Perfect Enemy

26. květen 2009 | 18.57 |

Tahle povídka je taková, řekněme, nic moc... Ale když už jsem jí napsala, tak si jí nebudu syslit, každý autor má silnější i slabší chvilky.:D Kdysi o ní někdo prohlásil, že je to "takové lepší věřte-nevěřte". A myslím, že je to výstižné.:)

Narodily se ve stejný den i rok. Měly vlastně docela podobná jména. Byly ze stejného města. A chodily spolu do třídy. Přesto byly každá úplně jiná.
Nina byla vždycky připomínkou Leniných neúspěchů. Měla všechno to, co Lena neměla. Od peněz, přes dobré známky ve škole, až po kluky. Byla jako z jiné planety. Tak kamarádská, optimistická, přístupná všemu a všem. Typický vůdčí typ, který vždycky přijde s těmi nejlepšími nápady a má okolo sebe spoustu přátel. Neměla důvod někoho nenávidět. Přesto jednoho člověka nesnášela už dlouho.
Lenu. Svojí spolužačku, co vypadala jako porcelánová panenka. Byla celá taková něžná, křehká, přemýšlivý typ. Nikdy se do ničeho moc nezapojovala, přesto jí ve třídě brali. Jak to, že nemusela ani hýbnout prstem a stejně jí měli všichni tak rádi?

"Jak to, že tu ještě jsi? Proč tě ještě nepřejel autobus?!"
Tohle jí vmetla do obličeje před celou třídou už v prváku. Nevěděla, že to je klasická průpovídka při šikaně a že by z toho mohla mít problémy. Jen tím chtěla dát Leně najevo, že ony dvě se spolu nikdy nesmíří, že v ní bude mít vždycky dokonalého nepřítele. Nepřátelé navždy.
S postupem času se jí to ale rozleželo v hlavě. A čím víc se blížila maturita, tím víc cítila potřebu se jí za to omluvit. Možná to bylo tím, že dospívala...? A zrovna dnes by k tomu byla naprosto ideální příležitost. Z jejich maturitní skupiny nikdo neprolítl a tak to šli společně zapít. Pozdní hodina už pokročila. Ale nikomu se nechtělo tenhle skvěle rozjetý večírek ukončit.
Lena seděla u baru, popíjela drink a moc se do zábavy nezapojovala, jako vždy. Dokonce byla ještě oblečená v kostýmku, ve kterém šla k maturitě, nebyla ani doma se převléct. Stejně to bylo jedno, klub Galaxy byl dost nóbl, chodili se sem bavit jen při skutečně výjimečných příležitostech, jakou maturita bezpochyby byla, takže na ní nikdo kvůli oblečení rozhodně nekoukal. Těkala pohledem okolo sebe, až ji zaujal typický obrázek – Nina kousek od ní u barového pultu žhavě koketovala s neznámým týpkem, zatímco do sebe lila jednoho panáka za druhým. No jo, to byla celá ona. Zřejmě si tak dokazovala, že to s kluky vážně umí. Ale nepohrdala jí. Spíš jí litovala.
"No tak, neseď tady tak a zapoj se taky trochu do zábavy." Nalepil se na ní najednou jeden ze spolužáků.
"Ne, to je dobrý, stejně už musím jít, jinak mi ujede poslední autobus." Zakroutila Lena odmítavě hlavou a připojila omluvný úsměv.
"Ale no tak, přece bys nás tu nenechala." Odmítl jí spolužák pustit.
"Vždyť se nevidíme naposled." Vymanila se z jeho rukou a kývla na číšníka, že zaplatí.
"Ty už jdeš?" všimla si jí v tu chvíli Nina.
"Ano." Odpověděla úsečně Lena, ani se na ní nepodívala a předstírala, že nejdůležitější věcí na světě je přepočítat si vrácené drobné. To, že si jedna druhé nevšímaly a nechávaly se na pokoji nic neznamenalo. Nina byla opilá a mohla udělat a říct cokoliv.
"Hele..." seskočila Nina z barové židle a přesunula se k ní, "My dvě už se pravděpodobně nikdy neuvidíme, tak... Jsem se ti jen chtěla omluvit za ten prvák. My dvě nikdy kámošky nebudem, ale tohle jsem tak nemyslela. Může to tak zůstat?"
Lena se po ní pochybovačně podívala. Snažila se za clonou černých vlasů a silně nalíčených řas najít něco, co by se podobalo upřímnosti, porozumění... A možná to i našla.
Lehce se ušklíbla.
"Tak jo." Trhla rameny a vydala se hledat, kde nechal tesař díru.
Nina se za ní koukala a rovněž se pro sebe ušklíbla. Válečná sekera vlastně zůstala vykopaná, ale její hrany se nepatrně otupily. Perfektní nepřítel, který vám pije krev, ale zároveň vás něčím motivuje.
Tak to bylo. Jedna druhou navzájem motivovaly, aniž by o tom věděly. Byly spíš soupeřky než nepřátelé, ale ve víru všech "radostí", co přináší dospívání, nad rozdílem nedumaly.
"Hele, mám kousek odtud pěkný volný byt, nechceš zajít?" navrhl Nině tiše její společník.
"Proč ne." Usmála se na něj Nina. Tenhle jí aspoň zval do bytu a ne na procházku.
Jak se tak proplétali nočními ulicemi, začala se Nina cítit zvláštně. Tak povzneseně, jako by se jí nic netýkalo. Ale něco viselo ve vzduchu, to taky mohla cítit. Jen nevěděla, jestli je to příjemné nebo ne. V téhle noci bylo něco magického a určitě to nebylo jen složenou zkouškou z dospělosti, která vlastně žádnou pořádnou zkouškou nebyla, protože žádné razítko vám dospělost nezajistí.
Kousek od místa, kam mířili, si všimla Leny, postávající na chodníku. Nina se divila, co tam dělá, když říkala, že jde na autobus. Jejich pohledy se navzájem střetly. Jako kdyby tam na ní čekala.
"Copak?" všiml si jejího zadumaného výrazu její společník.
"Ale... Nic." Trhla Nina hlavou a usmála se. Přesto jí tahle záhada vrtala hlavou. Nemohla na ní čekat, vždyť nemohla vědět, kam jedou. Ale vypadalo to tak, tuhle myšlenku prostě nemohla z hlavy dostat, ať se snažila, jak chtěla.
Jediné, co z téhle noci koukalo, byla chvilka parádního sexu, pomyslela si s úšklebkem.
"Už jen tady za roh a..." začal její společník, ale větu ho doříct nenechala. Protože v tu chvíli spatřila Lenu, jak se vrhla přímo proti jejich autu.
"Zastav!!" vykřikla Nina poplašeně.
"Co blbneš??" vyvalil řidič oči, když vyděšeně dupl na brzdu.
Nina se začala okolo sebe rozhlížet jako zblázněná. Kde je? Kam zmizela?? Vždyť tu před chvílí stála! Sakra, to je vážně už tak opilá, že vidí blbosti? Ale vypadala tak živě, tak skutečně...!
A, tady je. Stála přímo vedle auta, koukala do okýnka a na tváři měla mírně ironický úsměv. Nina pootevřela dveře, aby se jí zeptala, co chce. Ale ještě než stačila cokoliv říct, se k ní Lena naklonila a tiše řekla: "Ty seš taková malá kurvička, co?"
Nina chvíli zůstala šokovaně zírat. Pak dveře úplně otevřela, aby si to s ní vyřídila. V ten moment jí ale kdosi popadl bolestivě za rameno.
"Tak to teda ne, maličká, ty nikam nepůjdeš!" přikázal ostře její spolujezdec a neurvale jí zatáhl zpátky do auta.
"Co to děláš?! Pusť mě!... Au!" začala se Nina okamžitě bránit. Cizí ruce jí drze a násilně pronikly pod oblečení a snažili se jí sundat spodní prádlo. Podařilo se jí toho hulváta praštit pěstí do obličeje, takže s bolestným zaskučením povolil sevření. Nina okamžitě vyskočila ven z auta a zůstala zírat, neschopná pohybu. Byla v šoku a nechápala, co se to děje.
"Na co tak čumíš? Běž na policii, ty blbá!" okřikla jí Lena.
Lena. Úplně v tom šoku zapomněla, že tam je. Přikývla, otočila se a utíkala na nejbližší policejní služebnu. Kdyby bývala běžela delší čas, možná by si to rozmyslela, nikam by nešla a nechala si to pro sebe jako nepříjemnou vzpomínku a hlavně životní zkušenost pro příště, ale měla štěstí, že na budovu s nápisem Policie narazila prakticky okamžitě.
Policisté, kteří zrovna měli službu, měli tu noc velký shon. Během tohoto večera už čtyři výjezdy a navíc jedna smrtelná dopravní nehoda. A teď ještě přiběhla jedna totálně hysterická a trochu moc vyzývavě oblečená holka, co ze sebe začala sypat něco o pokusu o znásilnění.
Nina se postupem času uklidňovala. Dali jí kávu a sušenky a požádali jí, jestli by mohla sepsat protokol. Padla i otázka, jestli zná jméno toho, kdo jí chtěl znásilnit. Odpověděla po pravdě, tedy, že ano, a odpověď jí naprosto šokovala.
"Jste si jistá, že to byl skutečně on?" podíval se na ní vážným pohledem policista.
"Ano, jsem si tím sakra jistá, proč?" nechápala.
"Slečno, pan Keller byl vyšetřován pro podezření ze znásilnění a vraždy, ale byl propuštěn pro nedostatek důkazů, je to už pár let zpátky." Odpověděl jí policista. Nina zůstala šokovaně zírat. Panebože, jestli je tohle vážně pravda, co když by jí býval zabil taky?? Vždyť jí Lena vlastně zachránila život!!
"By... Byla u toho jedna moje... Známá." Vykoktala ze sebe.
"Paráda, máte svědka. Kdo je ta vaše známá?" zaradoval se policista.
"Lena Ubachová." Odpověděla Nina a chtěla mu nadiktovat Leninu adresu, když se na ní policista zašklebil: "Prosím, můžete to zopakovat?"
Nina se zarazila.
"Stalo se něco?" zeptala se přiškrceně.
"Slečno, Lena Ubachová zemřela před asi dvěmi hodinami při dopravní havárii na Severní magistrále." Vyjevil jí policista hrůznou skutečnost.
"Ale... Ale to není možné! Byla tam se mnou! To ona mi řekla, abych šla na policii!" bránila se Nina.
Později to přičetli tomu, že byla v šoku. Ale ona věděla své...
Kdyby jí Lena nevyprovokovala, nechala by se zavléct bůhví kam. Kdyby se nezachovala jako perfektní nepřítel a nezačala jí okamžitě urážet, nechtěla by vystoupit z auta, nedošla by na policii a celý ten večer by měl smutný konec. Kdyby za ní nepřišla, mohly dnes mít hroby vedle sebe...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Perfect Enemy marťas 30. 05. 2009 - 19:38
RE: Perfect Enemy nickyhayden 30. 05. 2009 - 19:56