenson a otočil se.

"Toho, kterýmu se tohle může podařit celkem v klídku, protože dokáže bejt neuvěřitelně nenápadnej." řekl s klidem Fernando. Měl tím na mysli Mikka.

"Támhle je!" ukázal Nick někam na druhý konec rozlehlé haly. Mikko se tam zrovna dohadoval s nějakým nakrátko ostříhaným chlapíkem. Ke štěstí kluků byl zrovna na odchodu.

"Co ti chtěl?" divil se Jenson, když se k nim Mikko vrátil.

"Nejdřív si mě spletl s bráchou a pak jsem mu musel sáhodlouze vysvětlovat, že rozhovor do sportovních novin s ním opravdu neudělám." odpověděl Mikko a bylo na něm vidět, že ho ten rozhovor mírně otrávil.

"Co to bylo zač?" vyzvídal Nick.

"Já nevim, jmenoval se jako ten jed v cigaretovym kouři." pokrčil Mikko rameny. Všechny tím dostal do kolen. Mikko se chtěl v první chvíli ohradit, že nekecá, ale pak jen pokrčil rameny.

"No, tak jste se pobavili, můžeme jít dál... Co máš s okem?" všimla si moderátorka Mikkovy ozdoby.

"Oslavovali jsme a dostal jsem špuntem od šampusu." řekl po pravdě Mikko.

"Zřejmě jste měli důvod oslavovat." pousmála se moderátorka.

"Tam já nejdu." otočil se Nick, když došli do studia, Jenson a Fernando ho museli chytit a otočit zpátky.

"Co se děje?" nechápala moderátorka.

"Vždyť tam ani nebudu vidět!" ukázal Nick rozhozeně na studio. Když se na to kluci podívali jeho očima, shledali, že má tak trochu pravdu. Židle i stůl byly opravdu větší než by Nickova výška zasluhovala.

"Buď klidnej, já to taky budu mít tak akorát." uklidňoval ho Christian.

Nick se po něm udiveně otočil. Až teď si všiml, že Christian opravdu není o tolik vyšší než on sám. On prostě na všechny koukal do výšky a nerozlišoval, do jak velké.

"Pokud vám to moc vadí, můžeme ještě nábytek vyměnit." navrhla jim moderátorka.

"My to přežijem, aspoň bude sranda." mrkl Nick na Christiana. Christian trochu rozpačitě přikývl.

Štáb nestačil zírat. To bylo poprvé, co si jejich host nechal vybavení, se kterým nebyl úplně stoprocentně spokojen.

"Nechceš vypadat dokonale?" rýpl do Nicka kameraman.

"Nejsem dokonalej a zvykl sem si na to." usadil ho Nick s takovou samozřejmostí, jako kdyby mluvil s pucflekem z kuchyně.

"Je nějakej nevyspalej." Zabručel kameraman na svého kolegu.

"Co čekáš od boybandu, ty maj vždycky nosánky až támhle." Pokrčil dotyčný kolega rameny.

Kluci si později všimli, že i když se Nick vytrvale tvářil vesele a měl vždy po ruce nějakou vtipnou průpovídku, uvnitř se moc dobře necítil. Prozrazoval to jeho zamyšlený výraz ve chvílích, kdy nemusel mluvit nebo dávat pozor.

Jenson si s tím lámal hlavu především. Měl pocit, že Nick má nějaké tajemství, a měl nutkání zjistit, co to je za tajemství. Nevěděl, proč má ten pocit. Ale rozhodl se následovat své instinkty. A příležitost dostal poměrně brzy. Jeden časopis pro mládež se totiž rozhodl udělat s kluky zajímavou reportáž – pozvali je na policejní cvičiště.

"Všude bych byl radši než tady." Zašklebil se Nick a rozhlédl se kolem sebe.

"Měl jsi už někdy nějaký konflikt se zákonem?" zeptala se ho hned aktivně reportérka.

"Permanentní," Odvětil Nick, "Můj táta je armádní velitel."

Ostatní uznale hvízdli. Jensona napadlo, jestli by v tom náhodou neměl hledat souvislost se smrtí Nickovy sestry a matky.

Na závěr jejich návštěvy se přítomný policista rozhodl, že s nimi zkusí nafingovat přepadení.

"Ale není to povinný, že ne?" pokusil se z toho okamžitě vykroutit Mikko.

"Jestli se ti nechce, nemusíš," Pokrčil policista rameny, "Vůbec, pokud někdo z vás nechce, nikoho do toho nenutím."

"Já si to rád vyzkouším. Jako útočící." Pousmál se ďábelsky Fernando.

"Fajn, předvedu na tobě, jak se obvykle v takových chvílích chováme." Chytil se toho policista.

"Ah, ne, díky, jednou mi to předvedl Nick a stačilo mi to." Začal Fernando okamžitě couvat.

"Tak by mohl Nick zkusit dělat oběť, když už má zkušenosti," Otočil se policista na Nicka. Ten nevypadal, že by do toho byl dvakrát říčný.

"No tak, Nicku, běž do toho." Pobídl ho Fernando s mnohoznačným úsměvem. Nick se po něm ohlédl. Tenhle pohled u něj ještě neviděli nikdy. Na jednu stranu to vypadalo, jako kdyby chtěl po Fernandovi skočit a na místě ho zabít a na druhou stranu se zase tvářil hrozně povýšeně a výsměšně. Nakonec na to kývl.

"Zkuste to se zbraní," Doporučil ještě Fernando policistovi, "Nick by se vám při normálním přepadení ubránil, viď, Nicku?"

Nick teď opravdu vážně bojoval s pokušením Fernanda okamžitě zmrzačit. Ale nakonec se ovládl. Zatvářil se zcela ledově.

"Je to obyčejná kapslovka." Ukázal mu policista ještě, že na něj nebere ostré náboje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře