Dream On, Shine On! 4.díl

9. duben 2009 | 17.41 |

"Pojď se trochu projít, ať nedřepíme furt tady." Navrhl o přestávce Daniel.
"Když já nevím..." trhl Eric neurčitě rameny.
"No tak, nenech se přemlouvat." Usmál se na něj Daniel a zvedl se. Eric se tedy zvedl taky.
"Á, teplý severský bratři na odchodu." Zastihla je u dveří Mattova štiplavá poznámka.
"Místo těhle machrovinek si radši osvěž zeměpis, žijeme v Austrálii, to je na jihu." Doporučil mu bodře Daniel. Matt mu na to nestihl odpovědět. Eric z toho dostal výbuch smíchu.
"Hustý!" pokýval uznale hlavou a zvedl palec na důkaz uznání.
"To nic, Caniel být na tohle machr." Zazubil se Daniel.
"Darren chválit Caniela." Přistoupil Eric na jeho hru.
"Caniel být rád, ale teď už být Darren zticha, nebo se Caniel začít červenat." Odpověděl Daniel.
"Radši toho necháme, koukaj na nás jak na exoty." Řekl Eric ztišeným hlasem, úsměv od ucha k uchu.

"To bude tím, že jsme tak extrémně hezký." Pokýval Daniel vědoucně hlavou. Eric se rozesmál na celé kolo.
"Ty vole, ty seš fakt pošuk." Utíral si slzy z očí.
"Nejseš o moc lepší." Nenechal ho Daniel na pochybách, že on si o jeho normálnosti také iluze nedělá.
"Skoro to vypadá, že sme se hledali, až jsme se našli." Poklepal mu Eric na rameno.
"To jo." Uznal Daniel. Pak mu padl do oka starší kluk, postávající u automatu na sušenky: "Hej, kohopak to tu nevidím! Koně Ewana! Nazdar!"
"Ahoj Canieli!" oplatil mu poněkud hlučný pozdrav vysoký, špinavě blonďatý mladík, podle podobnosti jeden z Danielových bratrů, "Koukám, že už jsi zapadl." Narážel tím na Erica.
"Kdepak, právě jsem odpadl." Rozesmál se Daniel, "To je Darren. Darrene, to je můj Big Brother Ewan, nebo také Kůň, protože slovo kanec se mu nelíbí." Sdělil Daniel důvěrně Ericovi.
"Vůbec toho blba neposlouchej." Otočil se Ewan na Erica.
"Tos mi řekl brzo." Pokýval Eric hlavou a otočil se na Daniela.
"Fajn, tak já se otočím na tebe, abych zachoval kolečko." Zasmál se Daniel a otočil se na Ewana.
"Neprovokuj nebo dostaneš." Strčil do něj Ewan.
"Áhahá, tady se někdo snaží machrovat!" strčil do něj Daniel taky, "To se dělá, machrovat na mladšího brášku?"
"Kýho mladšího brášku, ty seš pěkná svině už osmnáct let!" zašklebil se na něj Ewan, "Kam razíte?"
"Do nikam.

" Pokrčil Eric rameny.

"Tak pokračujte." Zasmál se Ewan, "Čau Canieli, doma!"
"Co tam?" zavolal za odcházejícím Ewanem Daniel.
"Uvidíš! Překvápko! Přišlo včera! Tak čau!" zamával mu Ewan a zmizel v hloučku ostatních studentů.
"Safra porte, to sou mi věci." Kroutil Daniel nechápavě hlavou.
"No, a proč zrovna ty, proč ne já?" urazil se naoko Eric.
"Kdo umí, umí. Kdo neumí, čumí." Odpálkoval ho se smíchem Daniel, "Sám sem na to jejich překvapení vážně zvědavej."
A taky byl právem, druhý den přilétl do školy s očima na vrch hlavy.
"Darrene, tohle mi nezbaštíš, co bylo to překvapení, čau Isaacu." Přiřítil se přímo k překvapeným kamarádům.
"No povídej, přeháněj, já mám velkou představivost." Řekl trochu zaraženě Eric, zaskočený Danielovým bleskovým příletem.
"Bicí! Normálně, brácha si objednal bicí! Takový krásný, přepychový, jen se s nima pomazlit! To budeš valit bulvy!" rozplýval se Daniel.
Isaac propukl v hurónský řehot.
"Sakra, vy ste ale dvojka! To se máme na co těšit!" smál se, zatímco Eric nevycházel z úžasu.
"Fakt?? Tak to je hned otestujem, ne??"
"Že váháš!" přikývl Daniel, "Musíš po škole nutně domů?"
"Ani ne, pošlu našim SMSku a je to." Mávl Eric rukou.
"Tak fajn, počkám na tebe, půjdeme rovnou k nám. Teda, já se jdu vzpamatovat." Opustil je Daniel s mírně zasněným pohledem. Isaac se nepřestával smát.
"Našel jsi rovnocenného cvoka, kámo." Otočil se po Ericovi.
"To teda." Pokýval Eric hlavou.
"To je vážně úroveň, člověk jednou za uherskej rok chybí a už se tu pořádaj takovýhle věci!" rozhodil Isaac bezmocně rukama.
"Mohl ses přidat už dávno." Vrátil mu to Eric.
"To bych nejdřív musel bejt aspoň trochu muzikální." Zasmál se Isaac a zakvílel parodii na nějakou písničku, co slyšel v rádiu.
"Náhodou, bejt tebou, tak bych do toho rozhodně šel." Utahoval si z něj Eric.
"Fajn, beru tě za slovo, ode dneška sem platnej člen skupiny. A opovažte se pokusit se mě zbavit! Jedině za pořádnou celoživotní gáži."
"Já ti můžu tak leda nasrat na hlavu." Odvětil Eric.
"Já to věděl, že budeš rád." Smál se Isaac.
Po vyučování, když se Eric přezouval u skříněk, zmocnil se ho divný pocit. Nedokázal si ho vysvětlit, prostě to bylo jen takové to tušení, že se něco stane... Nebo by se mohlo stát... Neudělal jsi dneska ještě žádnej průser, to bude ono, ušklíbl se nakonec sám pro sebe a skříňku zamknul. V tu chvíli do něj někdo vrazil takovou silou, že vzal druhou o zavřené dveře skříňky.
"Hele, tudy dálnice nevede, ty blbe!" ohradil se Eric proti tomu hrubému zacházení.
"Problém?" otočil se po něm procházející slon. Fakt, že byl o hlavu vyšší, v první chvíli Erica vůbec nerozhodil.
"Ty máš evidentně problém, když se ani nevejdeš do uličky." Odvětil ironicky. Až když ten dotyčný udělal rázný krok dopředu, uvědomil si Eric, že to možná přepískl. Couvnout nehodlal, ale zase si nechtěl nechat rozbít hubu.
"Přestaň házet ramena, Cole, na tohohle nemusíš." Zachránil Erica před pořádnou peckou čumákovkou Danielův hlas.
"Ne? Tak ať drží příště hubu." Houkl Cole.
"Ale no tak, klídek. Na vyhazovače si můžeš hrát večer." Nenechal se Daniel vyvést z míry.
Eric na ně na oba poněkud vykolejeně zíral. Cole se na něj ušklíbl a zmizel.
"Co to bylo?" zamrkal Eric rozhozeně.
"Tohle? No to byl Cole, od bráchy ze třídy." Vysvětloval s úsměvem Daniel, zatímco si zavazoval botu, "Občas mu haraší v myslivně, ale jinak je neškodnej. Ovšem radši ho příště nerozčiluj, kdybych se neozval, tak by ti přepočítal zuby šroubovákem, on je na to cvaklej dost."
"Mluvíš skoro jak z vlastních zkušeností." Ušklíbl se Eric.
"No, skoro jo." Zasmál se Daniel, "Mám kliku, že umím z fotbalu utíkat, prohnal mě slušně. Ale od tý doby v pohodě, vyříkali jsme si to, částečně i přes Koně, teda, přes bráchu, jak víš, to je jeho přezdívka."
"Hm, koukám, že ty se ve svým volným čase fakt nenudíš." Podotkl Eric.
"To jsem ti ještě neřek, proč mě tenkrát prohnal." Zazubil se Daniel, nadhodil si batoh a zamířil ke dveřím.
"No povídej." Pobídl ho Eric.
"Hej, Hayesi! Tohle asi potřebovat nebudeš, co!" zavolal za ním jeden ze spolužáků. Eric se otočil, aby zjistil, že v tom zmatku nechal v zámku skříňky klíče.
