Vodopády, 1.díl

10. duben 2009 | 15.07 |

Nicky se neklidně převaloval na posteli. Byla už jedna ráno,měl by dávno spát. Ale spánek nepřicházel, přestože se cítil strašně vysílený. Vzal by si Kinedril, aby aspoň na chvíli zabral, ale to by ho pravděpodobně asi skolilo. Znovu se převalil na druhý bok a všiml si, že z kuchyně probleskuje světlo. Vstal. Kdo to může být, že je tam takový ticho?
"Ty taky nespíš?" řekl hořce, když uviděl svého mladšího bratra Izzyho, jak se sklání nad dřezem.
"Mám šílenej hlad." vzdychl Izzy, v ruce skleničku s vodou, "Chci si aspoň vodou zaplnit žaludek, začínal mě kurevsky bolet."
"Můžeme skočit něco koupit, určitě budou mít někde otevřeno. Stejně se mi nechce spát." Navrhl Nicky.
"A za co to chceš kupovat?" zašklebil se Izzy, "Máma si vzala všechny prachy s sebou."
"Hm, a že jich bylo, co?" řekl Nicky ironicky.
Izzy podrobněji prozkoumal ledničku a vytáhl bílý jogurt. S požitkem se do něho pustil.

"Není prošlej?" zapochyboval Nicky.
"Dva dny. To se snese." mrkl Izzy na víčko.
Nicky chvíli pozoroval, jak se Izzy láduje, a pak řekl: "Dej mi taky."
Izzy mu věnoval dvě vrchovaté lžičky.
"Škoda, že není s příchutí." zalitoval Nicky, "Mám už jenom poslední kousek cukru a ten si šetřim, kdyby bylo nejhůř."
"Cukr ti půjčí každej debil." zašklebil se Izzy, "Ale něco k žrádlu ti jen tak někdo nedá. Je ti zle?"
"Dá se to přežít." odpověděl Nicky, "Jen si připadám hrozně malátnej."
Ve skutečnosti mu tak dobře nebylo, jen nechtěl Izzyho zbytečně děsit.
"Třeseš se." všiml si Izzy.
"Není tu nejteplejc." pokrčil Nicky rameny.
"Brácha, je ti fakt dobře?" ujištoval se Izzy.
"Jasně, nic to není." zopakoval znovu Nicky. Zapřel by i nos mezi očima, jen aby měl Izzy aspoň trochu klidnou noc.
"No jak myslíš, ty to musíš vědět." pohodil Izzy hlavou. Nickymu se zdálo, že na jeho krku zahlédl něco černého. Odhrnul mu dlouhé hnědé vlasy pryč, aby odhalil malé tetování. Okolní kůže byla ještě rudá, takže nemohlo být starší jak dva dny.
"Takže nakonec přece jen?" řekl Nicky nevzrušeně. Izzy měl ve svých patnácti letech už jedno tetování na rameni, tři piercingy v uších a jeden ve rtu, a rozhodně to nebyla konečná stanice.
"Jo. Bolelo to jako prase, ale stálo to za to." pousmál se Izzy.
"Kam to bude příště?" zeptal se Nicky.
"Asi zase na ruku. Chtěl bych takovej ten náramek pod rameno." ukázal mu Izzy, kam by si představoval své budoucí tetování.
"Seš cvok." zhodnotil to Nicky se smíchem, "Já bych si nechal tak maximálně jednu kérku."
"Copak ty." mávl Izzy rukou, "Aspoň něco mám ve svým posraným životě zadarmo."
"Když má tak někdo kámoše profesionálního tatéra..." pokrčil Nicky rameny.
"To se pak někdo má, to's chtěl říct?" zazubil se Izzy.
"Odhad si to úplně přesně." přikývl Nicky a úsměv mu oplatil.
Izzy vylízal kelímek do poslední kapky a řekl ztrápeně: "No super, teď sem si tak akorát polechtal žaludek."
"Lepší něco než nic, ne?" plácl ho Nicky po zádech. Najednou se mu zatočila hlava a bolestivě ho píchlo u srdce, až se předklonil.
"Co je ti?" lekl se Izzy.
"Nic, už je to dobrý." uklidňoval ho Nicky. Bylo to opravdu jen chvilkové, už mu zase bylo líp.
"Tak aby bylo jasno," řekl přísně Izzy, "ty teď hezky sežereš ten cukr, kapíruješ? Osobně na to dohlídnu! Netoužím po tom, abys mi tu zkolaboval."
Nicky neprotestoval, vzal by si ho i bez příkazu svého bratra. Spíš ho znepokojovala jiná věc. Tohle nebylo od těch jeho zmutovaných krvinek. Tohle bylo něco jiného. Musí skočit za doktorem, kdyby se to náhodou opakovalo.
Potom si šel lehnout, zatímco Izzy sebou flákl na prosezené křeslo, nohy hodil na stůl a zapnul televizi.
"Žádný porno a podobný věci, chci spát." upozornil ho Nicky.
"Bez obav." houkl Izzy, "Dám si tam telenovely."
Jelikož Nicky znal Izzyho více než dobře, věděl, co tahle věta znamená v překladu: Neser, dám si tam co budu chtít já. A věděl taky, že je zbytečné se s ním o tom dohadovat. Izzy byl hodně tvrdohlavý a když si něco zamanul, nebylo s ním k hnutí.
"Ale trochu tolerance bych přece jen uvítal." řekl proto Nicky a odešel do svého pokoje. Usnul téměř okamžitě.
Když se ráno vzbudil, bylo půl osmé. Nevrle zavrčel. Teď bude mít zase kvalt, aby stihl školu. Pitomej budík, proč nezvonil?
"Vstávat!" drbl do Izzyho, který stále ležel v křesle a spal jako nemluvně.
"Co je?" zamrmlal rozespale Izzy.
"Ráno, koukej vstávat." odpověděl Nicky.
"Kolik je?" zívl Izzy.
"Půl osmý." řekl suše Nicky.
"Seš cvok?" zaprotestoval Izzy, "Stejně to nemá cenu, přijdu pozdě..."
"Lepší zameškat pět minut než celej den, koukej sebou hnout!" strčil do něj Nicky znovu.
"Rozkaz Nesnesitelnosti." protáhl se Izzy. Jakmile ale vstal, už byl zase plný energie a lítal po baráku sem a tam.
"Kde mám to šedivý triko?!" vlítl rozezleně do koupelny za Nickym, který si právě čistil zuby.
"Výpůjčka." odpověděl Nicky, "Na židli v mym pokoji."
"Příště mě aspoň varuj!" zavolal za ním ještě Izzy, než si došel vyzvednout svůj majetek.
"Ano, jako když ty mi rekvíruješ moje hadry! Jenže ty se je pak ani nenamáháš dát do původního stavu!" odpověděl mu Nicky stejně nahlas, aby ho Izzy přes zdi slyšel.
"Tak jsem ti jednou natrh mikinu, no!" odvětil příkře Izzy.
"Natrh takovým způsobem, že jsem jí mohl vyhodit!" oplatil mu Nicky stejnou mincí, i když tušil, že ho Izzy nebude poslouchat a už vůbec se nebude namáhat odpovídat. Měl pravdu.
Cestou do školy už spolu o tomhle nemluvili, respektive Nicky nemluvil vůbec, ten, kdo mlel bez přestání pantem, byl Izzy. Proto byl Nicky docela překvapený, když mu těsně před školou Izzy řekl: "Jo a sorry za tu mikinu. Zatim!"
Nicky se tomu musel pousmát. Znal Izzyho jako své boty. Ten až jednou nebude řešit věci zbrkle a ve skluzu, tak bude mrtvej, pomyslel si. Pak zamířil na druhou stranu ulice. O pár domů dál byl učnák, na kterém studoval.
"Nazdar brácho!" pozdravil ho Danny, jeden z jeho nejlepších kamarádů a bratr jeho přítelkyně.
"Tě pic!" oplatil mu pozdrav Nicky, "Tak co, jak pokročili úpravy?"
"Vrní jako koťátko." usmál se Danny, "Za chvíli nikdo nepozná, že je bouraná."
Mluvil o své motorce, kterou dával dohromady po nedávném setkání se sousedovic autem. Byla to jeho největší chlouba, vypiplával si jí opravdu do nejmenších detailů. Nicky byl stejně jako on zapálený do těhle mašin na dvou kolech, ale měl smůlu – jeho vrozená vada tvorby krve mu podobné adrenalinové srandičky nedovolovala. Proto se aspoň zajímal o všechny technické detaily a někteří z jeho známých mu přezdívali "wikipedie", jeden z nich, čirou náhodou závodník, o něm kdysi prohlásil, že mít Nickyho v týmu, tak nepotřebuje žádné mechaniky.
"A jak ti to vychází s prachama? Z něčeho přece starýmu Waltovi to auto musíš zacálovat." Ptal se Nicky.
"Domluvili jsme se velmi jednoduše." pokrčil Danny rameny, "Celej měsíc mu budu chodit pomáhat s barákem a zahradou."
Nicky se musel smát při představě, že Danny leze po podlaze s kýblem a hadrem nebo seká starou rozhrkanou sekačkou rozlehlou parcelu svého souseda. Pravda, zase na druhou stranu lepší než policajti na krku.
"Tak si hlavně něco neudělej." dobíral si ho.
"Můžeš mi pomoct, stejně to byl tvůj nápad, dělat rychlostní zkoušky zrovna v naší ulici." připomněl mu Danny okolnosti té nešťastné události.
"Já přece nemůžu, zapomínáš?" vymluvil se Nicky bravurně, "Nesmím dělat složité práce."
"No jo, to seš celej ty." ušklíbl se Danny, "Nejlepší výmluva je ta s razítkem, viď."
"Přesně tak." pousmál se Nicky, "Kde máš ségru?"
"Už je ve třídě." kývl Danny směrem ke schodišti, vedoucímu do prvního patra, "A je na tebe celá nedočkavá." rýpl do Nickyho.
"Holt je celá po tobě." nenechal se Nicky a dloubl Dannyho do boku. Společně vyšli směrem jejich třída.
"Jo, když už jsme u těch sourozenců," vzpomněl si Danny, "předej tohle Izzymu." a podal Nickymu dvě cédéčka, "Nechal to ve Sportu."
"Jasně." vzal si od něj Nicky podávaná cédéčka a schoval je do batohu, "Co dělal ve Sportu, tam obvykle nechodí."
"Taky nevim." pokrčil Danny rameny, "Každopádně to tam docela rozjel, vracel se domů po čtyřech a to ho ještě Kyle a Tommy kus cesty táhli. Ty o tom vědět nemůžeš, páč to bylo v pátek."
"Teda, člověk si jednou za uherskej rok udělá večer se svojí holkou a už mu takhle vlčej dětičky." zakroutil Nicky ironicky hlavou.
"Stejně mi ale přišel takovej divnej." zamyslel se Danny, "Obyčejně se jenom předvádí, ale v ten pátek mi přišel spíš nasranej než rozjařenej."
"Taky mám občas ten dojem." pokýval Nicky hlavou, "Hlavně poslední dva tejdny, kolikrát se tváří tak vztekle, že se člověk až bojí mu něco říct. Jednou na mě vyjel tak, že sem se musel ovládat, abych mu jednu nevrazil."
"Tříská s ním puberta." napodobil Danny vskutku věrohodně hlas svojí babičky, dokonce i její gesto se vztyčeným ukazováčkem, které často používala, když se snažila pojmenovat jejich problémy nebo důvody jejich rozjařených nálad.
"Tak teď si opravdu uhodil hřebík na hlavičku." rozesmál se Nicky.
"Jen si žvaň, nikdo tě neposlouchá."
Přesně tohle si Izzy myslel, když ho učitel káral před celou třídou. Povídal něco o tom, že slušný člověk neřeší věci násilím, pokud má nějaké problémy, má přijít za učiteli, a podobné řeči, kterým Izzy opravdu věnoval minimální pozornost. Po chvíli to ale stejně nevydržel a vybuchl: "A to je tady taky normální, že člověku střihaj vlasy?!"
Skupinka kluků z druhé třídy, se kterými neměl zrovna dvakrát dobré vztahy, si ho totiž vyčíhla a zkrátila mu jeho dlouhé vlasy přesně na polovičku. Izzy jim to oplatil tolika ranami, že jednoho z výtržníků museli odvézt do nemocnice na šití rozbité hlavy.
"To samozřejmě ne, však si to s nimi vyřídíme, ale ty si pro příště zapamatuj, že tohle je na sníženou známku z chování, a budeš dělat přijímačky, takže by mě moc zajímalo, na jakou čubárnu tě vezmou s dvojkou z chování." upozorňoval ho učitel.
"Tak mě nevezmou, no." trhl Izzy rameny. Nedobrovolně zkrácené vlasy mu rámovaly podmračený obličej a kdo se trochu odpoutal od vzniklé situace, musel uznat, že mu ty kratší vlasy opravdu sluší.
"To sem zvědavej, co budeš říkat za pár let." pokýval učitel hlavou.
Izzymu probleskl hlavou podle jeho mínění úžasný nápad.
"Dejte almužnu!" zakňoural a sepjal ruce. Třída šla do kolen.
"Do ředitelny!" přikázal mrazivě učitel a ukázal Izzymu směr. Izzy se ani nelekl. Poslušně se zvedl a s hrdým výrazem ve tváři opustil třídu. Věděl, že nic horšího než tu dvojku z chování mu dát nemůžou, ze základky ještě nikdy nikoho nevyrazili, tušil, že je to i zakázaný. Tak co. Mámě to bude jedno a Nickymu taky.
"Jdu volat tvojí matce." pohrozil ještě učitel Izzymu, když ho zanechával v ředitelně. Izzy nic nenamítal.
"Tak se posaď." vyzval ho ředitel, "Nechceš něco, nemáš hlad?"
Ze všech zaměstnanců školy totiž znal jejich rodinné poměry nejlépe, věděl proto, že Izzy není pohublý od přírody. Nebyl podvyživený, ale na patnáctiletého kluka byl jako tyčka.
"Trochu jo." přiznal Izzy. Opravdu měl docela hlad, ostatně nesnídal, jeho poslední jídlo byl ten bílý jogurt.
"Vem si." nabídl mu ředitel sušenky.
"Děkuju." řekl Izzy a nabral si, kolik se mu vešlo do ruky.
"Co jsi zase vyváděl?" ptal se ho ředitel, zatímco Izzy chroupal svojí snídani – svačinu.
"Pan učitel mi nechtěl věřit, že na učnák, kam chodí brácha, se dostanu i s dvojkou z chování." trhl Izzy rameny.
"Ale, Izzy, uvědom si, že jí pravděpodobně dostaneš." pokýval ředitel hlavou, "To s Trentem bysme ještě nějak urovnali, i když jeho rodiče by asi zásadně protestovali, ale když přihlédneme k tvému chování, tak to opravdu na nic jiného nevychází."
Izzy akorát znovu trhl rameny.
"Mě je to jedno." řekl po chvíli, "Je to vaše věc. Když mi jí dáte, tak mi jí dáte. Já jí musím akorát přijmout, žádnou větší roli v tomhle nehraju."
"To se vážně nechceš ani trochu snažit?" promlouval mu ředitel do duše, "Někam to dotáhnout, abys nemusel do konce života pracovat jako dělník? Proč nechceš jít třeba na gymnázium, myslím, že tvůj prospěch není tak strašný, aby ses tam nedostal, když trochu zabereš."
"A kdo by to platil?" zeptal se Izzy úsečně, "Myslíte, že se mi chce na takovou socárnu jako je učňák? Jenže já bohužel nic jinýho než socka nejsem, tátu nemám, máma je nezaměstnaná a věčně v lihu, brácha má vrozenou vadu tvorby krve, díky který se nedožije víc jak třiceti let a ta léčba není zrovna nejlevnější, tak co má člověk potom dělat? Kdyby mi brácha už dva roky neschovával učebnice, tak se nemám ani z čeho učit, pokud se tam dostanu, i když o tom tolik nepochybuju."
"Ale mohl bys zkusit získat stipendium, třeba na nějakou hudební školu, vždyť víš, že seš dobrej ve zpěvu a tanci." snažil se mu ředitel dodat trochu odvahy.
Izzy se v duchu ušklíbl. Jo, na konzervatoři určitě nečekají na nic jiného než na něj.
"Jenže takovejch sou mraky!" rozhodil rukama, "A já nejsem žádnej výjimečnej talent."
Ředitel viděl, že s Izzym nepohne. Ostatně neznal nikoho, kdo by to dokázal, snad kromě Izzyho staršího bratra Nickyho, a to ještě jen občas.
Asi po čtvrt hodině dorazila jeho matka.
"No nazdar, ty zas vypadáš." uvítal jí Izzy a sjel ji kritickým pohledem. Je možný, aby tahle odbarvená karikatura vzdáleně podobná Courtney Love byla jeho máma? Občas se za ní vážně styděl.
"A co ty, smrade, cos zase vyváděl?" odpověděla mu máma.
"Paní Haydenová, myslím, že by bylo lepší, kdybyste se posadila a o všem jsme si v klidu promluvili." přerušil je ředitel, "A ty, Izzy, běž na hodinu."
Izzyho nemusel dvakrát pobízet. Vyběhl z ředitelny rychlostí blesku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře