Leave No Scar, 3. část

29. březen 2014 | 19.41 |

            "Díky moc, zachránil jsi mi zadek. A nejen mě." vydechl zhluboka Sean, když agenti odešli.

             Kimi tentokrát ani nezahučel. Měl náladu na bodu mrazu, jako ostatně vždy, když se tihle idioti objevili. Neměl problém s tím, že ho kontrolují – naopak, chápal to, být normálním člověkem, taky by měl sám ze sebe oprávněný respekt – ale obrovsky ho točilo do vrtule, když s ním jednali jako se škodnou, kterou je nejlépe zlikvidovat. Jenže ta škodná byla nějakým nedopatřením přese všechno člověk a tak to tak jednoduše nešlo.

            "Jak je možný, že o něm nevědí?" řekl temně, ani se na Seana nepodíval.

            "On ti nic neřekl?" divil se Sean.

            "Chtěl, ale je mu moc špatně na rozhovor." odpověděl po pravdě Kimi a konečně se na Seana podíval, "Tak jak to je?"

            "Kimi, ale já ti vážně nemůžu nic říct." odvětil Sean. Nebyl na výkyvy Kimiho nálad zvědavý, sám měl svých starostí dost.

            "Jasně." odfrkl Kimi, "Jen ze mě dělejte debila."

0pt; line-height:115%;font-family:"Times New Roman","serif"">

            "Sakra, Kimi!" zvýšil Sean hlas, "Nikdo z tebe debila nedělá, já ti to chtěl dát vědět, ale Fernando byl proti. A konec konců je to on, o koho tu jde především, tak jsem jeho přání respektoval, nic víc."

            Kimi začínal litovat, že se v tomhle případu vůbec vrtal.

            "Jak myslíš, však mě už to nezajímá." odsekl a chtěl odejít. To ale zase pro změnu naštvalo Seana.

            "Dobře, ty paličáku, když to tak moc toužíš vědět." chytil Kimiho za ruku a přitáhl si ho blíž k sobě, "V podstatě jsi toho chudáka nakazil, měl k tomu sice předpoklady, ale nic by se u něj neprojevilo, kdyby ty ses držel trochu na uzdě. Už chápeš, proč ti nic nechtěl říct a proč s tebou nechce mluvit?"

            "Prosím??" vytřeštil na něj Kimi šokovaně oči, "Jak jsem ho asi mohl nakazit?!"

            "Ptáš se na praktický provedení nebo na teorii?" ušklíbl se Sean.

            Kimi nasucho polkl. Na to první už se ani ptát nepotřeboval, byla jenom jedna jediná možnost, jak se to mohlo stát...

            "Na to druhé."

            "Jak říkám. Měl k tomu předpoklady." vydechl Sean, "Jeho máma byla během těhotenství taky chudokrevná a prošla stejnou léčbou jako ta tvoje. Jenže zatímco u tebe se to rozvinulo naplno, Fernando měl jenom pozměněné orgány, ale dokázal normálně fungovat. Jenže pak se stalo... Ty asi sám víš nejlíp, co." ušklíbl se Sean, "A kolotoč se roztočil na plné obrátky."

            "Do prdele." uklouzlo Kimimu, "Do prdele... To snad ne."

            -.-.-

            Dalo mu docela práci otevřít oči, ale když konečně přišel trochu k sobě, zjistil, že se vlastně cítí dobře. Jenom jeho tělo se ze začátku trochu bránilo, ale rychle se rozkoukal. Zhluboka se nadechl. Takhle dobře se vlastně necítil... Už hodně dlouho. Vlastně takhle zvláštní, skvělý pocit snad ani v životě nezažil.

            "Kimi?" oslovil ho známý hlas, "Jak se cítíš?"

            Kimi pootočil hlavu a uviděl vedle své postele stát Seana, doktora, který mu před nedávnou dobou nabídl svojí pomoc a se kterým si hned na druhém sezení potykal.

            "Dobře." odpověděl po pravdě, "Co se stalo?"

            "Zkolaboval jsi. Tvoje tělo už bylo tak vyčerpané, že to málem vzdalo." odpověděl Sean, "Asi ses cítil často skutečně hodně vyčerpaný, že?"

            "Poslední dobou čím dál častěji." přikývl Kimi.

            "Neboj, to už se nevrátí." pousmál se povzbudivě Sean, "Už víme, co ti je a jak ti pomoct."

            "Takže se konečně vyléčím?" Kimi se už skoro začal radovat.

            "To bohužel ne." zakroutil Sean hlavou, "Nevyléčíš se, ale budeš mít svůj stav pod kontrolou. Tedy, až tě to naučíme..."

            Podle toho, jak se Kimi zamračil, Sean poznal, že nechápe ani slovo.

            "Hned ti to vysvětlím, ale připrav se na to, že to bude dost šílený." upozornil ho Sean.

            Kimi se cítil natolik silný, že se dokázal sám posadit, aby na Seana nemusel koukat tolik z podhledu.

            "I kdybys mi řekl, žes uzavřel smlouvu s ďáblem, tak by mi to bylo jedno." řekl, "Umíš si vůbec představit, co to je, žít devatenáct let s nemocí, kterou nikdo nedokáže odhalit?"

            "Neumím." přiznal Sean a sedl si vedle něj na postel, "Akorát že ona to není nemoc, ale mutace. Ale můžeš tomu říkat, jak chceš."

            "To jako že za celý ty roky nikdo nebyl schopný odhalit obyčejnou mutaci?" zamračil se Kimi znovu, "Budu muset našim říct, ať ze všech doktorů koukají vytáhnout prachy zpátky."

            "Ona to právě není obyčejná mutace." trhl Sean rameny, "Objevila se teprve nedávno a její existence se drží přísně pod pokličkou, protože, když to řeknu vlastními slovy, její existence je pořádný průser. Takže promiň, že to tak dlouho trvalo, ale nás, kteří o ní víme a víme i jak ji diagnostikovat, je nejnutnější minimum, a i já si tě všiml spíše náhodou."

            "Aha." řekl Kimi, ale stejně tomu všemu moc nerozuměl, "A proč je to průšvih?"

            "Přinejmenším hned ze dvou důvodů." pokračoval Sean, "První je ten, že ta mutace vznikla u dětí, jejichž matky trpěly během těhotenství chudokrevností a prošly novou experimentální léčbou. Ta jim sice pomohla, ale, jak už víš, na některých dětech zanechala dost katastrofální následky. Ten druhý důvod je ten, že povaha té mutace je dost hororová, což je taky důvod, proč dost lidí kvůli ní skončilo na psychiatrii nebo rovnou ve vězení."

            "O čem to mluvíš?" zeptal se nervózně Kimi a v ruce pevně sevřel okraj deky.

            Sean se usmál, aby mu dal najevo, že se nemusí ničeho bát: "Myslím, že o svých dost podivných chutích víš sám."

            Kimi si skousnul spodní ret.

            "Ale já to vždycky zvládl, nikdy jsem nikomu neublížil." špitl.

            "Já ti věřím. Tvůj kómat byl ostatně víc než přesvědčivým důkazem." odvětil Sean.

            "A co bude teď?" zeptal se opatrně Kimi. Žádnému z těch doktorů to nikdy neřekl, ale často strávil celé hodiny klepáním se strachy – protože se bál sám sebe. Byly stavy, kdy se skutečně nepoznával. A to, co mu teď Sean říkal, bylo v podstatě jenom potvrzení jeho nejhorších obav. A to si za ně nadával, že je paranoidní.

            "Neboj, teď už bude všechno v pořádku." položil mu Sean ruku na rameno, "Už máme preparát, který nemá žádné vedlejší účinky a který budeš pravidelně brát. Ze začátku můžou nastat určité komplikace, budeš se muset naučit svoje tělo zvládat, protože pravděpodobně poprvé v tvém životě začne fungovat tak, jak má, což, jak se ukázalo, ne každý hned zvládne vstřebat, ale věřím, že ty to zvládneš. Máš štěstí, že tvoji rodiče měli tak šťastnou ruku při výběru podpory tvých zájmů, sport se přímo doporučuje. To je dobrá stránka tvého stavu, jsi silnější, inteligentnější, máš rychlejší postřeh... Teď se jenom musíš naučit žít s tím, že nic není zadarmo."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře