Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Kingdom Of Libria, 4.část

Kingdom Of Libria, 4.část

15. duben 2009 | 19.05 |

Darren nezúčastněně ležel na gauči a četl si knížku. Schválně přišel do bytu dřív, než bylo nutné, aby dopřál svojí mámě taky nějaký odpočinek, ale ona jeho pomoc tvrdošíjně odmítala. Tak to nakonec vzdal a začetl se. Ale ani při čtení se nemohl pořádně uklidnit. Brýle nosil už někdy od svých sedmi let a nikdy se mu nestalo to, co teď. Když četl s nimi, bolely ho po chvíli oči, ale když četl bez nich, tak přeci jenom neviděl zase tak dobře, aby to po pár minutách nebylo stejné. No, jestli se mu zrak začal zlepšovat, jedině dobře.
Vyrušilo je řinčení zvonku.
"Jdu tam. To budou kluci." Zvedl se Darren. Corey mu před chvílí psal, že se staví na menší pohovor.
"Nazdar, to byl docela fofr." Uvítal je Darren hned ve dveřích.

"Na co se zdržovat." Odpověděl mu s lehce ironickým úsměvem Malcolm.
"Ahoj kluci, už jste tu dlouho nebyli." Uvítala je i Darrenova máma. Přeháněla, v bytě byli naposledy před třemi dny.
"Já vím, děsně dlouho." Poznamenal si spíše pro sebe Corey.
"Tak, pojďte dovnitř." Ustoupila o kousek stranou, aby mohli vejít, "Ty budeš John, že ano?" usmála se na třetího hosta, který až doteď ostentativně mlčel.
"Jak to víte?" zeptal se John překvapeně.
"Kluci se o tobě párkrát zmiňovali. Já se jmenuju Kathrine, ale klidně mi můžeš říkat Kate. A Darrena předpokládám znáš."
"Samozřejmě." Zazubil se Darren. Hned se mu o něco zvedla nálada. Tak John je tedy skutečně ten třetí. No aspoň že tak. Hlavně že to není na něm.
"Chcete si to asi zase vyříkat mezi sebou, co?" otočila se na Darrena máma.
"Co se ptáš mě, zeptej se jich." Pokrčil Darren rameny.
"Necintej a polez." Chytil ho Corey dostatečně výmluvně pod ramenem a odtáhl do jejich malého soukromého pokoje hned naproti vstupním dveřím. Sloužil jim prakticky na cokoliv. Jako klubovna i jako tělocvična, když na to přišlo.
"Tak... O co teda jde?" zeptal se John, když se posadili, jako již tradičně, na zem.
"No... Seš připravenej na to, že to bude dost šílený?" zeptal se ho pro jistotu Corey.
"Věř mi, že se cítím dost šíleně." Pokýval John hlavou.
"Fajn. Tak se do toho pusť, Darrene."
"Co, proč já?" ohradil se Darren a vrhl po Coreym doslova ublížený pohled.
"Kdo z nás o tom má největší přehled?" položil mu Corey záludnou otázku.
"Měli bysme mít všichni stejný." Odvětil Darren, ale víceméně se pustil do vysvětlování, "Víš, tak prvně by možná stálo za to ti říct, že skutečně nejsme ve vesmíru sami."
"Já vím, na Uranu je prej touhle dobou moc hezky." Ušklíbl se John.
"Nemluvím teď zrovna o sluneční soustavě." Trhl Darren rameny, nehodlal na Johnův sarkasmus nijak reagovat, "Jsou i jiné světy... Ale to máš jedno, to by bylo ještě na dýl. Zkrátka, ve vesmíru existují i jiné světy než je ten náš. Jenže jsou docela dost daleko, proto dění na nich do našeho světa až tolik nezasahuje. Ale samozřejmě, výjimka potvrzuje pravidlo. Teď ti to asi bude znít jako když jsem zblbej z Hvězdných Válek, ale zkus na chvíli zahodit svůj sarkasmus a vnímej, co ti říkám." Řekl Darren, protože moc dobře viděl, jak po něm John kouká, "Stejně jako je náš svět rozdělený na jakési dobro a zlo, ať už to vidíš v čemkoliv, je stejně tak rozdělený i vesmír. A jak už to tak bývá, ti zlí se taky podle své nátury chovají a mají tendence se trochu roztahovat. Momentálně vládne mezi zlem a dobrem nerovnováha, protože temné straně se podařilo obsadit výhodný strategický bod – království jménem Libria. Celou historii ti vykládat nebudu, tu si můžeš potom nastudovat sám, materiálů máme poměrně dostatek, důležité ale je, že mezi Librií a Zemí existuje spojení. Možná že už tušíš... Fakt je ten, že v Domě Snů kdysi skutečně byla brána ne do jiných světů, ale pouze do jednoho světa, a tím světem byla právě Librie. Jenže když došlo k převratu, byla brána uzavřena a kdoví, možná i zničena. Víceméně nepřítel se jí snaží znovu obnovit. A tím se konečně dostávám k jádru pudla. Pokud by se povedlo Librii osvobodit z nadvlády temných sil, přišlo by zlo o své momentálně výsadní postavení. A Librie obnovena být může. V jejím čele stáli tři nejmocnější lidé – princ a dva rytíři. Všichni tři pocházeli ze strany dobra a světla a měli velkou moc, kterou mohli použít. Když viděli, že je válka prohraná a království padne, uložili proroctví, že se znovuzrodí, aby mohli svou zem osvobodit od vetřelců. Když je poté zabili, jejich duše pravděpodobně odešly branou a při té příležitosti jí uzavřely. O Coreym a Malcolmovi víme již delší dobu. A ty jsi tedy ten poslední, třetí článek." Uzavřel Darren své vyprávění.
Johnovi div nevypadly oči z důlků.
"Tak tohle si budu muset nejdřív pořádně srovnat." Řekl vykolejeně.
"To je samozřejmé." Pousmál se Darren, "Nevíme, který z vás je který, ale předpokládáme, že to časem zjistíme. Kdyby tě náhodou ještě zajímalo, co s tím mám společného já, tak moji rodiče jsou v kontaktu s odbojem původních obyvatel Librie, dodávají nám informace o změnách v nepřátelském táboře a tak. A já jim s tím tak trochu pomáhám."
"Tím, že nám v jednom kuse dělá kázání." Ušklíbl se Corey.
"To není pravda!" ohradil se okamžitě Darren.
"Jasně že ne, jenom sranda." Plácl ho Corey smířlivě přes záda.
"A co kdybych z toho chtěl vycouvat?" zeptal se John.
Darren se nejdřív rozesmál, ale pak zvážněl, "No to by sis pěkně naběh. Žádný vycouvat neexistuje, a víš proč? Protože by jsi tím pádem utíkal před sebou samotným. Zkusit to můžeš, ale pochybuju, že to dokážeš."
"Nebo si snad myslíš, že my jsme do toho šli dobrovolně?" víceméně konstatoval Malcolm.
"Teda... Já se snad půjdu ožrat." Zakroutil John bezmocně hlavou.
"Jen jdi, když ti to pomůže." Poznamenal si spíše pro sebe Malcolm.
"Ty máš vždycky po ruce nějakou hlášku, co?" otočil se po něm John.
"To teda." Předběhl Malcolma s odpovědí Corey.
"Ty aby ses neozval." Odbyl ho ležérně Malcolm. Užíval si, že má po dlouhé době takovou bezstarostnou náladu, kdy je mu všechno jedno. Sice působil dojmem, že je mu všechno jedno prakticky pořád, ale on už byl ten typ, který si všechno řeší v sobě. A pak z toho má akorát tak nepřehledný bordel...
"Vadilo by hodně, kdybych teď šel domů? Tohle si potřebuju srovnat." Zeptal se po chvíli urputného přemýšlení John.
"Pohoda." Trhl Corey rameny, "Taky půjdeme, ne?" mrkl na Malcolma. Ten přikývl.
Darren se zvedl, že je půjde doprovodit aspoň ke dveřím, ale najednou se mu tak zatočila hlava, až se musel chytit Coreyho, který stál před ním.
"Co ti je, jsi v pořádku?" podepřel ho Corey starostlivě.
"Jen... Hlava. To bude za chvíli dobrý." Snažil se Darren prohlédnout skrz tu černou clonu, která se mu najednou objevila před očima.
"Motá se, co? To já mám poslední dobou v jednom kuse. A k tomu pěkný migrény." Poznamenal soustrastně John.
Poslední dobou, to snad ne, vyděsil se v duchu Darren.
"Dej pokoj." Zašklebil se nakonec, "Už je to lepší. Asi jenom tlak."
"Stejně, vypadáš pořád dost špatně, možná by sis měl jít radši lehnout." Doporučil mu Malcolm. Darren mu ale nehodlal vykládat, že kdyby svojí mámě řekl, že se mu udělalo špatně, tak by tím pádem svým rodičům zrušil hezký večer, což rozhodně nechtěl. Bohužel, kluci ho nakonec stejně napráskali.
"Ale já už se vážně cítím úplně v pořádku." Úpěl Darren, zatímco ho jeho matka donutila lehnout si na gauč a vytočila na mobilu číslo hlavy rodiny.
"To ti ráda věřím broučku, ale radši chci mít opravdu jistotu."
Darren jenom naštvaně odvrátil pohled. No bóže, sice se mu, pravda, nestává denně, aby mu bylo tak moc na omdlení, ale tohle dá těm dobrákům vypít.
"Nechceš třeba pro jistotu objednat k doktorovi?"
"Mami!!"
Tahle věta Darrena vážně nadzvedla.
"To se ti vážně v životě nestalo, že ses zvedla a zamotala se ti hlava?"
"Tak mi popiš přesně, jak to vypadalo."
Darren měl chuť neodpovídat, protože se cítil jako idiot.
"Prostě jsem vstal, a najednou mi jakoby bliklo před očima, pak jsem měl chvíli tmu a ztratil jsem rovnováhu, ale hned se to zase urovnalo. Prostě to nic nebylo."
"A co hlava, necítil jsi jí nějak výrazněji?" zeptala se naprosto nepohnutě matka.
"Ne." Odvětil krátce Darren a považoval věc za uzavřenou.
"Pak je mi líto, ale to od tlaku být nemohlo. Dojdeš si k tomu doktorovi. A hned zítra ráno. A žádný odmlouvání, rozhodla jsem."
"Stejně nic nenajde." Zavrčel si pro sebe Darren. Měl pravdu – tlak, krev, všechno v naprostém pořádku. A doktor ho zjevně považoval akorát za hypochondra, který kvůli každému píchnutí letí do nemocnice.
"Ještě bych tě mohl poslat na komplexnější vyšetření do nemocnice. Pro jistotu, jestli by něco nenašli tam. Vrátilo se ti to ještě někdy potom?" vyptával se doktor, zatímco znuděně datloval do počítače.
"Ne, nevrátilo, a to vyšetření podle mě taky nebude nutný." Odpověděl Darren rozhodně.
Do školy už se mu chodit nechtělo, stejně už má od rodičů napsanou omluvenku, tak co by si jí neprotáhl na celý den. Zamířil domů. Bude tam mít klid, rodiče budou určitě v bytě. Jak ale ke svému překvapení zjistil, nebyli.
Zaslechl útržky rozhovoru, který ale hned utichl. Na chodbě byly slyšet kroky, někdo mu šel vstříc.
"Darrene, co tady děláš?" uvítal ho táta trochu překvapeně.
"Jdu od toho doktora a mám toho pro dnešek plný zuby." Odpověděl Darren popravdě, "A co tu děláte vy? Myslel jsem, že budete pryč." Řekl a prosmíkl se kolem svého táty do obýváku.
"Ale, přišly nějaký nový poznatky, a je jich požehnaně, tak jsme si řekli, že nebudeme zbytečně tvrdnout v bytě, když se stejně nemůže nic dít, dokud to pořádně neprojdeme a nepromyslíme." Zavolala na něj z kuchyně máma. Darrena uhodila do nosu vůně něčeho sladkého, matka se evidentně rozhodla taky jednou po dlouhé době procvičit si své kulinářské umění.
"Vážně, a čeho se to týká?" ptal se Darren, zatímco zvědavě nahlédl do kuchyně, co se to chystá. To něco se právě peklo v troubě a vonělo to přímo božsky.
"Pokud chceš, tady máš svůj příděl, můžeš si to projít. Ostatně, říkal jsi, že nám chceš pomáhat, tak se čiň." Vrazil mu otec do ruky štos potištěných papírů.
"A jak jsi teda dopadl?" dostala se konečně matka k tomu nejdůležitějšímu.
"Samozřejmě že nic nenašli." Řekl jí Darren tónem "já ti to říkal".
"Tak hlavně když ti nic není."
Darren se zavřel ve svém pokoji, pustil si hudbu a začal postupně pročítat ty papíry. Nebyl z toho příliš moudrý, když mu ani neřekli, na co se má soustředit, ale byl moc líný na to se zase zvedat, vracet se do kuchyně či obýváku a vyptávat se. Prostě si to přečetl a až to budou s rodiči probírat, tak se snad k něčemu dobere.
-.-.-
"Tak tohle si poslechni." Naklonil se Malcolm přes pult k Johnovi, na tváři úsměv od ucha k uchu, v ruce mobil, "Připravte mi hodně silný kafe, moje drahá sestřička se rozhodla, že půjde se mnou a nezbavil jsem se jí ani pod pohrůžkou násilí."
"Přehání." Ušklíbl se John, "Starší sourozenci jsou pěkná pakáž."
"Jo, máš štěstí, že tě ten tvůj zrovna neslyší." Rozhlédl se kolem sebe Malcolm. Ian byl naštěstí až na druhé straně lokálu.
"Tak tomu by to nic neudělalo, ten už ode mě slyšel horší věci." Pousmál se John.
Corey dorazil asi po deseti minutách a kluci jen zůstali zírat. Drobnější tmavovláska se sympatickým úsměvem vypadala spíš jako jeho zatraceně přitažlivá přítelkyně než mladší, často nenáviděná sestra.
"Ahoj vespolek, přišla jsem vás trochu otravovat." Zašveholilo to andělské stvoření.
"Ahoj, ty rozhodně otravovat nebudeš." Ujistil jí Malcolm.
"To zrovna. A mě nikdo ahoj neřekne." Ozval se lehce podrážděně Corey.
"Můžeš začít první." Navrhl mu poměrně logicky John.
"Tenhle kecal je John." Dal se Corey místo pozdravu do představování, "A tenhle druhej kecal je Malcolm. A tohle je má roztomilá sestřička Angie."
"Ano, ale většinou mě roztomilou teda nenazývá." Poznamenala Angie, ale na rozdíl od svého bratra vůbec nevypadala, že by jí to špičkování vadilo.
"Jo, můj starší brácha je na mě taky někdy vážně milej." Dodal John, "Dáte si něco? Ty tu máš zamluvený to kafe." Otočil se s potutelným úsměvem na Coreyho.
"Bodlo by." Přikývl Corey.
"A mě bude bohatě stačit minerálka, jestli tu máte." Řekla Angie a zvědavě se naklonila přes pult.
"Všechno máme." Odpověděl John, sáhl do boxu za svými zády a flašku otevřel jednoduše zapalovačem, protože se mu nechtělo hledat otvírák.
"Teda, to je hygiena." Kroutil nad tím Corey hlavou.
"Simtě, ty toho naděláš." Odbyl ho John, "Běžte si s tím možná radši sednout, brácha by zase mohl mít kecy."
"On tu s tebou dělá?" vyzvídala okamžitě Angie.
"Nevím jestli bohužel, nebo bohudík." Přikývl John a zabloudil pohledem do míst, kde se Ian nacházel ještě před chvílí. Stále se motal mezi zákazníky a kasíroval.
John byl rád, že může dneska stát u pokladny, aspoň dal konečně odpočinout svým nohám a navíc se potřeboval učit. Jenže stejně bylo učení to poslední, na co by měl myšlenky. Stále si ještě v hlavě neurovnal, co se to všechno vlastně stalo a hlavně proč se to stalo. Doufal, že na to časem přijde, jenže zároveň doufal, že by na to mohl přijít hned, a tak se tím zabýval prakticky neustále. Taky se mu nelíbilo, že se poslední dobou tolik hádá s Ianem. Vypadalo to, že matka zase žádost o rozvod stáhne, a pokud to vážně udělá, budou se hodně potřebovat. Znělo to sobecky, ale přáli si, aby se rodiče rozvedli. Vždyť už stejně ani nebyli pořádní manželé. Sotva spolu promluvili, když už, tak o nějaké zamilovanosti nebo respektu nemohla být řeč... Jenže když už se jeden z nich odhodlal podat žádost o rozvod, obvykle to bývala matka, tak ten druhý hned začal sekat dobrotu a v podstatě dolejzat. John to nechápal a zařekl se, že nikdy v osobním životě nechce nic takového zažít.
Aspoň jedna malá pozitivní zpráva byla, že se mu přestalo dělat špatně. Napadlo ho, s čím by to mohlo mít souvislost. Ale jak jiné věci řešil ustavičně, tohle řešit nechtěl. Byl rád, že je mu dobře. A tečka.
"Tys tu zapustil kořeny nebo co?" vyrušil ho Corey zrovna ve chvíli, kdy se jakž takž zabral do učení. John naštvaně praštil se sešitem.
"Já mám práci! A ne jednu, bohužel."
"Tak klídek." Trhl Corey rameny, "Jen jsem myslel, že bys to tam mohl jít trochu rozptýlit. Vypadá to, že ségřin sex-appeal zafungoval, Malcolm jí tam vytrvale balí."
"Divíš se? Je tak hezká, až se divím, že jste opravdu sourozenci." Rýpl si John.
"Ještě ty začínej. Jestli si s ní kdokoliv z vás cokoliv začne, tak jste už teď mrtví, je to jasný?"
"Co to říkáš mě, to řekni jemu, já jí nebalím." Smál se John.
"Jo, ale evidentně jsi na ní zapůsobil víc, to už já na ní poznám. Takže varuju i tebe." Ukázal na něj Corey výhrůžně.
"Už se tě bojím." Smál se mu John, "Jestli chceš, řekni Malcolmovi, že jdu na vajglpauzu, ať jde taky."
John se vydal na terasu před kavárnou napřed, Malcolm může přece dorazit později, pokud bude chtít. To kdyby mu bylo zatěžko odtrhnout se od Angie.
"Jsem tady, tos taky nemohl chvilku počkat, co." Přiřítil se k němu Malcolm o chvíli později.
"Nemohl." Odvětil John.
"Že jste mě tam u toho pultu pomlouvali?" podíval se po něm s úšklebkem Malcolm a zapálil si.
"Tak trochu. Corey povídal něco o tom, že se mu snažíš svíst sestru."
"Jen se snažím být milý." Zasmál se Malcolm ironicky.
"Třeba to přeháníš." Trhl John rameny.
"Nemyslím si. Spíš ty kdyby ses snažil být milý, tak by to bylo divný."
Za tuhle větu schytal Malcolm dobře mířenou ránu do ramene.
"Vidíš, to je ono." Smál se, "Ale náhodou, kápni božskou. Že je to kus, co? Skoro se až divím, jak může mít Corey tak hezkou sestru."
John začal pokuckávat smíchy, protože něco podobného před chvílí Coreymu sám řekl.
Parta se nakonec nějak rozseděla a zůstali v kavárně až do zavírací doby.
"Udělali jste nám dobrou tržbu." Pochválil je John za poctivé přispívání do kasy, "Iane, já jdu, jo? Uvidíme se doma."
"Jasně, čau!" mávl na něj Ian, který se právě oháněl smetákem jako zkušená uklízečka.
"Jste si dost podobný, je to poznat, že jste sourozenci." Prohlédla si Angie letmo Iana a hned Johnovi oznámila svůj poznatek.
"Jo, to říká dost lidí." Pokýval John nevzrušeně hlavou, "Kam plánujete jít?"
"Já rozhodně domů. Na to, že zítra píšeme ze dvou předmětů, jsem se flákal docela dost." Mrkl Malcolm na hodinky, aby zjistil, že je ještě víc hodin, než myslel.
"Já jsem učení už skoro vzdal." Vydechl John.
"Šprti." Utahoval si z nich Corey.
"Přirozenej inteligente." Vrátil mu to John. Malcolm se smál do rukávu, Angie se na férovku rozesmála na celé kolo.
"No, tak se tu hezky pohádejte, já jdu. Ahoj." Rozloučil se s nimi Malcolm a nasadil sprint, protože za rohem se zrovna objevil autobus, který potřeboval chytit.
"A co ty?" zeptal se Corey Johna.
"Já..."
"Ty půjdeš hezky s náma! Byla by škoda tohle odpoledne ukončit." Rozhodla vmžiku Angie za něj, a aby se náhodou necukal, popadla ho nekompromisně za loket.
-.-.-
"Aha, takže jestli tomu správně rozumím..." zamyslel se Darren, "Tak má být špatně to, že se v nepřátelském táboře vůbec nic nezměnilo?"
Tohle mu rozum nebral. Pročetl tolik papírů s obsáhlými hlášeními, aby po závěrečném sesumírování zjistil tohle?
"Zkus se nad tím zamyslet. Kdyby tys byl na jejich místě, a zjistil bys, že tvůj nepřítel právě získal tři dost významné posily, neudělal bys proti tomu žádné kroky?" zeptala se ho konverzačně matka.
"A proč bych je jako dělal? Oni mají nějaký plán a ten my jim zatím jenom těžko překazíme. Kluci jsou teprve v začátku, prakticky vůbec neznají své schopnosti a možnosti, vědí zlomek toho, co by vědět měli, nejsou pro ně žádnou hrozbou." Nechápal Darren dál.
"A právě proto by byl teď nejlepší čas zasáhnout a zabít je, protože jsou zranitelní, není-liž pravda? Až začnou ovládat své schopnosti, bude těžší je porazit." Řekl tedy otec.
"To je sice pravda, ale pokud nic nechystají, tak je to pro nás v téhle fázi jen dobře, ne?" vedl si Darren dál svou.
"Právě že já si nemyslím, že by nic nechystali, že by byli skutečně tak nečinní. Podle mě odvádějí pozornost. Vědí, že nás jejich nečinnost zaujme a budeme se snažit přijít jí na kloub. A oni nás překvapí něčím, co jsme rozhodně nečekali. Já bych rozhodně byla ostražitá."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře