Kingdom Of Libria, 30. díl

25. leden 2010 | 20.57 |

John si prsty nervózně probíral vlasy a seděl před zrcadlem, jako kdyby od něj očekával snad odpověď.
Nejen že s hledáním Iana ještě ani prakticky nezačali, ale ještě dostal sebe a Darrena do průšvihu. Snad stihl ucuknout včas.
Hodně věcí mu začínalo docházet. Konečně se donutil se nad vším pořádně zamyslet, a skoro se mu z toho až zavařil mozek. Tohle byla hodně zapeklitá situace.
Teď už věděl, co minule prince na poslední chvíli zastavilo a co pomohlo druhé straně vyhrát válku. Daz měl dost síly na to, aby zničil všechno temné v hodně širokém okruhu, pokud měl dost síly na to, aby otevřel Bránu a všechny čtyři je dostal pryč, o tom nebylo pochyb. Z nějakého důvodu ale k tomuto v podstatě jednoduchému kroku nepřistoupil. A John už asi konečně začínal chápat, v čem byl ten háček.

Zaprvé potřeboval, aby se tak stalo ve chvíli, kdy bude císař v jeho bezprostřední blízkosti. Jinak by blížící se světlé nebezpečí včas zaregistroval a odrazil aspoň od sebe, když už ne od svého vojska, protivníkovi, který byl silný tak jako on, se zkrátka nesměl dát čas navíc.
Tuhle příležitost by Daz měl. Místo toho, aby jí využil, nechal se zabít.
Věděl totiž, že pokud by to udělal, navždy by ze světa zprovodil i svojí lásku.
Možná by tu byla jedna možnost, jak z toho vybruslit, přišla najednou neočekávaná odpověď.
"Jaká?" zeptal se John.
Je to vlastně jediná možnost, která je proveditelná. Ale i tak je nebezpečná. Pokračoval neslyšitelný hlas v jeho nitru.
"Pokud je jediná, tak stejně nemám na vybranou."
Tak si ale nejdřív vzpomeň, co jsi s Ianem provedl, ty umělče. Určitě sis to v tu chvíli ani neuvědomil. Označil jsi ho, takže ty jsi teď jeho pán a jenom ty ho můžeš zase vrátit do světa živých.
John si s leknutím uvědomil, že je to pravda.
Takže pokud ho chceš zpátky, budeš se stejně muset s císařem setkat. Čehož by šlo využít pro takový malý švindl...
-.-.-
"Já tomu nerozumím." kroutil Zoicite hlavou a nebyl sám, kdo nechápal, ale byl jediný, kdo se odvážil říct to nahlas, "Ta města předtím jsme jim nechali v podstatě bez boje, jelikož jsme nebyli schopní je včas lokalizovat, a teď, když už konečně víme, kde jsou a kam mají pravděpodobně namířeno, najednou připravujeme druhý extrém, tak velkou ofenzivu? Vždyť to ani není pro nás nijak výhodný strategický bod, i když už se blíží do centra království, pořád je to v uctivé vzdálenosti od hlavního města."
"O tom si s tebou promluvím za chvíli, Zoicite." odvětil císař a otočil se ke zbytku členů shromáždění, "Nehodlám to dál rozmazávat. Doufám, že jste všichni všemu rozuměli. Ještě před západem ať je všechno připraveno."
V odpověď přišlo němé přikyvování.

Nikdo si netroufl odporovat.
"O co tedy jde?" zeptal se Zoicite a následoval císaře poslušně do vedlejší místnosti.
"Potřebuju jenom obranu a trochu času navíc, proto ta ofenziva. Ty teď jdi a přiveď našeho nového přítele. Uděláme si výlet." řekl císař tajemně, ale Zoicite přesto pochopil. Zákeřně se usmál. Tenhle plán byl skutečně dobrý.
-.-.-
"Jsou ticho nějak dlouho, to se mi nelíbí." mračil se Malcolm a dál napjatě pozoroval malé přenosné zařízení, přes které si při postupu terénem posílali zprávy. Frekvence, přes níž zprávy šly, byla pečlivě zakódována, takže nehrozilo, že by se k informacím dostal někdo nepovolaný.
"Taky si říkám, že jim to trvá nějak dlouho." poklepal Darren netrpělivě nohou. Stáli na místě už moc dlouho, hlídky měli nejvyšší stav pohotovosti, každá delší nepohyblivost zvyšovala riziko obklíčení a útoku. A oni už stáli tak dlouho, že už je dokonce došla i poslední skupina.
"Nejlepší by bylo, kdyby šel někdo za nimi." řekl přímočaře John.
"Kdyby potřebovali pomoc, řekli by si o ní." namítl Malcolm.
"No a co když si o ní říct nemůžou?" smetl jeho námitku John.
"Tak hrozný to snad není." řekl nedůvěřivě Malcolm, ale v jeho hlase bylo slyšet, že ho John trochu nahlodal.
"Máš nějaký důvody, proč si tohle myslíš?" otočil se po Johnovi Darren.
"Mám." přikývl John, "Jestli už stihli určit naši polohu a vydedukovat, kam jdeme, tak je důvod, proč se tak dlouho neozývají, nasnadě."
"Ale proč by o tohle město tak bojovali, to nemá logiku. Není to blízko žádné cesty, počet obyvatel také není nijak nadprůměrně vysoký..." argumentoval Darren.
"Ale je tu vojenská škola. Proto sem ostatně jdeme, ne?" přerušil ho John. Darren zmlkl. Na tohle neměl dobře co říct. Ne že by ho neštvalo, jak věcné připomínky najednou John má. Samozřejmě že věděl, že ve městě je vojenská škola, ale nechtěl to stavět na odiv, všechny svoje myšlenky a záměry si nechával pro sebe. Říkal jenom to, co bylo nezbytně nutné vědět. A tohle zase až tak nutné nebylo.
"Počkat, tady je nějaká škola?" zarazil se Malcolm, "Tady přece nikdy žádná nebyla. Pokud vím, tak jediná vojenská škola, která za něco stála, byla ta v hlavním městě."
"Než by prolomili zaklínadla, která jí chrání, bylo pro ně snadnější vybudovat novou jinde." vysvětlil mu situaci krátce Darren.
"V tom případě se komplikace očekávat dají." uznal Malcolm, "Ale ne takhle velké, sakra. Asi bychom tam vážně měli někoho poslat."
"Půjdeme my." rozhodl rychle John. Tím "my" myslel svojí skupinu.
"Proč?" zeptal se naprosto nevinně Darren. Ve skutečnosti to byla ale otázka ostrá jako břitva, věděl moc dobře, že John mu na ní bude muset odpovědět, jelikož novinka, že on je princ, už byla všeobecně známá, a tudíž muselo přijít na řadu i poněkud formálnější chování, pokud chtěli zachovat mezi lidmi nějakou morálku. Ptal se kvůli tomu, že cokoliv, do čeho se John takhle dobrovolně hnal, se mu nelíbilo.
"Jen jsem to navrhl. Jestli chceš, aby šel Malcolm, prosím." vyklouzl John naprosto elegantně z nepříjemné situace.
Darren se chvíli rozmýšlel.
"Dobře, běžte vy." dal Johnovi nakonec svolení a nastavil na svém messengeru časování, "Máte na to jenom omezenou dobu, pokud se neozvete, budeme to brát jako signál k ústupu."
"Dobře." přikývl John na znamení toho, že rozumí, "Můžeš ještě jenom na chvilku?"
"Hned jsme zpátky." kývl Darren směrem k Malcolmovi, který byl tak zabraný prací na lokalizátoru, že se po nich ani nenamáhal otočit, jenom přikývl, že rozumí.
John a Darren se tedy kousek vzdálili a pro jistotu si ještě stoupli za hlouček mladých stromů, aby měli úplné soukromí.
"Nechci, aby ses zlobil." šel John přímo k věci a nasadil prosebný pohled.
"Na řešení osobních sporů teď není čas." zakroutil Darren odmítavě hlavou a chtěl se vrátit zpátky, ale John ho pevně chytil za ruku.
"Ne, musíme to vyřešit teď." trval si na svém, "Omlouvám se za ten včerejšek. Jen jsem si trochu nepříjemně uvědomil, že máš pravdu. Na sebe budeme mít čas jindy, teď ne. Ale to neznamená, že tě nemám rád a že tomu mezi náma nechci dát šanci. Věříš mi to?"
Darren chvilku zaváhal, ale pak přikývl: "Věřím."
"To jsem rád." usmál se John a dal mu lehkou pusu na tvář.
"Převedeno na naše časový jednotky máte patnáct minut." řekl ještě rychle Darren.
"To by mělo stačit." přikývl John a stiskl Darrenovu ruku, "Tak za čtvrt hodiny."
Darren se pobaveně usmál.
"Jasně, za čtvrt hodiny."
-.-.-
Darren zase jednou trochu předběhl dobu. Když John navrhoval, že jeho skupina půjde první, navrhl to skutečně jenom tak. Když ale dorazili na místo, poznal, že udělal dobře. A nešlo o to, že před branami města zuřila největší bitva, jaká se zatím v tomhle tažení odehrála. Zůstal stát na chvíli na místě, protože cosi uvnitř něho se sevřelo. Jako kdyby jeho útroby sevřela čísi neviditelná ruka, která ho táhla kamsi k původci toho pocitu. Tenhle pocit ještě neznal, ale věděl, co znamená. Byla to energie, kterou Ianovi vzal, a která teď chtěla zpátky tam, kam patří, protože pokud se tak během krátké doby nestane, mohlo by to mít tragické důsledky. Musel tady někde být.
John sebou trhl, jako kdyby se probral z transu. Jeho jediné štěstí bylo, že se stihl uzavřít do štítu, aby měl na své myšlenky a pocity dost času a hlavně klid. Nikdo z útočníků se k němu ani nepřiblížil. Otevřel oči a pohlédl směrem na bránu. Trochu mu brněly prsty, což znamenalo, že má přebytek energie, a že pokud jí použije na to, co má v úmyslu, bude to jenom dobře.
Zaměřil svůj pohled na městskou bránu, která stále ještě odolávala, i když už byla poškozená. Stačilo pár vteřin a rozlétla se na kousky.
Působilo až vtipně, jak na kratičký okamžik všechno zamrzlo. Nikdo netušil, jak se tohle mohlo stát, jediný Corey tušil, ale přesto zíral taky. Vše to trvalo ale jenom setiny sekundy, pak se boj znovu rozhořel, a tentokrát o to silnější, že Temní začali město bránit ještě zběsileji.
Rozbít bránu nebyla pro Johna žádná námaha, zvládlo by to každé nadprůměrně nadané dítě. Ještě stále mu zůstávala spousta síly. Poslal rychlou zprávu ostatním, že můžou přijít, a že velení ve svojí skupině předává Darrenovi. Ten mu samozřejmě bleskově odepsal zprávu, která by se volně do hovorové řeči dala přenést ve smyslu "nehráblo ti?", ale nereagoval a pro jistotu to malé cosi, co připomínalo kapesní počítač (ale pouze funkcemi, nikoliv vzhledově), vypnul. Pro jistotu ještě více zesílil štít okolo sebe a vydal se do města. Jeho nečeká boj. Ještě ne.
Město bylo prakticky vylidněné, ti, co zůstali v bezpečí, patřili většinou ke Světlým nebo Temným nejnižší kategorie, tudíž měli pramalé schopnosti a pro boj nebyli zrovna použitelní. A nikdo z takových by si rozhodně nedovolil napadnout někoho o tolik silnějšího, tudíž se ten štít možná zdál zbytečný, ale John měl rád jistotu, zejména ve chvílích, kdy se potřeboval soustředit na něco jiného než jestli kolem něj náhodou nepobíhá nějaké nebezpečí. I kdyby po něm teď někdo vystřelil, neublíží mu to.
Cíl své cesty našel snadno, v každém městě byl malý nebo větší zámek, ve kterém sídlila správa, a jeho to táhlo právě tam, což se dalo předpokládat. Stejně jako to, že už je očekáván.
-.-.-
"Jsi si jistý, že je tohle správně?" ujišťoval se Corey, kterému se vývoj situace zrovna nelíbil. Ruka ho bolela jako čert, což mu na náladě nepřidávalo.
"Musíme to udělat. Já vím naprosto jistě, že John šel do města, může to být klidně past, proto taky ta neobvyklá obrana. Necháme to na librijských vojevůdcích, ať si poradí, stejně se tu celé roky necvičili v ničem jiném než ve strategiích a boji, tak ať se předvedou. Pořád se snáž vyrovnáme s několika ztracenými životy navíc, než když se stane něco jemu." přesvědčoval Darren, seš mu síly stačili.
Malcolm a Corey se po sobě podívali a přikývli. Tohle byla pravda.
"Jdeme." souhlasil tedy Corey, "Veď nás."
-.-.-
Uvnitř zámku bylo dalších zhruba dvacet stráží, ale John prošel naprosto hladce. Očekával to, ale nelíbilo se mu to. Znamenalo to, že císař – a on nepochyboval, že tam doopravdy je – s ním skutečně chce mluvit a je dobře připravený.
Došel až k jednacímu sálu. Zhluboka se nadechl a otevřel dveře.
"Vítej." pozdravil ho ten, koho John čekal. Nečekal ovšem, že v místnosti bude i Zoicite, a už vůbec ne, že tam bude i Ian. Ten seděl na zemi, zády opřený o zeď. Byl už příliš slabý na to, aby dokázal sám delší dobu stát.
"Proč tak formálně, my už se přece dobře známe." odvětil John.
"To je pravda." udělal císař dva kroky směrem k němu, "Když jsi přišel posledně, bylo to kvůli nešťastné lásce. A předpokládám, že tentokrát si jdeš pro něj." kývl hlavou směrem k Ianovi, "Nebo se mýlím?"
"Ano, jdu si pro něj. Je můj." řekl tvrdě John.
"Ne tak docela." zvedl císař prst, jako kdyby John byl jeho malý syn, kterého je třeba důkladně poučit, "Sice sis ho označil... A vzal sis značnou část jeho energie... Ale ne všechnu. Musel by jsi ho zabít, aby byl jenom tvůj. A já jsem stále ještě o stupeň nad tebou. Nemůžeš přece čekat, že ti ho jen tak daruju."
"Co za něj chceš?" zeptal se John. To byla jediná věc, kterou si ještě nebyl zcela jistý, a podle které se rozhodne, jestli uskuteční svůj plán.
"Tvůj krystal."
Takže ano.
"Mlčíš. No dobrá, pokud chceš, krátký čas na rozmyšlenou mít budeš. Jestli je pro tebe přednější tvé poslání, nebo jeho život. Ale mezi základní pravidla života přece patří, že je plný obětí. To druhé je ty jí nebuď." poslední větu řekl císař o poznání ledověji.
"Nemám si co rozmýšlet." sebral se konečně John. Byl nervózní a vnitřně neklidný, ale nesměl to na sobě dát najevo, všechno by prozradil.
"Ano, a jak ses tedy rozhodl?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Kingdom Of Libria, 30. díl pumpkin 28. 01. 2010 - 16:56
RE: Kingdom Of Libria, 30. díl pumpkin 31. 01. 2010 - 20:36