"Je, vidíš, díky." Vrátil se pro ně. Když vyšel ven před školu, musel si promnout oči, jestli vidí dobře. Pak se pro jistotu i štípnul, jestli se mu to nezdá. Je mimo anebo tady fakt stojí Danny a jako by se nechumelilo se objímá s Janet? Že by už zmagořil definitivně? Nebo si prostě ta holka usmyslela, že on bez ní neudělá ani krok?
"Danny! Tak jdeme?" zavolal na něj. Úmyslně za nimi nešel. I tak musel mít výraz chladnokrevného vraha.
"Jo!" mávl na něj Daniel, ještě v rychlovce Janet něco řekl, lehce jí na rozloučenou políbil na tvář a připojil se k Ericovi.
"Odkud jí znáš?" šel Eric rovnou k věci. V tomhle chtěl mít jasno.
"Znám jí teprv chvilku. Asi dva dni? Postávala tu, jako kdyby na někoho čekala, tak jsme se dali do řeči. Je to celkem fajn holka." Pokrčil Daniel rameny.
"No to zrovna." Odsekl Eric.
"Co je, znáš jí snad taky?" zeptal se Daniel.
"Důvěrněji, než si myslíš." Ušklíbl se Eric, "Janet je moje bejvalá, a věř mi, vděčím jí za tolik věcí, že má štěstí, že dodržuji jedno ze základních pravidel, které zní "Holky nebít"."
"Wow, to zní dost hustě..." poznamenal Daniel.
"Hm, to teda bylo hustý. Hele, je to tvoje věc, ale... Dávej si majzla. Radím ti dobře. Pochybuju, že bys uměl zázraky a povedlo se ti jí předělat." Řekl vážně Eric.
"Když tančíš s ďáblem, ďábla nezměníš. Ďábel změní tebe." Oddeklamoval Daniel frázi z filmu 8MM, "Uvidíme. Zatím bych to nehrotil."
"A kdo to hrotí?" trhl Eric rameny, "Jen jsem ti řekl svůj názor, to je celý."
"Vždyť já taky nic neprotestuju, pak kdo to tady hrotí." Odvětil Daniel. Začínala mu docházet trpělivost.
"Hele, já se nechci hádat." Couvl Eric.
"Já taky ne." Dodal vážně Daniel.
"Tak sorry." Řekl po chvíli Eric.
"Neomlouvej se. No a co, vždyť každej jsme něčí bejvalej, ne?" zazubil se Daniel. Eric se taky usmál a pokýval hlavou.
Jenže průsery nekončily. Eric se – jako vždycky, když šlo o hudbu – u Daniela trochu zapomněl. Kdyby je ze zkušebny nepřišla vyhodit Danielova máma, asi by tam skejsli možná do půlnoci. Takhle s hrůzou zjistil, že je půl devátý a že má na mobilu tři nepřijaté hovory. Popadl tašku a pádil domů, až se mu za patami prášilo. Ale nemohl přece za to, že byl Daniel stejný cvok jako on a zkrátka zapomněli na to, že něco jako čas taky existuje.
"Ale, mladej pán se ráčil vrátit domů?" uvítal ho sarkasticky otec, "Kde jsi lítal?"
"Byl jsem u Daniela, zkoušeli jsme, zapomněl jsem sledovat čas, omlouvám se." Vysypal ze sebe Eric všechno důležité v jedné větě.
"Víš, jaký jsme o tebe měli s maminkou strach? Ať už se to víckrát neopakuje!" pohrozil mu otec. Vůbec s ním od té poslední roztržky mluvil krátce a ledově. Ale Eric to nehodlal řešit. Ať taky jednou dělají ústupky druzí, on už na to nemá sílu ani nervy. A aby završil den ve velkém stylu, dal si ještě menší sprinterskou etudu po domě s Patrickem, který mu opět nejen bez svolení, ale i bez jakéhokoliv vědomí rozkrámoval šatník.
"Polez sem, ty bastarde malej!" nadával Eric, zatímco sbíral svoje trika, která po něm Patrick ve snaze snáz mu utéct házel.
"To víš že jo!" zavolal za ním na otočku Patrick. Už už by se dostal do svého pokoje a do relativního bezpečí, když ho rozvzteklený Eric nakonec přece jen chytil.
"Co je to tam nahoře za kravál?!" zvedl se otec prudce od čtení, "Nechte toho, slyšíte?!"
"Mamííí..." vřítil se najednou dolů do obýváku Patrick, div si na schodech nenatloukl papuli. Důvod by byl jednoduchý a byl patrný na první pohled – Erica v návalu vzteku nenapadl lepší trest než vzít jedno z těch trik, stejně už byla všechna zmuchlaná, a ovázat s ním Patrickovi obličej ve stylu "mumie". A to tak napevno, že se Patrick nechtěné ozdoby nemohl ani za boha zbavit.
"Darrene!" zařval velitelsky otec, zatímco matka se pokoušela osvobodit mladšího syna.
"Nemá mi lízt do mejch věcí!!" ozval se zezhora naštvaný Eric.
"Nech ho, vždyť je to jen taková klukovina." Uklidňovala matka svého rozzuřeného chotě. Konečně se jí podařilo zatáhnout za ten správný konec a Patricka osvobodit.
"Děkuju." Vzlykl.
"Nebreč jak malej kluk." Napomenula matka, "Dojdi Ericovi to triko vrátit a omluv se mu."
"Jo, a co kdyby se omluvil on mě?!" ohradil se Patrick.
"Ty sis začal. Už několikrát jsem ti říkala, že ho nemáš tímhle provokovat. Tak padej!" popostrčila ho přísně matka.
"Teeeda..." nafoukl se Patrick a odkráčel nahoru.
"Na, sežer si ho!" hodil po Ericovi vztekle triko.
"S největší radostí." Opáčil Eric. Teď už ho nic nemohlo vytočit. Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Klid mu ale zjevně neměl být dopřán, protože mu v kapse kalhot zavibroval mobil. Což mu jen tak na okraj připomnělo, že se válí v posteli nepřevlečený, ale co. Ono se to jednou nepodělá.
"Prosím." Přijal hovor poté, co s úlevou zjistil, že je to Daniel. Ani nevěděl, koho čekal, že by mu mohl volat... Blbost, věděl to moc dobře, jen si na to zakázal myslet. Už se té paranoii musí jednou provždy zbavit. Kde by asi jeho nové číslo vzala?
"Tak co, je všechno v pořádku?" vyzvídal Daniel.
"Ale jo, tentokrát to ani nebyl kartáč, spíš kartáček." Trhl Eric rameny.
"Na zuby." Dodal Daniel a na hlase mu bylo poznat, že se usmívá.
"No, tak nějak." Usmál se i Eric, "Před chvílí jsem prohnal toho malýho Freddyho Krugera..." začal a chtěl pokračovat, ale Daniel se začal smát jako blázen.
"Co se děje?" nechápal Eric.
"Bráchové mi jeden čas říkali úplně stejně." Škytal Daniel. Přišlo mu zkrátka hrozně vtipné, že měli stejný nápad.
"Jo, protože všichni mladší sourozenci jsou taková Noční můra, ani nemusí být z Elm Street." Ušklíbl se Eric.
"Máš o nás hezký mínění." Pokýval Daniel hlavou, ale úsměv neztratil, "No, to je vlastně všechno co jsem chtěl, nemám moc čas se vykecávat, chtěl jsem vědět jen, jestli je všechno OK."
"Všechno je v nejlepším pořádku."
"To je super, tak se měj."
"Ať tě Síla provází." Vybafl na něj Eric místo pozdravu, aniž by si uvědomil, že Daniel tuhle jeho oblíbenou hlášku nemůže znát.
"Cože??" rozesmál se Daniel podruhé, "Teda, ty seš jedna legrace za druhou... Síla s tebou, můj padavane."
"Prostě nazdar a zítra." Zasmál se krátce Eric a konečně hovor ukončil. Zahleděl se kamsi do stropu. Daniela znal teprve chvíli ale už teď měl pocit, jako kdyby ho znal celý život. Ten snad musel přiletět z jiné planety, pomyslel si. Už jenom to, že je to inteligentní fotbalista svědčilo o tom, že asi nebude úplně normální. Ale on byl vlastně na jednu stranu úplně normální... Prostě normální mladý kluk, který okolo sebe umí rozdávat radost už jen svým úsměvem, ne jako ti zjevové ve škole, které když člověk ráno viděl, tak měl zkažený celý den.
Přesto mu radost a dobrou náladu trochu kazila vzpomínka na jeho dvojici s Janet před školou... Skutečně jí bere jen jako kámošku? Má ve zvyku svoje kámošky líbat, když se s nimi loučí? Culili se na sebe hezky... Jeho v tomhle neznal, ale jí moc dobře, možná proto to nemohl tak snadno dostat z hlavy...
Najednou se tiše, jakoby opatrně, otevřely dveře.
"Ericu?" oslovila ho jemně matka.
"Ano?" odlepil pohled od stropu a podíval se na ní. Matka mu v první chvíli neodpověděla, jenom dveře zase zavřela a přisedla si vedle něj na postel. Tyhle okamžiky znal. Přišla za ním jen tak... Popovídat si a jen tak ze zvyku ho za něco napomenout.
"Zlobíš se hodně?" začala jejich rozhovor.
"A kvůli čemu?" nechápal Eric.
"No kvůli té... hádce." Nevěděla v první chvíli, jak to říct, "Chodíte okolo sebe s tátou jako stíny."
"No a co." Trhl Eric rameny, "Až vychladne, tak s ním budu komunikovat."
V duchu si pomyslel, že jeho táta vychladne snad až v rakvi. Byla to hnusná myšlenka, ale nemohl si jí odpustit.
"Kdy mi vrátíš tu kytaru?" zeptal se.
"Dojdi si pro ní, až budeš potřebovat." Řekla matka měkce.
"Hm." Přikývl Eric a dál zíral do stropu.
"Čekala jsem, že vyskočíš a půjdeš si pro ní hned." Pokusila se matka o vtip.
"Mami..." podíval se na ní Eric vážně, "Mám snad nějakou sebeúctu, ne?"
Ač ho ani v nejmenším nenapadlo, že by tahle věta mohla způsobit takový obrat v jeho náladě – stalo se tak. Nežvaň, žádnou sebeúctu nemáš už hodně dlouho, sekl sám po sobě.
"Zlobíš se?"
Opět ta samá otázka jako před chvílí.
"Ale ne. Štve mě to. Ale nejsem kvůli tomu na tebe nějak... vysazenej." Odpověděl neochotně Eric.
"Stejně s tebou v poslední době není něco v pořádku." Pohladila ho matka lehce po vlasech. Eric zavřel oči, takže to vypadalo, že si to vychutnává, ale jakmile promluvil, bylo jasné, že to bylo z trochu jiného důvodu... Prostě jen nechtěl vidět svět.
"A není to náhodou tím, že je se mnou naopak taky jednou všechno v pořádku?"
"Ty moje malý neštěstí..." řekla konejšivě matka a zlehka ho políbila na čelo. Eric se posadil a objal jí.
"Mám tě rád, mami."
"Já tebe taky, broučku. I když to s tím trikem bylo pěkně zákeřný."
Eric vyprskl.
"Zasloužil si to, zmetek jeden."
"Ericu!"
"Mlčim, mlčim."
Konečně byla prolomena ta bariéra, co jako kdyby mezi nimi stála, a mohli se bavit tak jako vždycky.
Já mám dneska asi doopravdy šťastnej den, pomyslel si Eric.
Daniel a Eric byli za chvíli dvojka známá po celé škole. Ne že by je lidi nějak víc nenáviděli nebo nějak víc milovali. To ne. Prostě se jen o nich vědělo, že mají skupinu a díky Danielovým širokým konexím i slušné zázemí, což bylo na škole plné sportovců něco jako malá senzace.
"Škoda že nevedeme takový vymoženosti jako je školní akademie, to by byla sranda, až by za náma přišel sám říďa nás přemlouvat, abysme tam zahráli." Smál se té nenadálé popularitě Eric, který to se svou novou identitou myslel tak vážně, že od všech vyžadoval, aby mu říkali pouze Darren. Na své druhé jméno hodlal co nejrychleji zapomenout.
"Ještě toho trochu, dej pokoj." Odbyl ho se smíchem Daniel, "Nabrali bysme ještě větší fanklub než máme teď."
"Ale víš co? Už ti někdo řekl, že máš úžasnou schopnost obrátit věci o sto osmdesát stupňů?" řekl vážně Eric a pohodlně se protáhl. Zrovna byli, vlastně jako vždy, u Daniela doma, ale tentokrát dávali zkoušení minimum. Musí si přece taky někdy dát voraz.
"To sice ne, ale už mi řekli, že kam vstoupím, tam sto let tráva neroste." Pousmál se Daniel.
"Přestaň už citovat svoje povedený sourozence." Ušklíbl se Eric.
"Tohle neřekli oni, tohle řekla máma." Usadil ho Daniel.
"Prostě vynech celou svojí rodinu!" rozesmál se Eric. Jako na zavolanou, podle hesla "my o vlku a vlk za humny", otevřely se dveře a v nich stála Danielova máma.
"Canny, někdo za tebou přišel, ale když už tu jednu návštěvu máš, tak jsem si říkala..." začala nejistě máma.
"Jo, to je dobrý, já si to dojdu vyřídit." Přikývl Daniel a ještě v poklusu zašeptal Ericovi: "Ještě jednou mi řekne Canny a poletí oknem."
Eric se pousmál, využil toho, že je majitel pryč a bohatýrsky se rozvalil po Danielově posteli. Když mu to bude trvat dostatečně dlouho, možná se mu podaří i usnout...
Hmmm, tak trvá mu to dost dlouho, co tam může takovou dobu řešit? napadlo Erica, když už se mu čekací doba zdála neúměrně dlouhá. Vstal z postele, vyšel z pokoje a potichu pokračoval ke vstupním dveřím. Vzápětí mu došlo, proč si Daniel tohle, ať už to bylo cokoliv, nechtěl vyřešit uvnitř. Janetit smích poznal už zdálky.
Zastavil se vprostřed pohybu. No to je super, pomyslel si. Kde ta mrňavá mrcha sebrala Danielovu adresu? Byla už tu někdy? A, sakra, mají spolu teda něco nebo ne?
Už se chtěl obrátit na patě a odejít zpátky do pokoje, když tu k němu dolétly i útržky rozhovoru.
"Vážně mě nepozveš dál?"
"Je mi líto, ale vážně to teď nejde, promiň."
"Ty nemáš čas skoro nikdy."
"To není pravda, vždyť víš, že..."
"Určitě tam máš nějakou jinou, přiznej se!"
Ten její laškovný tón ho vytočil do vrtule. Tyhle kecy znal, však je taky slýchával s železnou pravidelností!
Daniel jen povyskočil leknutím, když se vedle něj zjevil Eric s výrazem chladnokrevného vraha a se slovy "Jo, má tu jinou!" zabouchl Janet dveře před nosem.
"Co blbneš??!" nechápal Daniel. Erica se jeho tón dotknul.
"Tak promiň, že vám kazím rande." Odsekl a odrázoval pro svou bundu.
"Neblázni, nechoď nikam! Co to do tebe vjelo?" snažil se ho Daniel zadržet.
"Sorry, ale jestli po něčem netoužím, tak aby se okolo mě moje bývalka pohybovala v blízkosti menší než jeden kilometr." Vysmekl se mu Eric a rozrazil dveře ven. Mírně překvapená a zakřiknutá Janet tam ještě stála a přemýšlela, jestli má jít nebo ještě počkat.
"Neboj, teď už dál jít můžeš, nebudu vám dělat kazišuka." Hodil po ní uštěpačně a zmizel na ulici. Nikdo nestihl říct ani popel.
"Promiň, tohle jsem nechtěla." Špitla Janet omluvně směrem k Danielovi.
"Za to nemůžeš. Pitomej idiot!" zakroutil Daniel nevěřícně hlavou, "No, víceméně měl pravdu, teď už můžeš jít dál."
"Já... Nevím, jestli se to hodí." Schválně okolkovala Janet.
"Ehm!" odkašlal si významně Daniel a uvolnil jí cestu dovnitř.
"No když jinak nedáš." Lehce se ušklíbla Janet a vešla.
Eric cestou domů nakopl každou popelnici, která mu přišla do cesty. Spousta lidí už mu řekla, že nechá svoje pocity, aby s ním mlátily ode zdi ke zdi, ale na tyhle kecy dlabal. Měl vztek a potřeboval ho ze sebe dostat, pořád lepší než aby ho vztáhl na sebe. Proč mu ta malá mrcha musí pokaždé zničit všechno hezké, co se netýká jí? Vždyť už spolu takovou dobu nebyli, za celou tu dobu se nenamáhala ho nijak získat zpátky, proč se okolo něj najednou zase začala motat? A co když se nemotá kolem něj a skutečně jí jde jenom o Daniela? On evidentně na jeho varování nedá. Je vážně paranoidní, zbláznil se, nebo má pravdu? To nevěděl sám.
Ještě druhý den měl tak špatnou náladu, že ani Isaac se s ním po dvou neúspěšných pokusech nepokoušel navázat kontakt. Erica štvalo, jak jeho vlastní obavy svazují jeho život, ale i když se snažil uklidnit sám sebe, stačil mu jediný pohled směrem k Danielově lavici a pěnil znovu. Jako na horské dráze, nejdřív jeho život ovládala láska, teď nenávist, co to bude příště? Příště snad radši rovnou spáchá sebevraždu, aby měl pokoj.
Daniel za ním schválně nešel, nechával ho vydusit ve vlastní šťávě, však on přijde, myslel si. To ale ještě netušil, že Eric umí být opravdu tvrdohlavý a když se jednou k něčemu odhodlal, v tomhle případě to bylo trucování, tak mu to vydrželo hodně, hodně dlouho. Někdy tolik dlouho, že pak už bylo na cokoliv pozdě. Vydržel s Danielem nemluvit celý den, i další, celý víkend... V pondělí už to Daniel nevydržel, protože nesnášel, když se s někým dlouhodobě hádal. Navíc kvůli blbosti.
"Ahoj." Přisedl si tedy vedle Erica, když se Isaac o přestávce někam vytratil.
"Ahoj." Odvětil Eric jako kdyby ho chtěl šupem poslat pryč.
"Když se teď pokusím si s tebou promluvit, budeš mi odpovídat? Nerad bych se namáhal zbytečně." Začal Daniel poněkud ostřejším tónem. Ale nevěděl, jak jinak Erica přimět ke spolupráci.
"Záleží na tom." Odvětil Eric, aniž by se na něj podíval.
"Já přesně nechápu, o co ti jde. Jasně, chápu, že jste si s Janet udělali spoustu ošklivých věcí a nejradši bys jí už do konce života neviděl. To všechno chápu. Ale nemáš přece právo zasahovat mi do života svými hysterickými výstupy, každý jsme něčí bejvalej a já tě klidně budu respektovat, ale jedině za předpokladu, že ty budeš respektovat mě. Já se nechci zbytečně hádat, doteď jsem si s tebou skvěle rozuměl..."
"Já s tebou taky." Hlesl Eric.
"No vidíš. Vždyť je tohle všechno vlastně zbytečný." Lehce ho Daniel plácl přes záda.
"Je..." souhlasil tiše Eric.
"Tak na to zapomeneme, hm?" kývl Daniel. Eric jeho pohyb napodobil.
"Ale jestli jsi pořád uraženej..." začal Daniel, protože nevěděl, jak si jeho mlčení vysvětlit, ale Eric ho přerušil.
"Nejsem." Řekl a položil si hlavu na ruce, pohledem zabloudil ven z okna, do něhož se přes několik malých mraků opíralo sluníčko.
"Tak co je s tebou?" začal si Daniel trochu dělat starosti.
"Prostě jsem jen hroznej idiot, toho si nevšímej." Trhl Eric rameny. Měl za sebou další hádku s rodiči, ve škole přestával naprosto zvládat, jeho prospěch šel od desíti k pěti, hrozilo mu, že propadne, do toho ty problémy s Janet, a on měl pocit, že už toho prostě víc neunese.
"Nejsi, ať už si to myslíš kvůli čemukoliv." Uklidňoval ho Daniel.
"Já už jsem se s tímhle narodil, s tím si vůbec nedělej hlavu." Otočil se po něm Eric, "Omlouvám se, že jsem byl nepříjemnej."
"Nic se neděje." Ujistil ho Daniel.
"Já jsem nikdy neměl moc kamarádů, a většina lidí, o kterých jsem si myslel, že mě maj rádi, mi nakonec ublížila ještě víc. Takže promiň, občas to na mě prostě hrozně dolehne." Řekl Eric skoro jako kdyby mu to bylo jedno.
"Dokonalá teplá dvojka." Ozval se najednou Matt. Asi se musel zrovna nudit.
"Dej si studenou sprchu." Poklepal si Daniel na čelo, Eric si jenom sám pro sebe zavrčel: "Běž se bodnout, kreténe."
"Je to vážně debil." Kroutil Daniel nechápavě hlavou. V životě nezažil, že by ho někdo schválně urážel jenom proto, že si dovolil kamarádit se s někým, koho ve třídě moc nemuseli, naopak, vždycky byl jeden z nejoblíbenějších lidí na škole, takže tohle pro něj byl docela slušný šok.
"Nechceš jít ven?" navrhl Ericovi.
"Prosím tě, před tímhle debilem se stejně neschováš. Takovou radost, abych před ním utíkal, mu neudělám." Zavrčel Eric.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře