Leave No Scar, 2. část

29. březen 2014 | 19.42 |

            Když si večer Kimi konečně mohl vzít svojí dávku – a že ten čas mezi poslední a první byl vždycky ještě delší než týden před výplatou, jak se tak říká, i když jeho výplata byla natolik velká, že si s nějakým týdnem do výplaty nemusel dělat hlavu, tudíž nevěděl, kolik je na tom rčení pravdy – sedla na něj nějaká vzpomínková nálada. Ať už si to chtěl připustit nebo ne, Seanovi se povedlo povrtat v něčem, co vlastně klidně mohla být pravda. Kimi nikdy nebyl ten typ, co nad věcmi hloubá celé dny a noci, zkrátka bral všechno tak, jak to bylo. Ale jak tenhle postoj byl stoprocentně jistý v jiných oblastech jeho života, zrovna v tomhle ohledu to z části byl i obranný mechanismus a asi i trochu nucená póza. Jak jinak si vysvětlit to, že ho Seanova slova tak rozhodila?

            Vzpomínal na svoje dětství – které bylo ohromně šťastné a vzpomínal na něj rád, ale zároveň k těm šťastným vzpomínkám neodmyslitelně patřily i ty méně šťastné chvíle, spojené s jeho záhadnou nemocí, která se s věkem zhoršovala. Nejdřív se u něj jenom střídaly euforické stavy s chvílemi, kdy mu bylo zle psychicky i fyzicky, časem se z toho ale rozvinula celá škála stavů různé závažnosti. A nikdo z doktorů nechápal, jak je možné, že mladý kluk je v jednom okamžiku v perfektní kondici, a o dva týdny později je tak slabý, že sotva zvládne sám chodit...

            Kimi se rychle napil alkoholu, se kterým si rád svoje dávky míchal, protože zaprvé pak měly lepší účinek a zadruhé alkohol maskoval tu lehkou pachuť, kterou měly. Na ty dny, kdy mu rodina musela pomáhat i jenom vstát z postele, nevzpomínal rád, a vlastně si na ně nevzpomněl už hodně dlouho. Jeho rodiče si s jeho zdravotním stavem dělali asi tak stokrát víc starostí než on sám, a Kimimu jich i po těch letech stále bylo líto. Zvlášť když vlastně pořádně nevěděli, co za tím vším stálo – a Kimi byl se Seanem, který ho z toho tehdy vytáhl, dohodnutý, že se celou pravdu ani nikdy nedozví.

Řekli jim jen půlku pravdy, a především to, že už mají i lék, a rodina si mohla konečně oddychnout. Zvlášť, když se – po menším divokém období – začalo všechno skutečně obracet k lepšímu. Mohl jen doufat, že ti čmuchací psi, které měl neustále za zadkem, jeho plán nezkazí.

            V duchu si začal sumírovat, jestli je víc důvodů si myslet, že Fernanda potkal stejný osud jako jeho. Pár společných znaků sice našel, ale to mohly být všechno náhody. Musel se v duchu pousmát – zvláštní, že zrovna on...

            Kimi odložil prázdnou skleničku na stůl a rozhodl se. Na náhody moc nevěřil a začínalo jich být až moc najednou. Zajde za Fernandem a promluví s ním. A co nejdřív.

            -.-.-

            Nakonec ani nemusel vymýšlet výmluvu, kterou by eventuelně použil, kdyby se ukázalo, že si z něj Sean akorát dělal legraci. Během startu došlo k hromadné havárii, do které se ne vlastní vinou dostal i Fernando, a ze které nemálo lidem jistě stály vlasy na hlavě hrůzou. Zamotalo se do ní pět vozů a úlomky z nich lítaly do všech možných stran, dva navíc skončily v plné rychlosti v ochranné bariéře. Ze začátku to vypadalo, že se snad nikomu nic vážného nestalo, když jezdci začali jeden po druhém skákat ze svých vozů ven. Jakmile se ale okolo Fernanda vytvořil hrozen záchranářů a přijela sanitka, všem na trati i divákům u televizí znovu zatrnulo.

            Kimi se až po závodě dozvěděl, že má Fernando zlomenou nohu a otřes mozku a zůstane přes noc na pozorování v nemocnici. Rozhodl se, že se tedy na místě zdrží až do dalšího dne a bude doufat, že ho k Fernandovi pustí. Vzhledem k té zlomené noze bylo jasné, že se na závodní dráhu nejméně dva měsíce nepodívá, takže tohle může být na delší dobu poslední příležitost s ním mluvit.

            -.-.-

            Fernando vypadal skutečně mizerně, ale ani zdaleka ne tak mizerně, jak se doopravdy cítil. Z neděle si toho mnoho nepamatoval – naposledy, jak ráno snídal, a pak ještě cestu na trať. Zbytek se někde ztratil. Ke Kimiho štěstí se ale do pondělního poledne dal natolik dohromady, aby za ním mohli pustit návštěvy.

            Když Kimi viděl, jak je Fernando bledý a evidentně vyčerpaný, skoro se styděl za to, že za ním tak vtrhnul a nenechal ho odpočívat. Ale neplánoval se zdržet dlouho. Na nemocniční chodbě potkal Seana. Stačil jediný pohled a Kimi věděl, jak se věci mají. Že Sean tam není jako člen týmu, ale že zkrátka jenom jako vždy dává bedlivý pozor na svého vlastního pacienta.

            "Ahoj." pozdravil Kimi Fernanda a bez vyzvání si přitáhl vedle jeho postele židli, "Tak co, jak ti je?"

            "Mizerně." odvětil nakřáplým hlasem Fernando, "Ahoj."

            "Je mi to jasný." pokýval Kimi hlavou. Sám ze své zkušenosti věděl, jaké komplikace může zranění způsobit.

            "Mám se ptát, proč jsi tady?" zeptal se opatrně Fernando.

            "Myslím, že je nám oběma jasný, že nemusíš." odpověděl Kimi, "Sice jsem s tebou chtěl původně mluvit, ale necháme to na jindy, až ti bude líp."

            "Vidíš to, já jsem s tebou zase vůbec mluvit nechtěl." řekl Fernando. I když mu bylo tolik špatně, potřeboval dát Kimimu některé věci najevo.

            "Proč ne?" divil se upřímně Kimi.

            "Protože nebýt tebe..." začal Fernando, ale zase přestal, protože se mu zatočila hlava, "Ne, máš pravdu, měli bychom ten rozhovor nechat na jindy." dostal ze sebe, když se hlava zase vrátila na své původní místo, "Třeba příští závodní víkend, chci být aspoň s týmem, když už jsem se takhle vyšachoval."

            "Co ‚nebýt mě‘?" nenechal to Kimi jen tak být.

            Fernando nestihl ani odpovědět, do pokoje zničehonic vtrhl Sean.

            "Kluci, průšvih, budu potřebovat spolupráci."

            "Co se děje?" zamračil se Kimi.

            "Už tu zase čmuchají agenti." vydechl Sean, evidentně si cestou k nim trochu zaběhal, "Kimi, potřebuju, abys řekl, žes přišel za mnou a žes přišel sem, protože FIA rozhodla, abych u Fernanda zůstal jako jeden z členů záchranářského týmu, takže jsme se nemohli setkat jinde."

            "Počkej, počkej, nestíhám. Proč bych to dělal?" byl Kimi ještě udivenější.

            "Ježiši, vy si to snad nikdy nevyříkáte. Protože o Fernandovi nevědí a rádi bychom, aby to tak zůstalo. Tak co, pomůžeš nám?"

            Tím Kimiho zmatenost nijak neuklidnil, ba naopak, ale nebyl čas se v tom pitvat, jelikož se nejprve ozvalo klepání na dveře a vzápětí vešli dva agenti.

            "Kimi!" usmál se ten mladší z nich, "No konečně, posledně jsme na tebe neměli moc štěstí."

            "Hm." zahučel Kimi a vykouzlil dokonale hraný, ironický úsměv.

            "Pánové, jestli něco potřebujete, nemyslíte, že je dost neslušné takhle vtrhnout do pokoje někoho, kdo má po dost těžké havárii?" začal Sean rychle hrát svou roli. Fernando mezitím nehybně ležel a předstíral spánek.

            Druhý z agentů si Fernanda změřil pohledem a rozdrobil mezi zuby hodně ironické "Jistě.". Nicméně z pokoje nakonec všichni společně odešli. Fernando si mohl oddychnout. Tohle bylo o fous, ještě že byl Kimi včas na svém místě. Snad je zvládnou nějak dostatečně zabavit.

            Fernando by byl strašně rád, kdyby mohl usnout, jak původně předstíral, ale nedařilo se mu to. Musel myslet na rozhovor, který ho čeká, a čím víc na něj myslel, tím větší měl pocit, že Kimimu skočí po pár větách po tepně. Nebýt jeho, nic z téhle noční můry by se nestalo!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře