O čem to?

9. duben 2009 | 17.53 | rubrika: Animal Instinct

Tahle povídka se řadí do sekce "hororové". Občas mám takové zvláštní nutkání hrát si na malou Kingovou...:) Žádný mistr v tomhle oboru nejsem, ale některá dílka mi přijdou celkem dobrá. Tohle je moje úplně první povídka s touhle tematikou.
Děj je ve svém základě inspirovaný filmem Vesnice - čili se odehrává ve vesnici, která je od okolního světa odříznutá lesy, v nichž žijí tzv. Jiní. Kdysi to bývali lidé, pak se ale cosi zlého stalo a oni odešli jako zvířata do lesů. Přes den se plíží krajinou jako šelmy, pouze v noci na sebe mohou brát svojí lidskou podobu. Mír mezi nimi a vesničany je vratký a může být lehko porušen...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Animal Instinct, 5.díl - KONEC

9. duben 2009 | 17.26 | rubrika: Animal Instinct

Hodinu před setměním byl Martin předvolán před Radu. Všechno šlo až neskutečně rychle.
"Počkej tady." Vyzval ho muž, stojící na stráži před zasedací místností. Martin přikývl, že rozumí.
Přecházel po chodbě sem a tam a nehorázně se nudil. Chtěl už být uvnitř. Chtěl už to mít za sebou. A hodiny jako kdyby zamrzly.
Po půlhodině čekání se dveře do zasedačky konečně otevřely. V tu chvíli taky Martinovi došlo, proč to trvalo tak dlouho – na chodbu vyšli Owenovi rodiče.
"Martine, máš tam jít." Kývla na něj paní Crooková.
"Děkuji. Bude to v pořádku." Odpověděl jí Martin, tu poslední část řekl víceméně ze slušnosti. Owenova matka neodpověděla, jen sklopila oči k zemi.
"Ještě se nevrátil." Stihl Martinovi špitnout Owenův otec, než je rozdělily dveře zasedačky.
"Prosím, Martine, posaď se." Vyzval ho Grent, předseda rady. Kromě něj tu byli ještě Shifter, Fletcher, a jeho otec, jinak už nikdo.
Martin se tedy poslušně posadil.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 71x

Animal Instinct, 4.díl

9. duben 2009 | 17.25 | rubrika: Animal Instinct

Ráno ho vzbudil nějaký hlasitý zvuk. Owenovi intenzitou připadal jako rána z děla. Nevrle si protřel oči. Jakej kretén?! Těžce vstal a rozespale se dopajdal ke dveřím.
"Děje se něco?" zavolal do neurčité místnosti na neurčitou osobu. Nikdo mu neodpovídal. S naštvaným zavrčením se tedy odebral do obýváku.
Jeho matka seděla u stolu s jeho otcem. To bylo zvláštní, byl po noční, měl by spát jako nemluvňátko. Když se však podíval na hodiny a zjistil, že je půl jedenácté, bylo mu jasné, že tím, kdo zachrápl, je on.
Přesto mu nesedělo ještě něco. Oba seděli za stolem tiše, bez jediného slovíčka. Neměli před sebou ani hrnek nebo talíř, takže nemohli jíst. A otočili se na něj zhruba ve stejnou dobu.
"Našli další mrtvolu. Nezlob se, Owene, musela jsem." Přerušila nakonec napjaté ticho, rušené jen tikotem hodin, matka.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 52x

Animal Instinct, 3.díl

9. duben 2009 | 17.22 | rubrika: Animal Instinct

Rozhodl se, že udělá svojí matce radost, a půjde za Rebecou. Rebeca byla jeho starší sestra, už u nich nebydlela, žila i se svým manželem v jednom z nových domků na návsi.
"Ahoj, Marty!" vítala se s ním, jako kdyby ho neviděla celou věčnost a ne měsíc. Martin si v duchu pomyslel, jak je vzájemné odloučení změnilo, dřív si lezli na nervy a pokud si mohli udělat nějaký naschvál, rádi tak učinili. Ještě dodnes si přesně pamatoval, jak záviděl Owenovi, že neví, co je to sourozenec, navíc starší a ještě k tomu sestra. Přesto mezi sebou on a Becky měli jakési sourozenecké pouto a to pouto jako by najednou převládlo, zesílilo.
"Nazdar rodino." Přivítal se Martin jednou větou s celým osazenstvem domu – Rebecou, matkou, Rebečiným mužem Barrym a malou roční holčičkou Lilly.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 53x

Animal Instinct, 2.díl

9. duben 2009 | 17.20 | rubrika: Animal Instinct

Martin přes noc usnul jen na pár hodin. Zdály se mu divoké sny, a to s takovou intenzitou, že se až bál usnout. Jakmile se nad obzorem začalo rozjasňovat, vyskočil z postele ven. Měl radost, že ta hrozná noc už skončila.
"...ale vážně!" uslyšel akorát říkat svojí matku, když – už oblečený – otevřel dveře svého pokoje, aby sešel dolů na snídani.
"Není zbytí. Rada je proti naléhání bezmocná, a dnes to bude určitě vážné." Odpověděl podstatně hlubší hlas, hlas jeho otce.
"Ahoj, rodino!" pozdravil je Martin, aby si ho všimli.
"Ahoj, co že dnes tak brzo?" otočila se po něm matka, na tváři široký úsměv. Ale v očích se nesmála.
"Jen tak." Trhl Martin rameny a přitáhl si k sobě hrnek s čajem a mísu domácích buchet, které včera jeho máma napekla.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 59x

Animal Instinct, 1.díl

9. duben 2009 | 17.12 | rubrika: Animal Instinct

Malou místnost zalévalo světlo petrolejové lampy, ač venku se sotva stmívalo. V pokoji panoval nepořádek, který Martin plánoval přes večer uklidit. Ale teď to rozhodně nevypadalo, že by k tomu mělo v nejbližším století dojít. Martin seděl na posteli, křečovitě svíral peřinu a stále ještě trochu vyděšeným pohledem zíral upřeně před sebe. Nejprve byl vyděšený k smrti, že to, co viděl, je prostě to, co viděl, tudíž holá pravda. Pak byl vyděšený, že se mu to všechno jenom zdálo a on začíná bláznit. Nyní se trochu uklidňoval, protože se smiřoval se skutečností, že to, co viděl, skutečně byla pravda. Není to paradox?
Nic ho v tu chvíli nemohlo vyděsit víc, než zaklepání na dveře. Ono vůbec zaklepání na dveře vás může vylekat, kdykoliv se zrovna soustředíte nebo myslíte na něco jiného, a to něco může být cokoliv, nemusí to zrovna být ta hrůza, jíž se Martin pořád ještě zdráhal úplně uvěřit.
"Dál..." řekl rozklepaně.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 2 (1x) | přečteno: 71x