Pyromania, 2.díl

9. duben 2009 | 17.31 |

"Přijel jsi před chvílí, viď?" zeptala se ho babička.
"Jo, ani ne před čtvrt hodinou." Přikývl Pyro.
"A hned jsi za mnou běžel. Jako vždycky. Kdykoliv jsi byl na delší dobu pryč z domu, vždycky byla po návratu tvoje první starost: Co babička?" usmála se stará paní.
Pyro se jen smutně usmál. Kdybys věděla, babi, že seš asi jedinej člověk, kterýmu jsem doopravdy chyběl...
"To Charlie za mnou nechodí skoro vůbec." Posteskla si babička, "Pořád je někde v luftě, a když je doma, tak má jiné záliby než za mnou přijít, sníst si koláč a popovídat si. Neříkej to vašim, ale myslím si, že mu dávají až moc velkou volnost a rozmazlují ho."
"Ani slovo." Přísahal Pyro.

"Tak co, dáš si něco? Mám tu pár karamelových sušenek a můžu udělat kafe." Navrhla babička.
"Jasně, díky." Přikývl Pyro.
Když potom tak spolu seděli u stolu, pili kávu, jedli sušenky a povídali si, přestal o sobě najednou přemýšlet jako o Pyrovi. Zničehonic mu tohle jméno najednou bylo trapné. Před babičkou byl prostě jenom John. Cítil se tu pomalu jako malý kluk, který má ještě všechno před sebou, a až se nají, půjde ven něco podniknout s kamarády...
"Johne!" pronikl k nim ostrý hlas matky.
"Musím jít, shánějí mě." Řekl omluvně Pyro a zvedl se k odchodu.
"Jsi hodný, že jsi tu se mnou byl." Usmála se na něj babička.
"Určitě přijdu zas." Odpověděl jí Pyro, taktéž s úsměvem.
"No konečně, tady seš." Vydechla matka, když Pyro vyšel z babiččina pokoje, "Pojď, už je večeře."
"Jíme pohromadě?" zeptal se Pyro.
"Samozřejmě." Přikývla matka, "Teda kromě babičky, ta si jí, kdy chce."
U stolu v jídelně už seděli otec i Charlie.
"Čau." Hodil po nich Pyro.
"No nazdar." Oplatil mu pozdrav Charlie. Pyro po něm mrsknul zlým pohledem.
"No tak, nehádejte se u večeře." Napomenula je matka a přinesla na stůl zapékané brambory s masem, talíře a příbory.
"Jak bylo ve škole?" započala matka konverzaci u stolu otázkou směřující na mladšího syna.
"Pohoda." Trhl Charlie rameny, "Akorát Groberka měla zase kecy, že mám tolik zameškáno."
"Tak jsi jí doufám vysvětlil, že je to kvůli tvým aktivitám?" zeptal se otec.
"Říkám jí to furt." Mávl Charlie rukou, "Ale ona je úplně natvrdlá."
"Asi za ní zajdu si s ní promluvit." Rozhodla se matka.
"To není nutný. Stejně by to bylo zbytečný." Ujistil ji Charlie.
Pyro se sám pro sebe pousmál. Výmluvy. Charlie nám prostě chodí za školu.
"Něco k smíchu?" všiml si jeho potěšeného výrazu otec.

"Něco asi jo, jinak bych se nesmál." Odpověděl bohorovně Pyro a narval si plnou pusu jídla.
"A smíme vědět, čemu se směješ?" zeptala se matka.
"Kdybych vám to řek, tak byste mi stejně nevěřili." Trhl Pyro rameny.
"Jo, protože u tebe člověk nikdy neví, kdy mluvíš pravdu a kdy lžeš." Zašklebil se na něj Charlie.
"A u tebe jo?" oplatil mu škleb Pyro, aby mu dal jasně najevo, že on se od něj oblbovat nenechá.
Charlie okamžitě změnil výraz v obličeji z potměšilého na ostražitý. Majáček v hlase jeho bratra nešel přeslechnout.
"Kluci, no tak." Mírnila je matka, "Když už si nemůžete říct nic hezkého, tak aspoň mlčte."
"Tak fajn. Pěkný háro." Odvětil Charlie.
Pyro si prohrábl své delší, světle hnědé vlasy. Před tou nehodou je musel mít odbarvené, protože na konečcích měl odrostlou blonďatou barvu. Na to zřejmě Charlie narážel – že je hezky dvojbarevný.
"Zato tebe asi olízla kráva." Konstatoval Pyro, protože Charlieho větu rozhodně jako pochvalu nebral.
"Tak a to by stačilo, Johne." Praštila matka pěstí do stolu.
"Už mlčim." Řekl rychle Pyro. Obličej sklonil co nejníž, aby si nevšimli, jak se nastalou situací baví. No co. Pořád lepší, než kdyby dělal scény. Pořád lepší se těm píčovinám smát, než se nad nimi rozčilovat.
"Abych nezapomněla, Johne," dodala matka, "tak do školy zatím chodit nebudeš. Budeš tady doma, kde na tebe bude někdo z nás dohlížet, a teprve až jak se zadaptuješ, se rozhodneme, jestli tě někam přihlásíme. Podle všeho jsi ani žádnou školu nedostudoval."
"Vždyť si mi v autě řekla, že půjdu z domu, jakmile to bude možné." Řekl Pyro na oko nechápavě, "Tak jakýpak copak. Až se – jak říkáš – zadaptuju, bude nejvyšší čas na to, abych vypad."
"To nech na nás a doktorech." Řekl rázně otec.
"Mluvím s mámou." Odvětil bohorovně Pyro.
"Jdi od stolu." Přikázala ledově matka, "Jídlo si můžeš dojíst ve svém pokoji. A nebudeš s námi sedět u jednoho stolu, dokud se nenaučíš slušně chovat!"
"Jenže já jsem výsledek vašeho snažení!" zasyčel Pyro a vstal. Jídlo si s sebou nevzal, ostatně měl předtím ty sušenky.
"Pořád stejně divnej." Vydechl s úsměvem Charlie.
"To byl taky nápad, brát ho zpátky." Zamručel otec, "Doufám, že se aspoň trochu přizpůsobí a nebude dělat potíže."
"O to už se postarám." Ujistila ho jeho žena, "Stačí mu jen dát najevo, co si může a nemůže dovolit. Chce to jen trpělivost a pádnou ruku. To jsme minule neudělali, a asi to byla chyba."
"Chybou bylo brát ho zpátky." Vedl si otec svou, "Kdyby ses nepostavila na stranu svojí mámy, to si piš, že bych toho klacka doma nechtěl!"
"Jenže ten klacek je taky tvůj syn." Odsekla matka, ve které se najednou probudily mateřské pudy, "A jestli doktoři říkají, že by mu pobyt doma mohl pomoct, tak to zkusíme."
"Jestli se k němu budete i nadále chovat jako ke kusu hadru, tak toho na něm moc nezměníte." Ozval se hlas babičky, která si přijela pro prášek, pobolívala jí záda od toho věčného sezení.
"Tak si ho vemte do parády vy, maminko." Navrhl s úšklebkem otec.
"Na rozdíl od tebe to udělám ráda." Odvětila babička a odjela zase zpátky do svého království.
Pyro mezitím doběhl do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a jednou, na chvilku a pořádně nahlas, zařval. Díky tomu se mu docela ulevilo. Pak se rozhodl prozkoumat, co všechno vlastně ve svém pokoji má. Místnost byla úzká, bylo v ní místo tak akorát na postel na jedné straně a skříň a stůl se židlí na druhé straně. Na stole stál CD přehrávač s rádiem, v zásuvkách našel nějaké papíry, psací potřeby a všelijaké blbosti, které mu pravděpodobně dřív patřili, ale teď mu absolutně nic neříkali. Jedna zásuvka byla například plná všelijakých blbostí z hracích automatů. V druhé zase bylo několik kazet s písničkami z rádia. Ty se mu teď tak leda hnusili, dávno poslouchal něco jiného. Nakonec našel aspoň cédéčka Slipknot, Papa Roach a Celldweller, to už bylo něco jiného. Hned si jedno pustil.
Takže dál. Skříň. Na obsah svého šatníku zůstal jen vyděšeně zírat. Jedna půlka věcí byla jak do divadla, druhá zase byla vhodná tak leda pro desetiletého caparta a ze zbytku jednoduše vyrostl. Naštěstí našel jedny volné černé kalhoty, které celkem ušly, pár slušných triček se také našlo. Udělá na nich pár úprav a bude to. Mezi prádlem našel schované malé růžové mýdlo ve tvaru myšky. O pár dní později si vzpomněl, že ho jednou jemu a Charliemu přivezli příbuzní z dovolené.
Na poličkách se povalovali tři knížky, několik časopisů a u okna se ke sluníčku natahovala jakási rostlina. Jinak už v jeho pokoji nebylo nic.
"No super." Pokýval Pyro hlavou a přelítl pohledem tu spoušť, která po jeho pátrání zavládla. Ani se nesnažil jí uklidit, jen odstranil to nejhorší. Takhle se aspoň cítil trochu jako doma a ne jako na návštěvě. I když co byl jeho pobyt tady jiného než návštěva, která měla dřív nebo později skončit.
Jeho samotka ho po chvíli přestala bavit, proto sešel dolů do koupelny, aby se trochu zkulturnil. Nejprve se celý umyl. Už nemohl dál vydržet ten hnusný pach nemocnice. Musel to ze sebe všechno smýt. Umyl si i hlavu. Pak se začal rozhlížet po nůžkách, žiletce nebo něčem podobném. Když konečně jedny nůžky ukořistil, vzal pramen svých vlasů a ustřihl odrostlé, nabarvené konečky. Krátké vlasy sice nesnášel, ale měl už je natolik odrostlé, že jim tenhle zásah nemohl nijak výrazněji vadit. Při té příležitosti se i oholil. Když se o pár okamžiků později prohlížel v zrcadle, byl nadmíru spokojen. Konečně vypadá, jak vypadat má.
"Nazdar, Tarzane, byl jsi ze sebe udělat člověka?" okomentoval jeho snažení Charlie, se kterým se střetl akorát ve dveřích, když odcházel.
"Jo. Ale jestli tam jdeš ze stejnýho důvodu, tak si nedělej násilí, tobě to nepomůže." Usmál se na něj sladce Pyro.
"Nezáviď. A neodpovídej, že nemáš co, je toho spousta!" zavolal za ním Charlie. Pyro mu odpověděl jednoznačným gestem.
"Jdu ven." Oznámil svým rodičům, když vešel do haly.
"Sám ne." Zvedla se okamžitě matka, "Neznáš to tady a navíc ani nesmíš, zakázali nám pouštět tě kamkoliv bez dozoru."
"Aha, tak mě pojď vodit za ručičku jako malý miminko." Zašklebil se kysele Pyro, "Kde mám boty?"
"Dala jsem ti je do botníku, aby se tu tak nepovalovaly." Kývla matka hlavou směrem k dřevěné skříňce stojící kousek od dveří.
A tak vyrazili ven. Ona jako dáma, on jako nezvladatelný syn. A nejen to. Jasně se cítil být něčím víc. Ten pocit převahy byl nádherný.
"Kam mě vedeš?" zeptal se po chvíli chůze, kdy směr neurčoval on, ale jeho matka.
"Chtěl ses projít. Blízko je park." Odpověděla matka.
"Fajn." Kývl Pyro hlavou. Po chvíli se zeptal znovu: "Co myslel táta těma bráchovejma aktivitama?"
"Charlie dělá reklamu pro jednoho známého výrobce počítačů. Jezdí s ním různě po Státech a předvádí nejnovější modely. Dostává za to dost slušný peníze." Vydechla matka.
"Aha, tak proto takovej snobáckej baráček, nešlo mi to do hlavy." Dovtípil se Pyro.
"Ty snad toužíš žít na smetišti?" ušklíbla se na něj matka.
"Ve svým bytě chci žít, a ne tam pořádat výstavy." Trhl Pyro rameny.
"Neviděli jsme se pět let." Začala najednou matka, "A přijde mi, že tě vůbec neznám. A ty seš přitom pořád úplně stejnej."
"Super, takže aspoň víš, co mám rád a co naopak nesnáším, takže tím pádem taky víš, jak se ke mně chovat." Pousmál se sarkasticky Pyro.
"Sklapni, Johne. Díky tý vaší super akci u Alcatrazu o tobě teď ví snad všichni. A nejen díky tomu, ty tvoje ohnivý show byly taky jeden čas známý kde to jen šlo. Díkybohu tě ale téměř nikdo nezná jménem a tudíž nemůžou vědět o tom, z čí zahrádky kvítko jako ty vzešlo." Řekla matka vyčítavě.
"Už jsem o nějaký "akci Alcatraz" slyšel, ale na moc věcí si v souvislosti s tím nevzpomínám." Pokrčil Pyro rameny. Věděl akorát o tom léku, že chtěli zničit pevnost Alcatraz kvůli němu. Ale to je všechno. S nejvyšší pravděpodobností právě tam málem přišel o život.
"Je to částečně dobře, že si na nic nevzpomínáš." Připustila matka, "Protože kdybys věděl jen polovinu věcí, co nevíš, asi už bys teď dávno seděl v nějakým izolovaným vězení, odkud by ses do konce života nevyhrabal."
Pyrovi se paradoxně její slova moc líbila. Nevěděl pořádně proč, ale prostě z nich měl dobrý pocit.
"Jaktože mě ale nikdo nepoznává, když říkáš, že jsem tak populární?" zašklebil se a rozhlížel se po ostatních lidech, kteří je míjeli.
"Už se na to tak nějak pomalu zapomíná. Navíc tě neznají takhle, jak teď vypadáš. A buď za to rád." Odvětila matka. Pyro si už tolik zvykl, že s ním mluví úsečně, že mu to ani nepřišlo divné. Naopak se docela divil, že mu tak vytrvale odpovídá. Odpoledne to vypadalo, jako kdyby ho měla zakousnout.
"Ještě nějaký příjemný poměry v naší rodině?" vydechl s úsměvem.
"Poznáš je sám." Trhla matka rameny, "Jen o jednu věc bych tě poprosila. Neprovokuj Charlieho, a už vůbec ne svého otce. S Charliem by ses naopak mohl snažit si normálně promluvit, myslím, že byste si měli dost co říct. Ale svého otce si radši moc nevšímej. Proč, to si snad domyslíš sám."
"No jo." Odpověděl Pyro na půl pusy. V duchu věděl, že se svým slizkým bratříčkem žádné přátelské vztahy navazovat nehodlá. Naopak, udělá z něj chudáčka, aby se před ním cítil takhle maličký. Měl pocit, že mu má hodně co vracet.
V podstatě se chtěl jenom pomstít svým rodičům za to, že ho nedokázali mít rádi. Ale to netušil. On se prostě jen chtěl zbavit toho přetlaku a zase si být jistý sám sebou.
Ráno ho přivítalo dotěrné sluníčko, kvůli kterému se nakonec donutil vstát, i když se mu zrovna dvakrát nechtělo.
Dům vypadal na první pohled prázdný. To se Pyrovi líbilo, neměl teď na nikoho náladu. V klidu se najedl a pak zaklepal u své babičky.
"Dobrej den, babi. Potřebuju si jen pro něco skočit do města, tak jen chci, abys to věděla, a taky se chci zeptat, jestli bys mě nezazponzorovala." Řekl.
"A pro co jdeš?" chtěla vědět babička.
"Jen pro nějakej časopis, abych tu nechcípl nudou a měl co číst. Tak dáš mi ty prachy? Anebo chceš jít, nebo jet, jak chceš, se mnou?" navrhl Pyro.
"Ne, to nemusí být. Tady máš pět dolarů, kup si jich kdyžtak víc, nebo i něco od cesty. Ale nedělej žádný blbiny, slib mi to, Johne." Napomínala ho babička.
"Neboj, nic nevyvedu." Slíbil Pyro a vzal si podávanou bankovku.
Ve skutečnosti žádný časopis nechtěl, ale nějaký si přeci jen koupil, aby to nebylo nápadné. To, co chtěl doopravdy, byl zapalovač. S ním se hned cítil líp. Doma ho nehledal, za prvé by na to snadno přišli, za druhé tam určitě ani žádný nebyl, a jestli jo, tak pod zámkem v nějakém nedobytném trezoru.
Navíc když vycházel z krámu, zapalovač v kapse a časopis v ruce, málem vrazil přímo do skupinky náctiletých výrostků, kteří mu zkřížili cestu.
"Hej, dávej bacha!" rozkřikl se jeden z nich, ulízaný blonďák v dresu nějakého fotbalového týmu.
"Zkus to za mě." Odvětil bohorovně Pyro.
"A co kdybych tě prásknul, že jsi byl sám venku?" ozval se úlisný hlásek jeho milovaného bratříčka.
"Dostal sem propustku, mazlíku." Odpověděl mu Pyro ve stejném tónu a chtěl odejít.
"Hele, nemusíš bejt frustrovanej, že máš domácí vězení na hodně dlouhou dobu. Já s tebou plně soucítím. Nemůžeš za to, že seš blbej a neumíš si to zařídit." Ryl do něj dál Charlie, za zády svoje kumpány.
"Teď se cejtíš asi strašně důležitej." Otočil se po něm Pyro.
"A co ty, doufám, že se cejtíš náležitě mizerně." Odvětil Charlie, ale už podstatně ledovějším hlasem.
"Ne. Mě se naopak moc líbí cigareta támhle tvýho kámoše." Pousmál se ďábelsky Pyro a kývl hlavou směrem k jedné ze čtyř goril, která právě v puse žvýkala cigaretu.
"Ty vole, típni to!!" přikázal ostře Charlie, ale to už bylo pozdě. Pyro použil svůj oblíbený trik a nechal cigaretu v ohnivé kouli explodovat. Akorát v ne tak velké jako obvykle, nechtěl, aby od toho kdokoliv chytil, měl by z toho akorát problémy. Radši se těm blbečkům koukal co nejrychleji ztratit z očí, dokud byli v šoku.
"Ta svině. Tohle si vypije." Syčel zlostně Charlie.
"Hele, co to bylo za pošuka?" strčil do něj Dean, jeden z jeho nohsledů, "Nebyl to náhodou John?"
Jako jediný z Charlieho party si totiž Pyra pamatoval.
"Rád bych řek, že ne, ale bohužel ano." Trhl Charlie rameny, "Bez obav, tohle mu dám pořádně sežrat."
Ale jako vždy mu to vzkázal po rodičích.
"Johne, tys byl dneska dopoledne ve městě?" ptala se ho matka, sotva dorazila domů.
"Jo, šel jsem si jen koupit něco ke čtení, babička mě pustila." Řekl nevzrušeně Pyro.
"Aha, takže ten incident s tou cigaretou bude taky pravdivý." Pokývala matka hlavou.
"A jé, brácha si pustil pusu na špacír, co?" zaksichtil se Pyro.
"Řekl nám to zcela správně." Zasyčela matka, "Aby bylo mezi námi jasno, už nikdy nechci vidět, že svojí sílu proti někomu použiješ. Uděláš to jednou, přesně jednou, a jdeš zpátky na oddělení a tentokrát se z něj jen tak nevyhrabeš! Nepřeji si, abys kohokoliv, nejen z naší rodiny, ale i kohokoliv jiného, ohrožoval na životě! Je ti to jasný?"
"Není." Odsekl Pyro, "Kdybych toho pitomce chtěl ohrozit na životě, neodešel by jen s propálenou košilí."
Matka jen zalapala po dechu. V tu chvíli jí vlastní syn připadal jako nelítostný vrah.
"Nekoukej na mě tak. Jen se ti snažím vysvětlit, že pokud nikdo nebude dělat problémy mě, já je taky nikomu dělat nebudu. To vyřiď především mému povedenému bratříčkovi!" vyjel na ní Pyro a odkráčel do svého pokoje, aby měl klid. Ale něco mu stále klid nedávalo.
Charlie ležel na posteli, rádio na plné pecky a četl si, když do jeho pokoje vtrhl bez zaklepání a potichu jako myš Pyro a stejně neslyšně za sebou zavřel dveře.
"Co tu děláš?" vyjel na něj Charlie.
"Přišel jsem ti poděkovat za reklamu. Děláš svojí práci skvěle, jak je tohle jenom možný?" divil se na oko Pyro a dal si ruce vbok.
"Bejt tebou, tak vysmahnu." Dal mu Charlie jasně najevo, že v jeho pokoji není vítaným hostem.
"Tak poslouchej, ty zmetku!" došla Pyrovi trpělivost a chytil Charlieho pod krkem, "Nejseš v pozici, aby sis mohl vyskakovat. Jen to zase hezky vyzvoň rodičům, jen jim to řekni. Ale nezapomínej, že je to všechno jen o mý dobrý vůli. Kdybych chtěl, mohl jsem dneska toho pitomce z tvý bandy nechat uhořet a ještě by se mi to moc líbilo, to si piš. Já už si před našima image vylepšovat nemusím, oni to prostě nevezmou. Takže si nemysli, že nejsem schopnej ti pěkně zatopit pod kotlem. Kdo si hraje s ohněm, ten se taky náležitě spálí."
Poté Charlieho zase pustil a s výhrůžným výrazem opustil jeho pokoj. Venku se blaženě opřel o zeď. Přesně tohle potřeboval. Ó bože, jak se mu ulevilo.
Najednou se otevřeli dveře a z nich vyběhl Charlie.
"Mami!" zavolal.
"Copak zlatíčko?" ozval se mu Pyro. Bylo mu úplně jasné, co chce Charlie udělat.
"Co potřebuješ?" ozval se mezitím hlas jeho skutečné matky.
Pyro do Charlieho doslova zabodl pohled. Nebezpečně blýskal očima a přitom se samolibě usmíval. Schválně, ty slaboto, jestli se pod tímhle nesložíš.
"Nic, mami, to je dobrý." Zavolal nakonec Charlie přiškrceně.
"Hodnej kluk. Tak se mi to líbí." Pochválil ho Pyro. Ještě na odchodu se otočil: "Jo a moje varování platí i v mé nepřítomnosti. Jedinej podraz, a můžeš se těšit!"
Nejhorší bylo, že o půl hodiny později by si za tohle dal nejradši sám sobě pár facek. Sakra, proč mu musel hned vyhrožovat? Proč se nechal tak šíleně vytočit?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře