Štěně

17. březen 2013 | 18.37 |
› 

Příběh vzniku téhle povídky je trochu ujetý. Vznikl vlastně díky jedné trochu děsivé fotce huskyho, kterou bych vám ráda ukázala, ale protože jsem debil, tak jsem si jí samozřejmě neuložila a teď jí nemůžu najít... Každopádně jsem tuhle fotku poslala kamarádce, která ale moje obavy z toho, že "ten pes kouká fakt divně", nesdílela, a naopak se rozplývala, jak je to zvíře roztomilé. A jelikož jsme zrovna řešily jednu mojí kindo povídku, slovo dalo slovo a společnými silami jsme vymyslely to, co vám právě předkládám.:)

Ač to vypadalo jako dramatická situace, nezávislý pozorovatel by se nad ní možná od srdce zasmál.

Fernando stál ztuhle na místě a evidentně přemýšlel, jestli se má dřív pověsit na lustr, skočit z okna, zabít Kimiho nebo tu věc, co na něj vrhala pohledy ledovější než sibiřský severák a vlastně by mohla být Kimiho zlým dvojčetem.

Kimi se pořád ještě usmíval, i když jeho úsměv se s každou další sekundou postupně ztrácel, láskyplně drbal za ušima jejich nového domácího mazlíčka a nechápal, proč se nedostavila ta vlna radosti, kterou očekával.

Pejsek na to celé koukal jako ťululum a ptal se sám sebe, kam to proboha přišel.

"Co je, však jsi chtěl štěňátko, ne?" promluvil konečně Kimi, protože Fernando vypadal, že samým šokem nebude mluvit ještě rok.

"Štěňátko, ne vlkodlaka!" opáčil vyděšený Španěl.

"Kdo je u tebe vlkodlak? Takovej krásnej drobeček!" Kimi se napřímil a přestal drbat, což byla osudová chyba. Štěně zaňafalo a vyhrnulo se proti Fernandovi. Ten předvedl přímo raketový start, a kdyby neměli tak vysoké stropy, možná by na tom lustru doopravdy skončil. Takhle musel vzít zavděk gaučem, na jehož hraně se snažil balancovat. Štěně se předními packami opíralo o matraci a nadšeně vrčelo.

"Okamžitě tu krvelačnou bestii odnes!"

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">Kimi se rozesmál, což Fernanda popíchlo ještě víc.

"Vždyť si chce jenom hrát." zasmál se a vzal štěně do náručí. Dalo mu to trochu práce, jelikož to "štěně" už přece jenom bylo spíše psí puberťák než miminko, "Ajax dělal přesně to samý, vlastně ho to drželo ještě docela nedávno."

"Jenomže Ajax je mírumilovnej, vycvičenej a nevypadá jako tvoje vlkodlačí druhý já!" odsekl Fernando a instinktivně se odtáhl do ještě větší vzdálenosti.

"To bych byl ten nejkrásnější a nejroztomilejší vlkodlak široko daleko." postavil Kimi malého huskyho zpátky na zem, "Nechápu, co tak šílíš. Chtěl jsi štěně, koupil jsem štěně. Krásný a roztomilý."

"Ty fakt myslíš vážně to, že to ještě bude růst??"

I když Kimi začínal být trochu naštvaný, musel se rozesmát na novo.

"Lásko, netušil jsem, že utečeš před vším, co bude větší než čivava!"

Pejska debata jeho nových páníčků začínala nudit, a tak začal Kimimu okusovat značkové tenisky.

"Doufám, že teď nezačneš pištět, že mě chce sežrat." předběhl Kimi Fernanda s komentářem a láskyplně štěně odstrčil, "Už jsme se sice cestou skamarádili natolik, že jsem si ho pojmenoval, ale jestli chceš, nechám vybírání jména na tobě."

Fernando po pejskovi vrhal nedůvěřivé pohledy a stále se ještě zdráhal slézt z gauče dolů. Pejsek ho propichoval modrýma očima a přátelsky na něj vyplazoval jazyk.

Fernando se dvakrát nadechl a zeptal se: "A jak jsi to zvíře pojmenoval?"

"Koira. Krátké a výstižné." usmál se Kimi pyšně a začal se znovu s pejskem mazlit.

"Jo, to je úžasně výstižné pojmenovat psa ‚pes‘." ušklíbl se Fernando.

"Odkdy ty umíš finsky?" divil se Kimi.

"Za ty roky jsem něco pochytil. Nejsem takovej ignorant jako ty." opáčil Fernando. Narážel tím na fakt, že Kimi stále neuměl španělsky ani pozdravit.

"No vidíš. Tak co, necháme si ho?" hodil po něm Kimi ten nejprosebnější pohled, jakého byl schopen. Už když pejska vybíral jako překvapení a viděl ho poprvé na fotce, zamiloval se do něj.

"V žádným případě!"

"Nebuď labuť."

Fernando si odfrkl. Ano, štěně doopravdy chtěl. Ale asi měl Kimimu radši říct, aby ho nekupoval za jeho zády. Mohlo ho to napadnout, že Kimi ho, jako téměř vždy, vezme doslova.

"Určitě si na sebe zvyknete a budete se mít rádi, uvidíš!" přiložil Kimi další polínko. I pejsek zjevně pochopil, že se právě rozhoduje o jeho osudu, přestal se kroutit a upřel na Fernanda smutný pohled. Fernando by v životě nevěřil, že je to možné, ale ten pes opravdu vypadal jako Kimiho zvířecí klon. A mohl snad odolat dvěma párům tak nádherných očí?

"No dobře. Ale pro jistotu se stejně nauč poskytovat první pomoc při infarktu."

"Hurá!" zaradoval se Kimi, chytil Fernanda kolem boků a sundal ho konečně dolů z toho gauče. Fernando se ho instinktivně chytil kolem ramen. Kimi rychle pochopil, že se mu nechystá dát pusu, jak si původně myslel, ale že se chystá vyměnit gauč za jeho záda, jelikož pejskovi se rozhodně nelíbilo, že si najednou Kimi všímá toho divného člověka, který před ním celou dobu kdo ví proč utíká a nechce si hrát, a začal jim skákat po nohou a ňafat.

"Vidíš, a pak že je celej já. Takhle žárlit umíš jenom ty." dobíral si Kimi svého přítele.

"No dovol!" štípl ho Fernando do pravého ramene.

"Tak šup, žádný další řeči, slez a připrav se na důkladné seznámení s naším novým mazlíčkem." plácl ho Kimi přes zadek. Když viděl, jak ublížený výraz Fernando nahodil, musel se znovu zasmát. Koupit štěně byl skutečně jeden z jeho nejlepších nápadů.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře