Vodopády, 2.díl

10. duben 2009 | 15.10 |

"Co to máš na hlavě?" smál se Nicky, když se po vyučování setkali na zastávce autobusu.
"Ještě ty mě ser." zavrčel Izzy.
"No promiň, ale zeptat se musim." smál se dál Nicky.
"Mám problém." začal krátce Izzy, "Trochu sem poupravil ciferník tomu, co mi tohle vyvedl a nasral sem učitele tak, že dokonce volal mámu."
"A sehnal jí, jo?" divil se Nicky.
"Nějakym zázrakem ano." přikývl Izzy, "A asi dostanu dvojku z chování."
"Když se daří, tak se daří." pokrčil Nicky rameny. Zcela podle očekávání to nijak extra nekomentoval.

"Co to prosimtě bylo za debila?"
Izzy jen mávl rukou.
"Detail. Vyřídím sám." řekl.
"Tak jako dneska?" rýpl do něj Nicky.
"Ještě hůř, jestli na mě po dnešku jenom hrábne!" mírně vypěnil Izzy.
"Hele, brácha, a nemáš ty náhodou s tou samou osobou problémy už delší dobu?" nedalo Nickymu, aby se nezeptal.
"Simtě, kdes to vzal?" neodpověděl Izzy.
"Že mi přijdeš poslední dobou takovej nesvůj." pokrčil Nicky rameny.
"Každej máme svý temnější období." opřel se Izzy hlavou o sedadlo a sklonil si kšiltovku ještě níž do obličeje, což volně přeloženo znamenalo "konec diskuze".
"Jak myslíš." pohodil Nicky hlavou. Najednou se vrátila ta bolest u srdce z předchozí noci, ale tentokrát byla o něco silnější. Nicky si přiložil ruku na hrudník, předklonil se a bolestivě vydechl.
"Ježišmarjá, Nicky, už zas?" naklonil se k němu starostlivě Izzy.
"Už je to tak." kysele se pousmál Nicky a pomalu se zase narovnal. Stejně jako včera to bylo jen chvilkové.
"Brácha, neděs mě." zakňoural Izzy.
"Neboj, za tři dny jdu na kontrolu k doktorovi, tak se na to poptám." uklidňoval ho Nicky. Bylo mu Izzyho až líto, když viděl, jak obrovské si o něj dělá starosti. Přímo mu to koukalo z očí.
Izzy celou cestu mlčel, ale jakmile za ním zapadly domovní dveře, řekl: "Vždyť máš ještě třináct let čas..."
"No dyť." položil mu Nicky ruku na rameno, "Tak se o mě neboj, hm? Mě se jen tak nezbavíš, ty mrně."
"Neříkej mi tak!" ohnal se po něm Izzy.
Nicky se rozesmál. Věděl, že Izzy oslovení "mrně" bytostně nesnáší a rád ho tím vytáčel.

"A co když budu?" provokoval ho Nicky a couval před Izzyho ranami a kletbami do obýváku.
"Tak ti ukážu Ameriku, vole!" nadával Izzy jako navztekaný špaček.
"Ježkovy zraky!" předstíral Nicky úlek, "Měl bych utíkat?"
"Jo, a hodně, hodně rychle!" pohrozil mu Izzy a popadl polštář z gauče, aby jím mohl Nickyho bacit po hlavě.
"Hele, víš moc dobře, že sem nemocná osoba a že bys mě měl nechat na pokoji a radši dělat něco užitečnějšího." Upozorňoval ho Nicky se smíchem.
"Jo najednou seš nemocnej! Najednou se ti to hodí, co?" dal mu Izzy jasně najevo, že mu žádné urážky trpět nehodlá a výmluvy už vůbec ne, "A navíc myslím, že tohle je moc užitečná výchovná činnost!"
"Spíš by měl někdo konečně vychovat tebe!" stačil ještě Nicky říct, než zakopl o židli a poroučel se na zem, což se Izzymu samozřejmě náramně hodilo. Sedl si Nickymu na hrudník, aby se nemohl hýbat, a začal do něj bušit polštářem. Dělal to tak schválně, aby mu moc neublížil.
"Tak už seš spokojenej?" zeptal se Nicky, když z něj Izzy konečně slezl.
"Na nejvyšší míru, panstvo." Ujistil ho Izzy a spíš jen z principu, než že by doufal v úspěch, se šel podívat, jestli není ve špajzu nebo ledničce něco k jídlu.
"Hranolky! Ty pičo, fakt opravdový hranolky!! Vidíš to co já??" zavýskl radostně, když otevřel mrazák.
"Dělej si srandu z někoho jinýho!" odbyl ho Nicky.
"Ty vole, já si nedělám prdel! Se pojď podívat! Tady je fakt plnej pytel mraženejch hranolek!" jásal Izzy nad tou nadílkou.
"Tak doufám, že nám při našem štěstí znova neodpojili elektriku." Zadoufal Nicky, když se opravdu přesvědčil, že to není sranda ani sen, a šel zapnout troubu, aby si mohli dát tu lahůdku, která po nich přímo natahovala ručičky a říkala: "Snězte si mě!"
"Co k tomu dáme?" zeptal se Izzyho, který pokračoval ve výzkumné expedici.
"Jsou tu ještě nějaký vejce, trvanlivej salám, mražená zelenina a okurky." Hlásil Izzy výsledky pátrání.
"To je nespravedlivý, ty se tu budeš ládovat hranolkama s volským okem a já abych k tomu žral tak maximálně nějakou pitomou zeleninu!" stěžoval si Nicky.
"Pořád lepší než aby ti pak bylo špatně." Ujistil ho Izzy.
"Taky bys mohl držet se mnou." Mrkl na něj Nicky.
"Promiň brácha, ale je v mojí přirozenosti, že pokud mám pořádnej dlabanec, tak jím nepohrdnu, i kdyby se všichni okolo stavěli na hlavu." Odpověděl mu Izzy drze, leč po pravdě.
"Bohužel tě chápu." Ušklíbl se Nicky, "Hlavně že se nažerem."
Kluci seděli před televizí, sledovali sportovní kanál, chroupali večeři a bylo jim náramně. Do té pohody zazvonil zvonek. Nicky šel otevřít. Byla to Mary – Kate, jeho přítelkyně.
"Ahoj, měl bys chviličku?" pozdravila ho Mary – Kate a usmála se.
"Jasně." Přikývl Nicky, rovněž s úsměvem, "Dej mi minutku."
"O.K." přikývla Mary – Kate.
"Kdo to byl?" zeptal se Izzy, když se Nicky vrátil do obýváku pro mikinu.
"Mary – Kate, jdu na chvíli ven, tak žádný voloviny." Odpověděl Nicky.
"Vypadám snad jako nějakej kriminálník?" usmál se na něj sladce Izzy.
"Už skoro jo." Popíchl ho Nicky, "Pokusím se tak do hodiny vrátit, zatím!"
"Čágo!" mávl za ním Izzy. Jakmile za Nickym zapadly dveře, zmocnila se ho zvláštní tíseň. Neuměl si jí vysvětlit, cítil jen to nepříjemné mrazení v zádech, nějakou předtuchu. Chtěl to hodit za hlavu, proto se radši maximálně soustředil na to, co dávají v televizi a pak se šel odreagovat cvičením. Opravdu to zabralo. Zhruba po půl hodině uslyšel klapnutí dveří. Bylo mu divné, že by se Nicky vrátil tak brzo, tak se šel podívat, kdo to jde. Byla to jeho matka s nějakým chlapem, kterého neznal.
"Nenašli jste žádnej bar?" rýpnul si. To ale neměl dělat.
"Ty drž hubu!" obořila se na něj matka, "Seš úplnej dement, cos to v tý posraný škole vyváděl?!"
Izzy poznal, že v sobě má zatím jen pár piv, a to je stav, ve kterém ho nenávidí úplně nejvíc. Zvláštní, na Nickyho byla taky občas dost sprostá, ale nikdy ne tolik.
"Myslím, že ti to řekli." Odvětil a chtěl odejít zpátky do svého pokoje, když v tom si všiml, že se ten chlap, který přišel s jeho matkou, kvůli něčemu rozčiluje.
"Vždyť tu není absolutně nic k jídlu, do prdele!"
"Co nadáváš mě, to určitě sežrali oni!" ohradila se matka.
Izzy jen obrátil oči v sloup a zavřel za sebou dveře. V ten moment ale byly opět dokořán a v nich stál ten chlap, v ruce držel žehlicí prkno. Začal Izzymu strašně sprostě nadávat a několikrát ho tím prknem přetáhl. Izzymu se nakonec podařilo chytit to prkno do rukou, a ať se chlap snažil jak chtěl, už ho nepustil. Následovaly tedy rány pěstí. S tím už si Izzy dovedl poradit. Měl velkou sílu, takže se tomu ožralému násilníkovi vytrhl a běžel ven. Kousek za domem se zastavil. Možná by bylo lepší se někde schovat a hlídat, kdy jeho máma a ten debil odejdou. A hlavně zabránit tomu, aby do toho vpadl Nicky.
"Izzy?" položil mu Nicky najednou ruku zezadu na rameno, až Izzy nadskočil leknutím.
"Co se děje? Jak to proboha vypadáš?" vyděsil se pro změnu Nicky.
"Ta kráva si s sebou přitáhla nějakýho kreténa, kterej mi chtěl rozbít držku jenom proto, že sme se opovážili se najíst!" vylil si Izzy srdíčko.
"Chtěl rozbít? Snad rozbil." Začal ho Nicky starostlivě prohlížet, "To o tebe musel roztřískat židli, ne?"
"Ne, přetáhl mě žehlicím prknem." Řekl Izzy. Nicky šel málem do mdlob.
"Být tam v tu chvíli já, tak bych ho zabil, přísahám, že jo!" vykřikl popuzeně.
"Teď se nerozčiluj, musíme vymyslet, kam zalezem, než odejdou, je mi docela klendra, vylít sem jen tak nalehko." Zadrkotal Izzy zuby.
"No jo, ale to bude problém." Zamyslel se Nicky, "Je doma nějakej chlast?"
"O žádným nevím." Zakroutil Izzy hlavou.
"Já taky ne. Takže za chvíli vypadnou, tak tu zkusíme chvilku počkat." Rozhodl Nicky.
Jelikož tedy měli chvilku čas, rozhodl se Izzy zeptat Nickyho na to, co ho napadlo už doma.
"Proč máma tak strašně nenávidí jenom mě? Myslíš, že je to proto, že si myslí, že můžu za to, že se jí rozpadlo manželství?"
Izzy měl totiž jiného otce než Nicky. A když to Nickyho otec zjistil, okamžitě se s jejich matkou rozvedl. Nedokázal zkousnout, že mu byla manželka nevěrná a on by teď měl ještě vychovávat cizího parchanta.
"Izzy, to vůbec neřeš. Nemůžeš za to, a jestli je to tak, jak si myslíš, tak se máma chce jen vymluvit za svojí vlastní neschopnost." Utěšoval ho Nicky.
"Ale možná by bylo všechno opravdu jinak, kdyby se to neprofláklo, nebo kdybych se vůbec nenarodil." Vedl si Izzy svou.
"Ježiši, drž prosimtě hubu." Vzal ho Nicky kolem ramen, "Kdyby se to neprofláklo, rozpadlo by se jim to kvůli něčemu jinýmu, na to vem jed. A ty kecy o tom, že ses vůbec neměl narodit, na to ani nemysli, natož abys tomu dával nějakou váhu! Například já vůbec nevím, co bych bez tebe dělal."
"Já taky nevím, kde bych byl bez tebe." Odpověděl Izzy a opřel se o Nickyho. Opravdu, po tom všem, co prožili, prožívají a ještě budou muset prožít, byla jejich bratrská láska jediným, co je oba dokázalo vždycky podržet. Nebyli si jen bratry, byli si zároveň i nejlepšími kamarády. Hodně lidí nad nimi jen kroutilo hlavou, že mezi nimi může být tak silné pouto, že si ani nelezou na nervy, jako občas většina sourozenců. Kluci byli ale skutečně skvělý tým.
"Tak co, zkusíme, jestli je čistej vzduch?" zeptal se Nicky po půl hodině.
"Můžem to zkusit." Pokrčil Izzy rameny.
Měli kliku. Dům byl prázdný.
"Super. Doufám, že nebude už žádný další překvápko a že se nevrátí dřív než ve tři ráno." Pokýval Nicky hlavou.
"Jestli se tu ten chlap ještě jednou objeví, tak ho zkopu do kulatý krychle!" řekl Izzy, ve kterém se začal pomalu ozývat vztek.
"Radši to nezkoušej, zmlácenej seš i tak dost." Mírně do něj šťouchl Nicky.
"Tak by možná bylo dobrý mu to vrátit, ne?" nenechal se Izzy. Měl pocit, že se toho na něj poslední dny sype hrozně moc. Problémy ve škole, teď ještě tohle...
"Ale ne dokud seš v tomhle stavu. Já sem toho chlapa sice s nejvyšší pravděpodobností v životě neviděl, ale dokážu si domyslet, že bude mít asi pořádnou sílu, ne že bys ty neměl. Ale je ti šestnáct a seš dost hnusně zmlácenej, on je podstatně starší než ty a taky asi podstatně víc váží. Jednou tě blbě trefí a něco ti udělá!" odpověděl Nicky, který tyhle řeči rozhodně nebral na lehkou váhu, věděl moc dobře, že Izzy je opravdu schopný všechny rány vrátit a na devadesát procent to udělá.
"A tak se uklidni!" trhl Izzy rameny, "Udělám, co udělám. To teď nemůžu vědět. Nikdo nevíme, co uděláme, ne?"
"Ale můžeme se aspoň snažit to ovlivnit." Řekl Nicky a otočil se, že se půjde umýt, pokud teda teče teplá voda.
"Jo, a víš, co udělám? Vypadnu z týhle díry, vydělám těžkej balík a na všechny ty žvásty, co do nás od narození rvou, se zvysoka víš co!" zavolal za ním Izzy.
"Je ti přáno!" odpověděl mu Nicky už z koupelny. S potěšením zjistil, že teplá voda skutečně teče. V tu chvíli přímo zaplesal radostí, protože mu dneska byla celý den šílená zima, všichni chodili v krátkých rukávech a on se choulil v mikině.
V hlavě si přehrával rozhovor s Mary – Kate. Stále z toho byl ještě trochu vedle...
"Víš, Nicky... Asi bych ti měla něco říct." Začala nejistě.
"Prosím, do toho." Pobídl jí Nicky k pokračování.
"Nechci, aby sis to bral, jako že už tě nemiluju a tak, to ne, pořád tě mám hrozně moc ráda... Ale poslední dobou je tu ještě někdo další, a já jsem hrozně zmatená a nevím, jak se rozhodnout." Vysypala ze sebe Mary – Kate to, co jí tížilo už pár dní.
"Počkej, počkej. To přece nedává smysl." Zarazil se Nicky.
"Dívej se na to tak, že změna je život, Nicky. A ta změna právě nastala. Poznala jsem někoho, který je úplně jiný než ty a... Nevím, jak to správně říct. Jelikož jsi mě za celou dobu, co jsme spolu, nikdy nezklamal a byl jsi vážně skvělý přítel, tak to nechci nijak hrotit a rozcházet se s tebou. Ale zároveň se nechci vzdát ani své nové známosti. Co chci říct, je, že potřebuju nějaký čas na rozmyšlenou, potřebuji si to přebrat a zvážit."
Tak, a bylo to venku. Konečně.
Nicky zůstal stát němě a nepohnutě. Snažil se moc nejančit, protože mu vždycky bylo hůř, když se začal rozčilovat. A v podstatě ani nevěděl, co má na tohle říct. Nakonec přistoupil.
A jako kdyby toho nebylo málo, tak si máma ještě našla novýho chlapa, který měl evidentně násilnické sklony. Ale nemyslel si, že by se opovážil je ztlouct oba najednou. Od teď si prostě musí dávat pozor a pokud možno nezůstávat doma samotní.
Když se vrátil zpátky do obýváku, nevěřil svým očím – Izzy spal jako neviňátko. Televize tiše vysílala nějaký sranda – pořad, jak říkali těm různým televizním show, a namodralé světlo se opíralo do Izzyho spící postavy schoulené na prosezeném gauči.
Nicky uvažoval, že si půjde taky lehnout, ostatně je dost hodin, ale zase na druhou stranu nechtěl nechat Izzyho spát v obýváku, nikdo nevěděl, kdy se jejich povedená matinka se svým přítelem vrátí z flámu. Jenže Izzyho vlastními silami těžko unese a když viděl, jak tiše a klidně spí, bylo mu skoro líto ho budit.
Nakonec si řekl, že i kdyby se někdy nad ránem dostavila očekávaná návštěva, tak stejně asi budou v takovým stavu, že si akorát ustelou kde buď a nějaký Izzy jim bude úplně ukradený. Tak přinesl Izzymu z jeho pokoje přikrývku, opatrně ho přikryl a odebral se do svého pokoje.
Když se Nicky ráno probudil, bylo mu, jako kdyby se po něm prošlo stádo slonů. Sebral sílu, aby se posadil, ale v ten moment zase ležel, protože se mu zatmělo před očima a krev se v něm divoce rozbouřila. Tohle už znal, párkrát se mu to stalo, naposledy asi týden před Vánoci. Všude panoval strašný zmatek a on uprostřed toho zmatku ležel na posteli a nebyl ani schopný se pohnout. Tenkrát mu bylo vážně zle, že už ho chtěli, respektive Izzy ho chtěl nechat odvést do nemocnice, ale nakonec se to do druhého dne uklidnilo. Tentokrát to zatím nevypadalo tak zle, ale kdo ví, co se ještě může v průběhu dne stát...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře