Leave No Scar, 1. část

29. březen 2014 | 19.43 |

           Kimi už z dálky zmerčil dvě pro okolí zdánlivě nenápadné postavy, pomalu se prodírající davem v paddocku. Dva muži v obyčejných džínách a ještě obyčejnějších košilích mohli být klidně novináři nebo prostě jen nějací VIP hosté, ale Kimi je už moc dobře znal a nikdy je neviděl rád. Ani daný okamžik nebyl výjimkou. I když bylo pravdou, že je mohl očekávat, bylo jen otázkou času, kdy se objeví. Radši honem rychle zacouval za roh nejbližšího motorhomu a doufal, že oni si jeho ještě nevšimli. Nenápadně ještě vykoukl, jestli nejdou jeho směrem, ale vypadalo to, že je zaregistroval včas. Oddechl si proto, přesunul se víc do stínu, aby si ho nevšimli ani až budou procházet kolem, a vytáhl mobil, aby se na tu chvíli zabavil.

            Zrovna ve chvíli, kdy otevřel jednu ze svých oblíbených her, do něj málem někdo vrazil. Kimi jen tak tak na poslední chvíli ucukl, aby do sebe nevrazili doopravdy.

            "Ah... Promiň, nečekal jsem tě tady." začal se mu omlouvat odnikud se vynořivší Alonso.

            Kimi byl zase jednou rád, že má zrovna na nose sluneční brýle – Fernando tak nemohl vidět jeho překvapený výraz. Na druhou stranu Fernando měl brýle taky, takže ani Kimi nemohl vidět, co se děje za černými lesklými skly.

            "No, já tebe taky ne." odvětil Kimi.

            "Co tu vůbec děláš?" rozhodl se Fernando zeptat Kimiho dřív, než se Kimi zeptá jeho.

            "A co tu děláš ty?" vrátil mu Kimi otázku.

            Fernando neodpověděl, jenom se ušklíbl. Chvíli bylo trapné ticho. Pak se Fernando rozhlédl po okolí a odešel, jako kdyby se nechumelilo.

            Kimi mrkal překvapením. Nadával si, že neměl víc odvahy dostat z Fernanda přiznání, před kým nebo čím se zjevně schovával, protože takhle měl akorát pocit, jako kdyby se schovávali před těmi samými lidmi. Ale Kimi moc dobře věděl, že to není možné.

            Zakroutil hlavou a rozhodl se na to přestat myslet. Také se rozhlédl, aby se ujistil, že je vzduch čistý, a opustil bezpečí svého úkrytu.

            -.-.-

            Fernando v duchu skřípal zuby. Sakra, paddock je tak veliký a Kimi mohl být kdekoliv jinde, ale zákon namazaného chleba zjevně fungoval na plné obrátky. Ještě že se mu z té situace povedlo tak rychle – a snad i nenápadně – vycouvat. Tušil, že se jednou bude muset s Kimim konfrontovat, ale kdyby k tomu nikdy nedošlo, asi by se ani nezlobil... Proč musel vlastně reagovat tak zbrkle?! Zlobil se sám na sebe. Však ho Sean ujišťoval, že i když na něj už agenti pravděpodobně mají echo, jeho totožnost pořád neznají. Mohl okolo nich klidně projít, aspoň by si ověřil, jestli je to pravda. Ne, on místo toho zaleze za roh jako ustrašené dítě. A dostane se kvůli tomu do tak nepříjemné situace.

            No, stejně měl v plánu se za Seanem zastavit, už několik dní se necítil zcela ve své kůži. Když už nic jiného, aspoň se mu vypovídá.

            -.-.-

            Sean byl jeden z lékařů, kteří cestovali na většinu závodů. Oficiálně to bylo kvůli bezpečnosti, skutečnost byla ovšem trochu jiná a podstatně soukromější. Nicméně na závody jezdil už spoustu let a nikdo si zatím na nic nestěžoval. Takže zjevně nebyl tak docela neužitečný, jak se původně obával, že bude.

            Přinejmenším pro Kimiho, který zrovna mířil do jeho ordinace, byl jakousi pojistkou, jistotou. Vždy, když na nějaký závodní víkend nedorazil, byl Kimi vždycky trochu nervózní. Za ta léta věděl, že nemá proč, téměř nikdy se nic nenadálého nestalo, ale stejně se cítil lépe, když věděl, že je Sean někde poblíž. Stačilo by třeba zranit se během havárie a mohlo být zaděláno na malér.

            "Ahoj, Kimi, dal sis dneska na čas." uvítal Sean svého pacienta s úsměvem.

            "Ahoj, omlouvám se, hektický den." omluvil se Kimi a trhl rameny na znamení, že jsou zkrátka v životě slavné osobnosti věci, se kterými se nedá hnout. Například jako jeho tolik milované akce pro sponzory nebo rozhovory.

            "V pořádku, pojď dál." pozval ho Sean do ordinace, "Vlastně jsem překvapený, že jsi přišel až teď, čekal jsem tě už o minulém víkendu, když přišla kontrola..."

            "Copak, byli na tebe hodně oškliví?" ušklíbl se Kimi, "Já se jim naštěstí vyhnul."

            "To jsem zjistil, vzhledem k tomu, jak do mě šili, jestli bych tě nemohl někde sehnat." vrátil mu Sean úšklebek, "Nebylo to tak hrozný, klasická pruda." trhl rameny a začal něco hledat ve svém stole. Po chvilce hrabání vytáhl bílou krabičku s kovovým zapínáním.

            "Na, dávka na příští měsíc." podal ji Kimimu.

            "Dík." vzal si od něj krabičku Kimi, ale neměl se k okamžitému odchodu jako obvykle.

            "Děje se něco?" všiml si Sean toho neobvyklého váhání.

            "Ani nevím." pokrčil Kimi rameny, "Asi bych se jenom pro klid v duši potřeboval na něco zeptat, ale vím, že vzhledem k lékařskému tajemství u tebe asi stejně nepochodím."

            "Zkusit to můžeš." pobídl ho Sean. Tušil, na co se Kimi zeptá, protože Fernando mu jejich setkání celkem podrobně vylíčil už před dvěma týdny. Jestli se Kimi zeptá na něj, tak mu skutečně nebude moct nic říct, ale byl rozhodnutý popostrčit ho správným směrem, protože byl přesvědčený, že otevřený rozhovor je něco, co ti dva potřebují jako sůl. Mimo to už ho ta hra na schovávanou přestávala bavit.

            "Zkrátka..." Kimi rychle přemýšlel, jak být co nejstručnější a zároveň přesný, "Přišlo mi, že tu nejsem jediný, kdo se před agenty schovával. Je to blbost, já vím, ale nedává mi to pokoj."

            Sean neodolal, aby Kimiho trochu nepopíchnul: "Páni, psychologická poradna, tu už jsme dlouho neměli."

            "Sklapni." reagoval Kimi přesně, jak Sean očekával, "Neptal jsem se tě proto, aby ses mi posmíval."

            "Ale řekni, bylo by to fajn mít konečně někoho do party, co?" ryl do něj přesto Sean dál. Kimi po něm vrhl pohled tak vražedný, že bylo hned jasné, že není naladěný na psychologické experimenty.

            "Kimi, ale máš bohužel pravdu, já ti odpovědět nemůžu." rozhodl se tedy Sean vrátit ke Kimiho původní otázce, "Nemůžu ti říct ani jednoduché ‚ano, nejsi magor, je to tak, jak si myslíš‘, prostě to nejde. Takže vlastně mám teď dvě možnosti – říct ti ‚ne, vykládáš si to špatně‘ nebo ‚ne, nic ti neřeknu‘." trochu se odmlčel, "Anebo ti můžu říct, aby ses ho došel zeptat sám."

            Kimi musel chvíli přemýšlet, jak to Sean vlastně myslel. Naznačoval mu snad tím "ho", že by se skutečně mělo dít něco, o čem by měl vědět? Nebo to prostě řekl jenom proto, že v prostředí F1 zase nebylo tolik žen, aby bylo pravděpodobné, že Kimi mluví zrovna o jedné z toho mála? Trochu v něm zabublal vztek.

            "Jestli je to vážně možnost za cé, a že mi něco v tvém tónu říká, že ano, tak si tě příště připravím ke svačině za to, žes mi o ničem neřekl." zavrčel.

            "Ale no tak, však jsem ti právě řekl, že ti stejně nic říct nemůžu – i kdybych nakrásně něco věděl." odvětil s lehkým úsměvem Sean. Byl rád, že taktika ‚chytrému napověz, blbého kopni‘ zabrala.

            "No jasně, jen si nad tím umyj ruce." zakroutil Kimi hlavou, aby mu dal najevo, že tuhle debatu vzdává, a zamířil ke dveřím, "Měj se!"

            "Ty taky!" zavolal za ním Sean a sám pro sebe dodal, "A ruce by sis měl umýt především ty."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře