Leave No Scar, 5. část

29. březen 2014 | 19.39 |

Když Kimi na konci týdne mířil za Fernandem domů, jak slíbil, měl celkem jasnou představu, co ho asi čeká. Fernando mu nejdřív poslal pár trochu nesmělých smsek, a když viděl, že Kimi na ně reaguje na své poměry celkem ochotně, "rozkecal" se přes ně tolik, až se Kimi musel sám pro sebe smát. Museli vypadat jako dva praštění puberťáci, ale naštěstí se jejich rozhovorů nikdo další neúčastnil, takže tak vypadali jen jeden před druhým.

            Fernandův dům vypadal zvenčí naprosto klasicky a nenápadně a zevnitř pravděpodobně obvykle býval stejný, ale v momentě, kdy Kimi dorazil, vypadal spíš jako gothické doupě. Všechna okna zatemněná, v ložnici dokonce přelepená černou fólií, a že by bylo zrovna uklizeno, to se taky říct nedalo. Hlavně lahve od lehčího i silnějšího alkoholu se nedaly přehlédnout. Kimi se sám pro sebe šklebil, když si představil, jak trapné asi musí být Fernandovo vysvětlování, proč je citlivý na slunce. On, horkokrevný Španěl, a nekamarádí se s klasickou letní výhní? Kimi to měl v tomhle ohledu o dost jednodušší, lidé začali vtipné poznámky o ledovci ze severu, co na sluníčku taje, dělat sami od sebe, a Kimi je v tom ochotně nechal. Nošení slunečních brýlí v kombinaci se všemi možnými kšiltovkami tuhle image jenom podporovalo, a když Kimi tvrdil, že je tak často nosí kvůli citlivým očím, vlastně ani nelhal – dlouhé roky bez léčby si na jeho očích skutečně vybraly daň, takže byl i po těch následujících rocích léčby stále šeredně světloplachý. Fernando jistě musel být hodně šťastný, když ve Ferrari objevil některé Kimiho staré kšiltovky, soudě už jenom podle toho, že je tak ochotně nosil.

            Pán domu seděl na pohovce v obývacím pokoji, zlomenou nohu pohodlně opřenou o čajový stolek a zrovna sledoval na televizi nějaký basketbalový zápas.

            "Ahoj!" uvítal Fernando Kimiho sice poněkud vlažněji, než ve svých smskách nadělal, ale pořád dostatečně nadšeně, aby bylo jasné, že na tuhle návštěvu čekal jako na smilování.

            "No ahoj, ty ortodoxní fanynko Twilight, pěkně sis to tady potunil." neodpustil si Kimi rýpnutí na uvítanou.

            "Drž hubu." odbyl ho Fernando, "Leda bys měl lepší nápad, pak sem s ním."

            "Lepší nápad sice nemám..." přiznal Kimi a postavil před Fernanda igelitový sáček, který přinesl, "Ale mám pro tebe něco, co tě jistě potěší."

            "Copak to bude?" Fernando se málem přetrhl, když se pro sáček, respektive jeho obsah, nakláněl, a tiše podezíral Kimiho, že mu ho takhle daleko postavil schválně.

            "Něco mi říkalo, že by ti jistě přišel k duhu pořádný steak, a ta restaurace dole ve městě vypadala celkem sympaticky." odvětil Kimi, zatímco se rozhlížel, kterým směrem by našel kuchyni.

            Fernando vydal směs neidentifikovatelných zvuků, ze kterých se s trochou fantazie dalo rozkódovat, že je Kimiho nápadem více než nadšený.

            "Jsem si myslel." pokýval Kimi s úšklebkem hlavou, "Máš pivo? Respektive spíš zbylo ti nějaký?"

            "V lednici." ukázal mu konečně Fernando, kterým směrem je kuchyň, a ani se nepozastavil nad další Kimiho jedůvkou, "Jo a dones mi na to příbor, děkuju." uvědomil si vzápětí, že zblajznout večeři rukama by sice v jeho situaci bylo pochopitelné, leč nekultivované.

            "OK. A nesežer je oba, ten druhej je pro mě!"

            Kimi byl během chvilky zpátky i se vším, pro co se do kuchyně vydal.

            "Jak ti je?" zeptal se konverzačně, když se konečně pohodlně posadil do křesla.

            "Už mi bylo i líp." přiznal Fernando s plnou pusou, "Ale dokud po mě nikdo nechce vyvíjet větší aktivitu, dá se to přežít."

            "Vážně? To jsi docela frajer." pokýval Kimi uznale hlavou. Že najde Fernanda v takhle dobrém stavu, to nečekal.

            "Ani bych neřekl." zakroutil Fernando hlavou, "Ta větší aktivita je i obyčejná komunikace. Jenže zkus si praštit mámě s telefonem."

            "Se mnou komunikuješ jako o závod." poznamenal s úšklebkem Kimi.

            "Ty jsi jinej případ." byl s touhle námitkou Fernando hotový raz dva.

            "Sám jsi případ." zamumlal si pro sebe pobaveně Kimi.

            Do nastalého ticha, rušeného jenom klapáním příborů, se rozehrál Fernandův mobil.

            "To je Sean." řekl překvapeně Fernando, "Dám to nahlas."

            "Není nutný." odvětil Kimi, ale Fernando už hovor přijal a telefon si dal do dostatečné vzdálenosti od ucha

            "Ahoj, Seane, jenom ti oznamuju, že jsi odposloucháván." zahlaholil.

            "Cože?!" vyjekl Sean na druhé straně tak upřímně, až se Kimi rozesmál a málem mu zaskočilo.

            "Neboj, je u toho jenom Kimi." uklidňoval ho Fernando a kroutil hlavou.

            "Uf, tohle mi nedělej." Sean na druhé straně linky rozdýchával infarkt, "Za trest ti tu špatnou zprávu řeknu jako první, abys věděl, proč jsem se tak vyděsil!"

            "Ježiš, jakou špatnou zprávu?" zaskučel Fernando. I Kimi zastříhal ušima.

            "Bohužel se tvoje krevní vzorky dostaly tam, kam neměly." šel Sean rovnou k věci. Fernando zahodil telefon na stůj před sebe a tvářil se, že v tomhle rozhovoru nehodlá dál pokračovat. Tohle skutečně byla třešnička na dortu hrůzy. Kimi ho chvíli pozoroval, a když to vypadalo, že Fernando to skutečně myslí vážně, vzal si ten telefon sám.

            "Ahoj Seane, tady Kimi. Super zprávy takhle navečer."

            "Ahoj Kimi, máme z toho všichni zhruba stejnou radost. Radši ani nebudu opisovat, co jsem si za posledních 48 hodin vyslechl a zažil, momentálně to vypadá tak, že nejen přijdu o licenci, ale ještě půjdu do vězení, ale nechci vám věšet na nos svoje problémy... Jen jsem vás chtěl varovat, nejpozději pozítří tam máte inspekci."

            "Pozítří?" Kimi rychle v duchu počítal, "Těsně před tím, než má Fernando začít novej měsíc? Víš, v jakým bude stavu?"

            "Všichni to víme." odvětil Sean, "Proto mám taky pro vás dobrou zprávu. Fernando bude mít zítra na poště expresní balíček, tak ať si ho ráčí vyzvednout. Nebudu říkat, co v něm je, kdyby nás náhodou fakt odposlouchávali."

            Kimi hodil pohledem po Fernandovi, který stále nekomunikoval, a nevypadalo to, že by se chystal probrat.

            "Jasně. Postarám se o to a dáme ti vědět." dokončil tedy Kimi hovor za něj.

            Opět zavládlo ticho, a tentokrát mnohem tíživější. Fernando civěl do zdi a vypadalo to, že má perfektní zásek. I tyhle stavy Kimi znal. Když bylo moc zle, mozek zkrátka začal vypínat.

            "To bude v pořádku, nějak to zvládneme." sedl si Kimi vedle Fernanda a vzal ho kolem ramen, aby ho zase pomalu přivedl zpátky do světa živých, "No tak, vnímáš mě?" ozval se znovu, když Fernando dál nereagoval, "Kývni aspoň hlavou."

            Fernando sice sotva znatelně, ale přikývl.

            "To je lepší." pousmál se Kimi, "Bude to v pořádku, uvidíš."

            "Kecy." bylo první slovo, které Fernando po té dlouhé odmlce řekl.

            "Žádné kecy. Postarám se o to, že nám žádné problémy dělat nebudou." řekl Kimi nezvykle tvrdě. Bublal v něm vztek. V duchu si říkal, že tohle je poslední šance, kterou těm krysám dává, aby mu dokázaly, že mají aspoň trochu slitování a soudnosti. A jestli ne, nebude mít s nimi nejmenší slitování ani on. Když byl na Fernandově místě sám, nemohl se nijak bránit, ale jestli mu dají byť jenom malinkou záminku, vrátí jim to i s úroky.

            "Nemusím mít speciální schopnosti na to, abych věděl, na co teď asi tak myslíš." řekl Fernando konečně souvislou větu a řekl jí v neuvěřitelně měkkém tónu, "Nech toho. Nedostávej sám sebe do ještě většího průšvihu. Jenom tak to můžeme doopravdy zvládnout."

            Jeho slova měla na Kimiho téměř zázračný účinek.

            "Dobře." odvětil už podstatně klidněji, "Ale stejně za sebe neručím, pokud se k tobě budou chovat jako hovada."

            "Ke mně? Spíš si dělej starosti o sebe." ušklíbl se Fernando. Najednou na něm bylo vidět, jak strašně je unavený. Vlastně trochu vypadal, jako kdyby měl někde ve skrytu duše radost, že se všechno konečně provalilo, a že už nebude muset žít v neustálém napětí, kdy si ho najdou.

            "Tobě už to vážně pomalu myslí." oplatil mu úšklebek Kimi, "Já jsem vůbec nemohl tušit, že se tohle stane. Můj jediný prohřešek v tomhle případu je ten, že jsem jednou ulít, nic víc. Maximálně možná ještě to, že jsem tě nešel hned naprášit. Ale ten, kdo se tady celé roky schovával a kličkoval, jsi byl ty. Ty a Sean, který je teď v asi dost prdelní situaci."

            "Hm." zahučel Fernando, evidentně příliš vyčerpaný na to, aby nastalou situaci prožíval jinak než prohloubenou apatií. Pravděpodobně by mu v tu chvíli bylo všechno úplně jedno, i kdyby mu někdo mířil na hlavu pistolí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře