Lou

28. duben 2009 | 20.41 | rubrika: Lou

Tuhle krátkou povídku plánuju poslat na jedny přijímačky, které budu dělat v červnu... Zadání znělo tři stránky libovolného autorského textu. Ještě nevím, jestli zrovna na tenhle kousek padne moje volba, protože jsem si k ní napsala ještě další povídky, abych mohla porovnat, která z nich je nejlepší.:) A s některými se asi pochlubím i zde... Jen upozorňuju, že v povídce padají sprostá slova, nemá pořádný děj a je depresivní, takže neurol připravit.:D

Ne že by mě to neštvalo. Ale držela jsem hubu. Mě do toho nic není. Kdybych se měla starat o každýho idiota, kterýho potkám nebo který je mi představen, dotáhla bych to do blázince, vězení či márnice mnohem rychleji. Takhle si akorát dávám na čas.
Ale tyhle mrňata mě prostě buď neskutečně vytáčely nebo naopak neskutečně bavily. Ty patnáctileté holčičky, co přišly a hrály si na strašné drsňačky, přinesly flašku tvrdýho, aby zapadly – jako kdyby snad tohle "zapadání" hrálo roli, lidi přicházejí a odcházejí častěji, než tušíme. Ale to je jedna z blbých vlastností člověka, každý chce někam patřit. Blbá, protože by to byla úžasná úleva, oprostit se od všech těch smutků a zoufání, že vlastně nikoho nemáme. Nebudu pomlouvat nebo soudit to, co zařídila příroda. To, co mě vytáčí doopravdy, je situace, kdy se někdo vehementně cpe tam, kam ani nepatří. A taky si bude za pár let nadávat, že tam vůbec lez. Neříkám, že je to nutně můj případ. Třeba jsem ani na vybranou neměla.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 68x